Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

How I Met Your Father - Epizoda 1

21. října 2014 v 21:32 | Brook J. Evanger
Ahoj, lidi! Jak se máte? ^^ Já se mám božsky, za pár (kouká na hodinky) minut hodin k nám má přijet jedna holka z Anglie a já se nemůžu dočkat! Navíc jsem právě domalovala obrázek pro kamaráda (jeho blog najdete v textíku těsně pod layem ^^), se kterým bych nejradši třískla o zem (ne s kamarádem, ale s obrázkem), protože to vypadá strašně divně T-T Já potřebuju malovat dlouhý vlasy, na ježky se nehodím... No, tak já se o to ještě pokusím, a uvidím, jak to vyjde :D
Tenhle článek... no, už docela dlouho chci tuhle povídku postnout, protože mě začala hrozně bavit ^^ Je to moje... oficiálně první samostatná fanfikce na Beyblade! Wohoo! A v hlavní roli je samozřejmě moje nejmilejší Ikaru :3 Chci vyprávět celou Metal Fight z jejího pohledu (což bude sakra těžký a dlouhý, huf, eche -.-) a tady je předmluva + část první epizody Metal Fusion ^^

PS: Největší vtip světa: Brook říká, "Chci to udělat trochu vážnější." XD Ne, to se nikdy nestane...




"Děti, dnes vám budu vyprávět o tom, jak jsem poznala vašeho otce," oznámila asi pětatřicetiletá žena v bílém elegantním obleku s dvojitým knoflíčkovým zapínáním. Měla krátké bílé vlasy asi po ramena, s blonďatým pruhem v půlkruhové patce nad pravým okem. Na různobarevných očích měla jemné brýle bez obrouček.
"Počkej," zarazila jí asi patnáctiletá dívka skoro absolutně stejného vzhledu. Jediné rozdíly mezi nimi byl tvar a barva jejích vlasů - měla absolutně šílený účes, část temně hnědých vlasů jí trčela všemi směry (hlavně nahoru), a vzadu měla dlouhý culík, který jí vysel přes rameno až k pasu. Ale samozřejmě měla žlutý pramínek přímo uprostřed čela, na který si přidala několik okrasných korálků. Pod očima měla tmavé jizvy ve tvaru křížků, které se jí táhla po celé tváři. Díky tomu, korálkům na pramínku, a dlouhým culíkem působila poněkud divoce a seděla tomu i její garderoba; bílé potrhané tričko končilo těsně nad pupíkem, tmavě zelené džíny volné, vypadajíc jako by na ně zaútočilo něco s ostrými drápy a zuby (nebo puberťák ozbrojený nůžkami). Přes sebe měla přehozený zelený kabát s utrženými rukávy, který vypadal, že už toho za sebou má hodně. Na klíně jí seděla malá prošedivělá bílá liška.
"Já vím, že můj styl oblékání nesnášíš, ale až takhle brutálně nás oba trestat nemusíš."
"Ale já vás netrestám," vykulila oči žena.
"Mami, hodláš nám vyprávět dlouhý příběh," připomněl jí chlapec, sedící vedle dívky. Mohl být tak o čtyři roky mladší než jeho sestra a vypadal skoro úplně jinak. Zelené vlasy mu sice taky trčely, ale bylo to synchronizované trčení - všechny vlasy měl ve stejné délce a podobně dlouhých špiček. Jeho pramínek byl zubatý, a na rozdíl od jeho sestry mu padal do obličeje. Měl na sobě pískové tvídové sako a pod ním obyčejné černé tričko. Kalhoty měl ale nažehlené a velké armádní boty zavázané na naprosto identické mašličky. Oči měl světle fialové, schované za brýlemi. Jeho jizvy ale vypadaly o něco míň zubatěji a hrozivěji, než jeho sestry.
"To musí být nějaká forma trestu."
"Kušujte a poslouchejte," poradila jim jejich matka.
"Bude to dlouhý?"
"Ano. Hodně."
"Ach bože, mamiiii!"
"Je to i o vašem dědečkovi, takže poslouchejte."
"O kterém dědovi? O tom, co umřel?"
"Ne, o tom, co straší na cimbuří! Ségra, používej mozek!"
"Sklapni, šprťáčku! ... Bude tam aspoň nějaká akce?"
"Víc, než si dovedeš představit. Začalo to, když mi bylo čtrnáct…"

"To je nuda," oznámila jsem Willie a pořádně zívla. Svezla jsem se ještě hlouběji na modrou plastovou židličku a znuděně sledovala zápas pod sebou. Byl to jakýsi šampionát juniorů - tj. malý dětičky s beyema bez duší proti sobě urputně posílali svoje beyíčky, tvářili se jako mistři světa, přičemž jejich útoky měly sílu mouchy v trysku.
Willie souhlasně (snad to bylo souhlasně) pohnula hlavou a taky si položila hlavu na packy. Seděla vedle mě, aby měla dobrý výhled (snad ještě lepší než já, protože přede mnou seděl týpek s vlasy vyššími, než byl on sám).
Už asi po osmdesáté jsem proklela v duchu Haganeho, že si jako svůj cíl vybral tak nudnou lokaci. Jak tady mám někoho silnýho, sakra?! Už to tady týden prolézám, a jedinej bey s duší, který se tady v širokém okruhu vyskytuje, je Flame Sagittario a jeho majitel Soplomet Zakrslý, přičemž kdyby se on s tou mouchou v trysku utkal, zvítězila by moucha.
"Tak bojujte, sakra!" nevydržela jsem to už. Můj řev se pěkně nesl až k Soplometovi a jeho oponentovi, Hobitovi Ze Zdisral. "Ať to máme za sebou! Moje prateta Klára v papučích a bratránek Maho Jakotyč zápasí líp, než vy!"
Proklálo mě mnoho nenávistných pohledů, hlavně od rodičů Hobita a Soplometa. Hobit a Soplomet osobně se na mě jenom ublíženě podívali a ze Zdisral začal brečet.
"Tak jo, pardon," zabručela jsem, vědoucí, že zde již nejsem vítána, jsem vstala, vzala Willie do náručí a odporoučela se pryč.
"Ale byla to pravda," oznámila jsem načuřeně lišce, když jsme byly venku. "Pratetička Klára by je zvládla s prstem v nose. Když o tom tak přemýšlím, v jejích nejlepších letech by zvládla i mě s prstem v nose. Ale já se ještě zlepšuju, takže to není žádná hanba!"
Rozhlédla jsem se, jestli mě někdo nebude považovat za magora, ale nikdo se ani neotočil. Naopak, viděla jsem kluka asi v mém věku, který něco říkal svému beyi. Asi tady už jsou na samomluvu zvyklí. Já navíc nemluvím sama se sebou, nýbrž konverzuji se svou liškou.
"Tak si koupíme zmrzlinu a někam se zašijem?" navrhla jsem. Willie nadšeně zakňuče-štěkla.

"Stejně je tohle nespravedlivý," začala jsem svou triádu, když jsme obě seděly na mrňavoučkém zábradlí na mostě (měli by ho dělat vyšší, takovej Ryo s jeho dvěma metry by sletěl jako nic) a zíraly na západ slunce. Teda, já jsem seděla na zábradlí, Willie měla packy opřené o příčku a hlavičkou se ke mně tulila. "Proč jsem zrovna já poslaná do destinace, kde není jedinej silnej blader, a hledat oponenta pro Gingku?! To je jako hledat ryby v Himalájích! A i tam je větší šance!" Naštvaně jsem si založila ruce na prsou a nasadila výraz největšího mírného naštvání, jakého může člověk dosáhnout.
"Nééééé!" ozval se najednou pronikavý výkřik pode mnou.
"Jejk!" vyjekla jsem překvapením a mále spadla dolů z mostu. Naštěstí jsem se ale udržela, takže jsem nakonec vysela na zábradlí v pozici Pavouka. Rychle jsem vyšplhala nahoru a podívala se dolů, koho to tam znásilňují.
Vypadalo to, že obětí domácího násilí byl malý Soplomet z odpoledne, a viník na jeho utrpení byla velká špekatá koule a parta vyžličkovitých puberťáků. Asi jim tam koule jedla jejich příděly jídla.
"Hej!" zavolala jsem naštvaně. "Co to tam s tím dítětem děláte?! Pedofilové!"
"Nestarej se!" odpověděla koule. Pak se ale zarazila. "Počkat, cože?"
"Mojí občanskou povinností je nahlásit pohlavní zneužívání příslušným orgánům!" vyhrožovala jsem dál.
"Cože?" zeptal se špekoun znova. Tak to vypadá, že tady padla moje kosa na kámen.
"Tak, a teď pro debily - jestli ho tam zneužíváte, tak zavolám poldy!" zařvala jsem v odpovědi. Kolem zrovna projížděl vlak a cuchal mi vlasy.
"Ale mi mu nic neděláme!" pochopil konečně jeden z mých vyhladovělých vrstevníků. "My… my…"
"My nic, my muzikanti," doplnila jsem za něj sarkasticky. "Tak co tomu skrčkovi děláte?"
"Já neviem už," odpověděl mi ironicky trpící hladomorem.
"Jo, Zidan Rebel, to taky znám, ale co mu to děláte?" dožadovala jsem se odpovědi.
"Chtějí mi sebrat všechny body!" zakvičel Soplomet. "Chtějí, abych bojoval proti tady tomu!" Ukázal na kouli.
"Aha, tak to nic," ztratila jsem ihned zájem. "Komická vložka se ruší. Hej, rejžo, tohle vystřihnem, jo?"
"Co?" zamrkali všichni přihlížející.
"Nepoznáte srandu?" nafoukla jsem se. Pak jsem se ale amíkovsky usmála. "No, jenom pokračujte. Víte, já tady hledám nadějné bladerské talenty, takže jestli se mi osvědčíte, půjdete do televize!"
"To myslíš vážně?" nakrčil teenager své pupínkovaté obočí.
"Smrtelně," oznámila jsem a nasadila pokerový povýšený xicht. "I když, s tou televizí jsem si dělala legraci. Prostě hledám silnýho bladera se ctižádostí a potřebou být silnější."
"Já jednoho takovýho znám!" vyjekl puberťák. "Kyoya je přesně takovej!"
Prohrábla jsem kapsy a vytáhla z nich vizitku. I když jsem jim moc nevěřila, bylo to aspoň něco. "Až budete mít čas, tak mi zavolejte. Potřebuju někoho silnýho, žádnou třasořitku, jasný?" zavolala jsem a pustila vizitku dolů z mostu.
Koule přebrala vizitku a kývla na mě. "Zavoláme, holko s bílým psem."
"Je to liška!" vyjekla jsem a začala dostávat jeden ze svých častých rageů nad touto častou chybou. "Liška, kreténe! Vypadají tyhle zuby jako psí?! Nebo ten ocas?! Co ty krátký nohy- ou, promiň Willie. Ten lesk v oku?! Hustá srst?! Liška polární, blbečku! Albínek! S modrýma očičkama!"
"Promiň, promiň," omlouvala se schlíple koule. Pak najednou zacukal očima a ukázal do krátkého tunelu pod mostem. "ZDRHÁ!!! Za ním, kluci!!! AAAAARGHHHH!"
"Tak mi zavolejte!" zavolala jsem ještě za vzdalujícím se oblakem prachu. No, snad se ozvou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 22. října 2014 v 21:12 | Reagovat

Ten název mě už zabíjel a pak ten text, to bylo něco úžasného :'D Hrozně moc ses zlepšila v psaní, je to prostě úžasné :3

2 Xanya Xanya | Web | 23. října 2014 v 18:44 | Reagovat

I když to čtu už po několikáté,pořád se nemůžu přestat smát těm Ikiným přezdívkám xd
Etoo,promiň jestli tenhle komentář nebude dávat moc smysl,ale už jsem to četla a všechno co jsem chtěla jsem vyjádřila v tom mailu takže se nechci opakovat Q.Q
Nikdy mě popravdě nenapadla kombinace Mechaovců a Tategamiovců,musí to být fakt zajímavý,něco mezi slušňákem a bezďákem :D (když jsem Kyoyu viděla poprvé,fakt jsem myslela,že je to nějakej houmles xdd ><... Ale tak každej má nějakej styl xd)
Jak už jsem říkala nejvíc jsem se smála Soplometovi a Kouli xdd Schlíplá koule,já si to musím přečíst ještě jednou :3 xdd
Jsem ráda,že tě to baví,BB fanfikce jsou proste nejlepší a hrozně se u těch vašich směju. Bylo mi předtím líto,že už na to nic nepíšeš takže jsem strašně ráda,že vzniklo "Jak jsem poznala vašeho tatíka(oficiální českej název xd)" :3 ^^
Etoo,jestli se ti chce,můžeš mi poslat další cast,nemam co číst ><
Je to sugoii.. Ale to uz jsem rikala ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama