Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

As a Team...? - Část 1, 1/2

3. listopadu 2014 v 20:15 | Rox & Brook
Ahoj lidí, to jsem zase já, Rox, a jak vidíte, hlásím se s další (mou první -.-") FanFikcí na Avengers! Na příběhu jsme s Brook pracovaly obě, ale kdo jako obvykle psal? Zase já :D.
Nicméně, o začátku jsem už myslím někde kecala... prostě nápad, že by se Loki objevil na základní škole jako učitel :D. No, a toto je, co z toho naše geniální mozky vytvořily. Mě to z nějakého důvodu neuvěřitelně nakoplo, takže už mám napsaných asi deset stránek ^w^.
Co se týče jmen... no, spisovatel si taky chce užít trochu srandy, ne? Pro ty, kteří nechápou - pro hlavní postavu jsem neměla čas vymýšlet jméno, tak jsem jí dala první jméno, které mě napadlo. A od toho se postupně začala odvíjet ta další jména... Holt když má někdo vymyslet dobrý jména a zrovna je uprostřed třetího dílu Game of Thrones -.-.
Doufám, že se bude líbit!
Roxie Foxie





1. září, 08:28

Milý deníčku,
Dnes je první den školy. No, ani ti nemusím sáhodlouze vyprávět, že přežívám jenom díky rannímu šálku kávy. Pchle. Ve škole je fajn, jenom Cersey mě málem sejmula ragbyovským skokem, jak se na mě těšila. (attack hug)
Tohle zrovna píšu na lavici. Máme první hodinu (angličtinu) a učitel se pořád neuráčil přijít. Při našem štěstí zase vyfasujem Pavla Gregoroviče, jako minulej rok. Co se ale musí tomu Rusákovi uznat je to, že disciplína ve třídě je od minulého roku jako z diamantu. Ale hodně tomu pomohlo to, že na nás většinou řval v ruštině, jak jsme strašně blbý a líný lemry.
Počkej, teď slyším kroky, takže učitel už je na cestě. ProsímaťtoneníPavel…

Danny rychle zastrčila svůj deníček do tašky a způsobně si sedla. Zbytek třídy, který většinu své diamantové morálky ztratil přes dlouhé léto, dál názorně ukazoval svou nevychovanost, což obsahovalo hlavně řvaní, házení penálu ostatních po třídě a běhání koleček kolem lavic.
Učitel vešel naprosto nepozorován. I Danny, která soustředěně zírala na dveře, ho málem přehlédla. Jako by byl… až nebezpečně nenápadný.
Měl na sobě bílou košili, šedou vestu a přes rameno přehozené sako. A obličej… sakra, teď Danny upustila slinu. Dívka si ji rychle otřela rukávem, ale pořád z něj nemohla spustit oči. Učitel byl ve tváři hrozně hezký, ale takovým tím způsobem, že nevíte, jestli mu je dvacet, nebo pětatřicet. Vlasy měl celkem dlouhé, skoro po ramena a měl je uhlově černé.
Učitel napochodoval před tabuli, hodil sako na židli před katedrou a odkašlal si.
Nic se nestalo a třída dál bzučela hovorem.
Profesor si znovu odkašlal, ale pozornost mu věnovala jenom Danny.
Učitel si povzdechl a protřel si kořen nosu.
"Haló?" řekl otráveně. Nic.
Protočil oči v sloup a z kapsy u saka vytáhl něco, co vypadalo jako zlaté pero s modrým kamenem na konci. Pak ho roztáhl do metr dlouhého, elegantně úzkého ukazovátka. Dvakrát se s ním lehce uhodil do dlaně druhé ruky, rozmáchl se, a s hromovým prásknutím s ním švihl o katedru.
Třída nadskočila a rozhostilo se ticho.
"Děkuji," řekl ledově učitel. Ve chvíli, kdy to dořekl, se třídou rozneslo sborové zamilované povzdechnutí, většinou od dívčího osazenstva třídy.
"Mé jméno," řekl učitel, vytáhl fixu a začal psát na tabuli.

Profesor Lukas Laufeyson

"-zní pan Laufeyson, případně pane Profesore. Budu váš učitel matematiky, angličtiny, tělesné výchovy a později i fyziky, zkrátka těch nejdůležitějších předmětů, co můžete mít." Na chvilku se odmlčel. "Ve svých hodinách netrpím volnou konverzaci, žvýkačky, jídlo, a pití jiné než voda, protože jak znám vás, děti, tak vám polovina chlebu upadne na zem a zbytek nenapadne nic lepšího než to roznést po celém koberci. Pokud na tuto hodinu přijdete s něčím jiným, než s lahví perlivé či neperlivé vody, zabavím vám to, vyhodnotím jako poživatelné, či ne a pak to dám kolegům ve sborovně." Nadřazeně sjel pohledem celou třídu.
"Dále se budete hlásit, když budete chtít něco říct. Očekávám od vás, že jediné, co v těchto hodinách budete říkat, jsou odpovědi na mé otázky, či žádosti o bližší vysvětlení tématu. Látka osmého ročníku je dle mého názoru mírně složitější, než ostatní ročníky, ve kterých jste zatím byli, pochopím, když si to vaše mikroskopické mozečky nezapamatují na poprvé.
"Jestli se mě budete ptát na hovadiny ohledně mého, či vašeho osobního života, budete okamžitě posláni k řediteli školy.
"A pokud někdo z vás některé z těchto pravidel poruší, no…" strašidelně se zasmál, "o tom si popovídáme někdy jindy. Rozumíme si?"
Šel z něj takovej strach, že všichni seděli jako zařezaní.
Profesor Laufeyson přikývl a pokračoval dál. "Každý týden budeme psát prověrku na prověření, jak dobře se učíte ve svém volném čase."
Celá třída začínala sténat, ale profesor zvedl výstražně ukazováček.
"Kdo vám dovolil se ozvat?" řekl břitce a sjel skupinu teenagerů ledovým pohledem. "Každý týden se tedy bude psát test. To platí jak pro matematiku, tak pro angličtinu. Pokud budu mít dojem, že se dostatečně nesnažíte, nebo to flákáte, budeme psát dva testy za týden. A klidně to budu zvyšovat. Nestrpím třídu blbců. Pokud budete blbci, udělám z vás génie. Pokud budete géniové, udělám z vás extrémní génie. Pokud pro to nemáte vlohy, no… dveře jsou přímo támhle," pokynul směrem ke dveřím.
"Každé tři týdny, jak víte, se píší větší testy. Z těchto známek se postupně skládá váš závěrečný prospěch. Pokud tato třída nebude vždy o něco lepší, než třídy ostatní, budete potrestáni. Dotazy?"
Danny opatrně zvedla třesoucí se ruku. Doufala, že jí za její drzost (tedy že se chystala dát dotaz) neupálí zaživa. Protože tenhle démon s tváří anděla by to dokázal, tím si byla jistá.
"Ano?" pokynul na ní nový učitel hlavou.
"No, ehm, já jsem se, ech, jenom chtěla zeptat, co, uh," koktala Danny, "se, eche, stane, když, ehm, bude mít jiná třída, uch, sto bodů?"
"Jak se jmenujete?" zeptal se učitel, naprosto lhostejný k její otázce a vykročil uličkou směrem k ní.
Danny pomalu ovládala panika.
"Danny, teda, ech," zadrhla se, "Danaelys Stormbornová, pane profesore."
"Výborná otázka," řekl kupodivu učitel. "Jste inteligentní. To je jedna z dvaceti. Někdo další, podobně chytrý?"
Teď to myslí, jako že jsem blbá, nebo že jsem vážně chytrá? myslela si Danny. Nechala to plavat.
"A teď k odpovědi na vaši otázku, Danaelys Stombornová," řekl pan Laufeyson a zastavil se před její lavicí. "Pokud oni budou mít sto procent, tak mi budeme mít sto jedna, rozumíte?"
"Ale to je nemožné," řekla Danny nevěřícně.
"Je možné přežít pád vesmírem?" odpověděl jí Lukas otázkou. "Ne, není. Ale vidíte? Pořád tu jsem."
"Co?" vykvikl nějaký kluk za Danny.
Učitel po něm hodil pohledem Jsi-Pro-Mně-Až-Do-Smrti-Idiot. "To byla metafora, neinteligentní jedinci. To máme jednoho ze devatenácti. Někdo další, podobně stupidní?"
Danny příjemně zahřálo, když si ujasnila, že si o ní profesor myslí, že je chytrá. Protože tohohle člověka, jak se zdálo, nebude jednoduché přemluvit, že jste ten inteligentní.
"Jestli nemáte další otázky, budu povídat dál," oznámil učitel a začal přecházet po třídě, ruce sepjaté za zády. Danny si pomyslela, že vypadá jako nějaký superzáporák, který právě vysvětluje svůj ďábelský plán. Nebyla daleko od pravdy. Ale to autor trochu předbíhá, nevšímejte si toho.
"Chci, aby jste byli inovativní mistři svých myslí, géniové schopni sestrojit stroj z pouhé myšlenky, kteří udělají přesně, jak se jim řekne. A to taky budete, rozumíte mi?
"Pokud si ovšem myslíte," začal jiné téma, "že mému tempu učení nestačíte, mám pro vás unikátní nabídku - máte svolení tuto třídu do zítra opustit." Na chvilku se odmlčel a potichu se zachechtal. Danny přeběhl mráz po zádech, a to nejenom proto, že jeho zuby vypadali až nepřirozeně bílé a hrozivé. "Vsázím se, že zítra tu z vás nebude polovina. Ovšem, ta polovina zůstane navěky blbci, stejně jako můj drahý bratr, kterého jsem naštěstí už dlouho neviděl. Tohle je první a poslední věc, kterou zjistíte z mého osobního života.
"Ovšem, ta druhá polovina bude mít na to, udělat rudý diplom z čehokoliv si zamanou. Jediné, co pro to musí udělat, je vzdát se každý den hodiny svého volna na učení. A tím z čehokoliv, nemám na mysli jenom matematiku a literaturu. Protože já tu budu pořád. Nějaké dotazy?"
Alejandro Donnerwetter, který seděl spolu s jeho bandou za Danaelys zvedl ruku.
"Ano, pane-"
"Alejandro Donnerwetter," skočil mu do řeči neurvale. "Nejlepší z nejlepších, profesůrku."
Pan Laufeyson se zarazil a podíval se mu přímo do očí. Zbytek třídy ztichl. Danny si začala do deníčku psát stručný Alejandrův nekrolog.
"Co prosím?" zeptal se učitel a velmi pomalým krokem začal postupovat k Alejandrovi. Ten si, blbec jeden, ani neuvědomil, že jeho život visí na vlásku.

Alejandro Donnerwetter (…14)

Mladý chlapec zemřel 1. Září na usmažení
pohledem jeho nového třídního. Mohl si za to,
blbec, sám, ale i tak policie vyslýchala dotyčného
třídního (30…?), ale učitel měl neprůstřelné alibi -
učil. Navíc, dvacet svědků potvrdilo, že chlapec
spáchal sebevraždu.

Danny rychle dopsala a dívala se, co bude dál. Profesor Laufeyson už stačil dojít k Alejandrově lavici a teď se nad ním tyčil jako Smrť, s ukazovátkem místo kosy v ruce.
"Řekněte mi, prosím, ještě jednou, jak jste mě to oslovil?" zeptal se a poklepal ukazovátkem do stolu před klukem.
"Jak ste chtěl," odpověděl chlapec znuděně. "Profesor."
"Ne, tak to nebylo," řekl s krutým úsměvem pekelného anděla Laufeyson. "Bylo to pane profesore."
"Tak jo, no, pane profesůrku."
Učitel se teatrálně otočil na třídu. "Hleďte," řekl divadelním hlasem, "co se stane těm nejhloupějším z vás. Nechť jdou příkladem." Otočil se na Danny. "Hoď po něm něco," nařídil jí.
"Cože?" vykulila dívka oči.
"Hoď po něm něco," opakoval klidně Laufeyson. "Vím, že si přeješ už skoro tři roky ho pořádně praštit, takže ti dávám možnost. Hoď po něm něco, nebo ho uhoď. Nebudou z toho žádné následky."
"Vážně ne?" zeptala se podezřívavě Danny. Nevěděla, odkud to ten nový profesor ví, ale vážně měla chuť mu dát jednu po hubě.
"Absolutně žádné," přisvědčil s úsměvem učitel.
"Tak dobře," souhlasila Danaelys, postavila se, a než stačil Donnerwetter nějak zareagovat, rozmáchla se a vrazila mu facku, až spadl ze židle.
"Aiigh!"
Danny si okamžitě stiskla ruku, kterou jí projela příšerná bolest, ale zaprvé věděla, že když dá bolest najevo, bude problém a zadruhé, že Alejandra to bolí mnohem víc než ji. Victory!
"Velmi dobře, slečno V Bouři Zrozená," usmál se nový učitel a šťouchl do chlapce špičkou své elegantní černé boty. "Od vás, pane, jehož první části příjmení se velice štítím, očekávám, že už se v mých hodinách neukážete."
Pak Alejandro, stále se plazící po podlaze, řekl něco, co zapečetilo jeho osud nadobro. "Jste zhulenej, nebo co?!"
Celá třída ztuhla.
Profesor se akorát zhluboka nadechl a zavrtěl hlavou. Pak se mile usmál. Až moc mile. "Dávám vám deset vteřin. Pak se opravdu, ale opravdu naštvu a přestanu si brát servítky. Deset…"
Alejandro na něj pořád zíral.
"Devět… osm…" profesor se začal procházet po třídě, "sedm…"
Když se dostal k pěti, Alejandrovi to konečně došlo. Sprintem všechno, co měl na stole narval do tašky a v oblaku prachu zmizel ve dveřích.
"Tak, nějaké jiné projevy inteligence?" zeptal se očividně příjemně naladěný profesor a přejel třídu pohledem. Pak si všiml, že Clarance Lovebirdová, třídní módní guru č. 1 (IQ : -20), v první lavici posílá psaníčko Stefanie (čteme Stefaný, jasný?) Coleové, třídní módní guru č. 2 (IQ: +5).
"Ááá, máme tu první poštu!" usmál se ledově a vyškubl jí papírek z ruky. Danny se akorát zavrtěla na židli. Tak tohle bude ještě drsný.
Laufeyson se zahleděl na papírek. Pak se zasmál. Ošklivý zvuk. "Tak si to rovnou přečteme, ne?"
Clarance zrudla až po uši jako ředkvička.
Profesor si odkašlal a nasadil pištivou fistuli. "Cituji - 'Tý vado, to je kus! Kam se na takovýhleho člověka hrabou herci v Hollywooďáku!' Odpověď: 'Jo, ale chová se jako debil, jako by mu to tady celý patřilo! Dokonce dovolil tý krávě praštit Aleja!' 'Neva, stejně je to korba!'" Profesor se na chvilku odmlčel. Pak se na obě rudé dívky podíval, po úsměvu ani památky. "Velmi zajímavé. Očekávám od vás, že buďto půjdete na plastiku mozkových buněk, nebo se zítra objevíte ve třídě B, nebo C. A nemyslete si, že mi to kdovíjak lichotí; tohle slýchávám od kolegyň a semtam i od kolegů každý den."
Obě dívky se nervózně zavrtěly.
Danny spokojeně přikývla. Sssspravedlnossssst! Hááá!
Clarance, Stefanie a jejich parta jí posledních pár let dělaly ze života peklo. Bylo příjemné slyšet, že je někdo konečně uzemnil.
Pár lidí při poznámce o kolegyních a kolezích vyprsklo smíchy - profesor je okamžitě zpražil pohledem.
"Někomu tu připadají vtipné poznámky o něčí sexuální přitažlivosti?" zeptal se a přimhouřil oči. Všichni žáci se okamžitě v lavicích narovnali do pozoru.
"No proto," odfrkl si. "Tak, snad bych mohl začít s distribucí knížek na angličtinu." Z malé hromádky na katedře vytáhl celkem tlustý paperback a zvedl ho do vzduchu.
"Letošní povinná četba budou 'Rytíři Čtyřiceti Ostrovů' od Sergeje Lukjaněnka, mnou vybranou. Myslím, že je to pro vás ideální četba- očekávám že všichni číst umíte, že ano?" Sjel celou třídu distancovaným pohledem.
Poté z hromádky vytáhl celkem velkou učebnici. "Toto je vaše knížka gramatiky. Nevím, co k tomu dál říct, snad jen, že jí budete potřebovat opravdu akutně, jestli se chcete něco naučit." Následovala další učebnice. "Toto je vaše antologie. Doporučuji neztratit, budeme z ní hodně číst. Literatura je důležitá k rozvoji intelektu, pokud to ještě někdo z vás neví." Další v řadě byl pracovní sešit k čítance a pracovní sešit ke gramatice. Ke každé hromádce navíc všichni dostali velký linkovaný sešit.
"Očekávám, že do konce roku budete mít minimálně tři, hustě popsané," připomenul jakoby mimochodem profesor. Poté pověřil dva kluk, aby knížky rozdali.
Danny ze své hromádky vytáhla antologii a rychle jí prolistovala. Zaujala jí kapitola o mytologii. Letos se v čítance objevila nová podkapitola. Tentokrát o severské mytologii.
Než si stačila pořádně prohlédnout ilustraci na stránce, Laufeyson opět promluvil.
"Doporučoval bych žádnou z těchto učebnic neztratit, jinak si je budete kupovat z vašeho vlastního kapesného." Pak se zasmál. "Ale jsou to vaše vlastní peníze, dělejte si s nimi, co chcete."
Danny pokrčila rameny, přitáhla si první učebnici a začala se do všech podepisovat. Nechtěla, aby to dopadlo jako minulý rok, kdy svou nepodepsanou učebnici matematiky pujčila jednomu pičónovi a on jí ji pak odmítal vrátit pod argumentem, že je jeho.
Vypadalo to, že profesor chce ještě něco říct, jenomže právě v tu chvíli zazvonil zvonek.
"Uvidíme se na zítra!" oznámil třídě zlomyslně profesor Laufeyson, popadl své sako a koženou aktovku a zmizel ve dveřích.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 10. listopadu 2014 v 14:39 | Reagovat

Tohle je absolutně boží :3 T atřída mi připomíná naši - neuvěřitelně natvrdlí lidi, nějaké ty nafiftěné holky. U nás máme jednu, které kluci říkají levná k*rva a.. nechtěj vědět proč. C: Absolutně boží díl! Divím se, že tu není 80 komentářů :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama