Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Medojedky u Protinožců, 19. - 20./21. 9. 2014

11. října 2014 v 21:34 | Brook a Rox |  Medojedky u Protinožců
Ahoj lidi! Tady je Rox. Jak říkala Brook, s neaktivitou je konec!
Oficiálně se zavazuju, že začnu přidávat druhou část Pravidel, uvažuju, že bych začala přidávat jednu fanfikci na Avengers a taky musím dokončit tenhle projekt, za který se omlouvám, hrozně to trvalo -.-". Brook mě do toho každý den kopala, ale vzhledem k tomu, že mé druhé jméno je lenoch obecný... Omlouvám se.
Nicméně, neskutečně jsem se zažrala do Písně Ledu a Ohně a nemůžu se dočkat, až si to stáhnu.
Což mě přivádí k dalšímu bodu: Budeme mít iPad! Háááá! *začně zběsila lítat po pokoji*
Vzhledem k tomu, že ho potřebujeme k výuce na nové škole (víc info bude v příštích zápiskách), tak se náš táta uvolil a včera je v Praze koupil. Yéééééy! ...ale dostanem je až k narozkám (který jsou jen tak mimoťapem za dva týdny!).
Takže, zatím si užijte zápisky a snad se vám to bude líbit.



19.9.2014
Den S. Jako Stres.
Za počítačem právě sídlí Rox, která v ostatním volném čase pobíhá po pokoji a balí poslední věci. Netušila jsem, že toho budem potřebovat takový kvanta… Ale přece jenom letíme na jiný kontinent a ne na dovolenou do Průhonic, takže to se asi dalo čekat.
Moc toho s sebou jinak nemáme, jeden velký kufr a jeden menší kufříček… Nicméně, obojí je nacpané k prasknutí.
Nebudu vypisovat, co všechno mám sbaleného, to bych tu seděla ještě do rána, ale chci říct, že se mi do batohu podařilo propašovat mé GoT (mwhehehehe!) i jedenáctý díl Death Note, který se Brook podařilo vyhrabat v našem skromném papíráku. Yeeeeey!
To bude asi pro dnešek všechno, musíme jít brzo spát, zítra se budíme okolo šestý ráno… Bléé!
Adié!
Rox
PS: Přidávám fotku mého oblečení... Moc toho není, no...


20. - 21.9.2014
Ahoj, tady opět Rox. Tohle píšu v letadle směr Franfurt -> Peking. Máme za sebou asi… pět hodin letu, hlava mi třeští jako střep a já to ne a ne zalomit.
Na vysvětlení - teď je něco málo po tři čtvrtě na sedm našeho času, ale v tomhle časovém pásmu je tak přibližně… půlnoc. Všichni spolucestující - tedy, většina - spí, jenom my s Brook a naším tátou tady vejráme jak sůvy z nudlí. Celý let z Pekingu do Changchun pravděpodobně prospím. Páni, jak já se na to těším… Pokud neusnu, tak si dám svých osm hodin zdravého spánku odpoledne v hotelu. To jsou zase vyhlídky…
Ale sem s dobrými zprávami! V nabídce filmů v letadle byl i Winter Soldier (mwhehehehe!), takže jsem opět nabuzená do fanfikčení. Marvel jede, peaches! A taky jsem zjistila, že se mi celkem líbí Čínský pop, takže to jsou jen další plusy.
A teď trochu přetočím dozadu - let Praha -> Frankfurt. Mno. Krom toho, že po tom, co jsem jela v té mini věcičce zvané letadélko, přemýšlím, jestli to fakt stálo za to. Letadlo bylo opravdu mrňavé, ale k tomu se dostanu až později. Teď přetočím ještě o kousek dozadu.
Budíček se dnes/včera konal v šest ráno, protože nám ve tři čtvrtě na sedm přijel taxík, aby nás odvezl do Prahy. Cesta proběhla v naprosté pohodě, řidič byl fajnový týpek, celou cestu si s námi povídal. Většinou s mamkou srovnávali jak-je-to-v-čechách a jak-je-to-v-německu. Nicméně jsme na letiště dojely včas a v celku.
Na odbavení jsme nečekaly zas tak dlouho, něco okolo (teď zase plácnu nějaký nepravdivý údaj) dvacet minut. V jednu chvíli jsem měla fakt nahnáno, protože mamka potřebovala něco vyřídit a odešla z fronty a já jsem blbě odhadla vzdálenost, myslejíc si, že nás do letadla bez pasu nepustěj. Nicméně mamka přišla včas (pro jednou…) a tak jsme odbavily kufry.
Po odbavení jsme se chvilku vymotávaly na letišti, daly si snídani (sto deset korun za půl litru coly! Matko boží…) a pak už jsme šly na přepážku čekat na letadlo. Bylo to celkem vzrušující, protože jsme měly výhled přímo na runway a mě v tu chvíli připadaly všechny ty letadla hrozně velký (pozn. Zjistila jsem si, že právě teď letíme Boeingem 777!). Pak jsme ale už nastoupily do letadla.
A pak jsem to už jakž takž vypravovala. Letadélko bylo maličké, ale ve Frankfurtu jsme byly do čtyřiceti minut (stačila jsem z půlky přečíst můj nový díl Death Note, mwhehehehe!), kde nás posadili do autobusu a poslali na letiště. Myslím, že první let jsme s Brook zvládly celkem v pohodě, na to, že jsme naposledy letěly,když nám byly čtyři. Ano, to by nebyla Rox, kdyby na něco takovýho neupozornila, no jasně…
Na letišti ve Frankfurtu jsme se u odletové tabule docela slušně ztratily, protože jsme nevěděly, na jakou přepážku jít, takže jsme se jako správní čeští burani musely ptát u informací. Mno. Je štěstí, že na letišti jsou všichni hrozně vstřícní k ztracencům a co teprve na Frankfurtském letišti, tom komplexu nesmírné velikosti… (Roxina levá hemisféra: Rox, co to zase kecáš? Vyspi se, prosím tě…)
Nakonec nás nasměrovaly správně, my našly tátu a bez problému nastoupili do letadla (mladší sestra nám vyžádala to privilegium, že jsme do letadla mohli jít jako první, hihihih!) a od té doby se vznášíme nad Sibiří. Do Pekingu bychom měli přiletět za dvě hodiny a půl, tři čtvrtě na pět jejich času. Mohla bych vám sem napsat i v jaké výšce a jakým tempem letíme, ale to by asi nikoho nezajímalo co?
A teď trocha srandy - taky jste se při vaší první cestě letadlem hrozně vyděsily toho zvuku, jaký vydává letadlový (to je slovo…) záchod? Já jsem nejdřív málem vyletěla z kůže. To bude asi tím tlakem, podtlakem, atd….
Teď s námi právě mírně hází turbulence, takže bych si už asi měla zapnout ten pás, ale… Dokud nezačnem padat, tak myslím, že budu v pořádku.
No, utčitě sem z dnešního dne (21.9) ještě něco zapíšu, ale z letadla prozatím končím. Mějte se!
PS: Ještě nějaké fotky ^w^!

Odbavovací hala na Letišti Václava Havla (Pro mě to bude furt Ruzyně, říkejte si, co chcete!)

"Letištní prostory". Ten týpek v pruhovaný mikině přímo přede mnou je nabalená Brook.

Tabule odletů. Promiňte, že je to tak rozmazané -.-. Jak vidíte, přímo první odlet je ten náš, do Frankfurtu.
Snídaně!

Naše malé letedélko Praha -> Frankfurt

>Promiňte, na ostatních letištích bylo zakázané fotit, takže už nic jiného nemám T-T.<

A jsem opět tu! Tentokrát z hotelového pokoje č. 1839, hotel Shangri-La, střed Changchun. Pokoj se mi líbí, až na to, že ho s Brook sdílíme i s mladší sestrou. Hádám, že na nás kolem osmý začne řvát, že máme zhasnout, že zavolá mamku a tátu, že jsme hrozný - prostě takový ty typický řeči osmiletých děcek.
Právě teď je… 17:52 našeho času, 11:53 vašeho času. Páni, myslím, že usnu ve stoje, protože z minulé noci jsem naspala něco málo přes půl hodiny a dvě hodiny dopoledne v hotelu… Pitomá pásmová nemoc, proklínám tě!
Odpoledne jsme se byli podívat v obchodním centru, nakoupit nějakou tu balenou vodu (ta z kohoutku není pitná… brr) a sušenky a doteď z toho mám mírný šok. Krom toho, že tam měli nádrže s živými rybami, kýble se stejně živými kraby (některý už byli mrtvý, chudinky, navzájem si ušmikali nožičky…) a krabice s kuřecími pařátky tam taky byly syrové ryby a chobotnice na ledě, přímo uprostřed obchoďáku spolu s rozsekanými krevetami a malými jedlými želvičkami v nádrži (pořád živé… ne na dlouho, chudinky…). No, celé ženské osazenstvo naší rodiny, mladší sestru vyjímaje (takže já, Brook a mamka), z toho mělo pěkně velký šok. Ale… jiný mrav, jiná kultura.
No… pro dnešek končím, asi si půjdu dát zasloužených dvacet…
Adié!
Rox
>Promiňte, ale v tu chvíli jsem byla tak hrozně unavená, že jsem opět nefotila... Gomen.<
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 16. října 2014 v 19:41 | Reagovat

Wau, popravdě vám moc nezávidím. muselo to být tak.. vyčerpávající. My naštestí máme usedlou rodinu :D A Ta Brook :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama