Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Ehm... Broočina mírně sadistická nálada ^^

11. září 2014 v 19:42 | Brook J. Evanger
Aloha, people! Jak se máte? Já se teďka trochu klepu, protože jsem dočetla knížku Jezdci Časem (ke konci to bylo děsivě děsivý a děsivej nervák O.O Ty mutanti byli fakt hnusný...).
K tomuhle... heh, to se tak děje, když jste najednou hrozně naštvaný, bojíte se a posloucháte Pendulum ^^
Je to kapičku... psychotický, ale přísahám, že tohle byl jenom pokus o vydání energie. Pokráčko asi nebude (počítá se jako pokráčko, že už jsem k tomu napsala dvě pokračovací stránky? ◕.◕), takže to asi nechám bejt to teda nenechám hahahahá! a nechám creepy a psychotický věci Xan ^^
Ještě se k tomu rozepíšu; pro ty, kdo mě neznají, tohle není můj normální styl psaní. Vážně, já jsem holka, která se bojí u klipu Bad od Davida Guetty (ale ty tancující zombíci jsou děsivý O.O T-T), ale tady mi jenom po pár měsících zase jednou ruplo v bedně. Taky se tady projevuje má menší slabost pro sériové vrahy (Beyonde, háááá...) a následky momentálního rupnutí v bedně - tedy maximální sadismus spojený s mojí ne moc dobrou znalostí anatomie (teda, ta ne moc dobrá - každý pondělí, úterý a středu zírám na Sběratele Kostí, takže jsem si jí možná trochu vylepšila ^^)
No... tak já už budu končit,protože máme ještě úkol z češtiny a já blbec na něj zapoměla X)
Českému Spisovnému Jazyku Nazdar!
ZDAR!
Pohov.
Brook J. Evanger




(malá připomínka na závěr - text je někde trochu zrychlený a někde zpomalený, a vůbec, začíná se až od druhý sloky, takže na začátku to nevadí, ale až se dostanete k I'll lift you up, nečtěte dál a počkejte, až tam písnička dojede ^^) (pro přesnost je to v čase 0:45)

"Turnin' your head to see a new day calling," zabroukal si Ian, rozpažil ruce a obrátil se k východnímu oknu, kde se z horizontu nořilo krvavě rudé slunce. Byl to překrásný výhled, všechna čest.
"Does it feel like a head to lean on…." Zase ruce spustil a otočil se. Slunce vrhalo dlouhý stín do pokoje, a ozařovalo ten příšerný chaos, který v pokoji vládl. Tak především mu dominovala jeho oběť, která měla svázané ruce za zády. Svázané měl taky kotníky, takže držel kolena těsně pod bradou. Byl to mladý muž, asi něco kolem osmnácti let. Měl tmavé vlasy a v hnědých očích paniku. Celý pokoj byl zdemolovaný po jejich zápasu, protože Ian se pokoušel využívat pouze fyzickou sílu. Cítil, že jeho aura už je moc vysílená, a každé další její využívání pro něj mohlo znamenat okamžitou smrt.
"A snapshot from where you were born," zpíval dál Ian, zatímco vzal do ruky velký nůž, který rozhodně nevypadal jako vybavení do kuchyně.
Chlapec sebou okamžitě začal mlít a skrz roubík proniklo několik tlumených výkřiků.
"I'm looking for your hand in the rough," pokračoval vrah a přehodil si nůž z levé ruky do pravé, "You're caught in the wire…"
S tím přidřepl ke svázanému mladému muži a jemně mu přejel nožem po tváři pod pravým okem. Kluk zasykl, když se mu kůže roztrhla a na povrch se dostaly první krůpěje krve. Ian je fascinovaně pozoroval, jak stekly po celé tváři, zachytili se v koutku úst, načež znovu začaly stékat dolů po bradě. Ian natáhl ruku, kapku setřel a vložil si ji do úst.
S prstem v puse se na svou oběť zubatě usmál. Nebyl to hezký úsměv. Kluk najednou věděl, že je konec.
"Well, I'll lift you up!"
S tímto posledním veršem se rozpřáhl rukou a s děsivou silou zabodl nůž klukovi přímo do pravého oka.
Oběť zaječela přímo nestvůrným způsobem, který nestačil ztlumit ani roubík. Vzápětí mu Ian přesekl pouta, popadl zápěstí a otočil o tři sta šedesát stupňů. Ianovi zůstala celá ruka oběti v hrsti. Z krvavého pahýlu vyselo několik svalů a docela hezky vyčuhovala kost.
Oběť znova zařvala v naprosté agonii. Řvala dlouho. Ian přímo cítil, jak se jeho temná aura zase plní silou. Cítil se jako v extázi - miloval, když mohl působit nesnesitelnou bolest. A přitom používat nesnesitelnou krutost.
Popadl klukovu spodní čelist a pořádně jí zmáčkl. Kosti pod jeho ocelovým stiskem praskaly, drtili se, a otírali se jedna o druhou.
Tentokrát bylo zařvání o něco tlumenější, přeci jenom, dostat ven nějaký zvuk, když se váš krk plní krví, není nic jednoduchého.
S tím se prolomili všechny Ianovi zábrany. Nadlidskou rychlostí přesekl pouta na kotnících, popadl jednu nohu a pořádně trhl. Ozvalo se lupnutí, jak stehenní kost vyskočila z pantu.
Tentokrát bylo řvaní narušené tichými vzlyky. Ian už na to sral a jedním sekem přeťal roubík. Bohužel se trochu přepočítal, a rozsekl tím i horní ret oběti a nos až do úrovně očí. No nic, stává se.
Znovu se vrátil k noze. Pečlivě vybral místo a pak zabodl nůž přímo do klukova kolena.
Tentokrát bylo řvaní přímo ohlušující. Chlapce nejenom že ovládala nesnesitelná bolest a strach, ale i výjev na celou proceduru mučení. Ian mu schválně nechal jedno oko nedotčené, aby věděl, co přesně ho bolí, jak ho to bolí a co ho ještě bolet bude.
"Ne!" zavřískl kluk. "Nechte toho! Prosím!"
"Bolí to, že ano?" zavrněl Ian a vytáhl nůž z kolene.
"Nechte toho!" zaječel kluk a tiskl si k sobě pahýl jedné ruky. Po tvářích se mu koulely slzy a nepřestával sténat.
"Tak jo," pokrčil Ian rameny.
Kluk se na něj udiveně podíval.
Pak se ale Ian krutě usmál. "A nebo ne."
Aniž by kluk věděl, co se vlastně stalo, držel najednou Ian v ruce jeho pravé chodidlo. Samotné. Bez nohy. Trochu ho potěžkal a pak ho hodil za rameno, jako archeolog zahazuje bezcenný padělek.
Oběť znovu zařvala.
"Vy jste stvůra!" zaječel, zatímco se snažil nahmatat pravou nohu. "Jste stvůra!"
"Už mě to tvý řvaní nudí," zabručel otráveně Ian. Povalil kluka na záda a lehl si na něj.
"Tak kdepak jsou," mumlal si, když ohledával klukův krk. Pak se mu tvář rozzářila úsměvem. "Tady je máme!"
Popadl skalpel, který měl připravený vedle a udělal krátký mělký řez přímo doprostřed hrdla. Kluk vykřikl, ale řev netrval dlouho.
"Ty jsou ale krásné!" rozplýval se Ian nad dvěma zakrvácenými hlasivkami v jeho dlani. "Hezčí jsem nikdy neviděl!"
Mladý muž už teď mohl jenom bezmocně sípat a lapat po dechu. V duchu se modlil - ne za to, aby ho někdo zachránil, ale za to, aby rychle zemřel.
"Neboj se, zas tak rychlý to nebude," usmál se Ian a pohrával si se skalpelem v jedné a nožem v druhé ruce. Jemně rozřízl klukovi skalpelem tričko. Pod světle zlatou kůží se krásně rýsovaly svaly. Ian pečlivě každý objel skalpelem, takže měl jakýsi krvavý náčrtek. Potom skalpel odložil a jemně hledal odchlíplou kůži na nejspodnějším břišním svalu. Zasunul pod kůži špici nože a trhl. Kůže se krásně strhla a odhalila rudé maso pod ní, překřižované bílými nervy. Kůže samotná se zkroutila do trubičky, jako starý pergamen.
Kluk teď nedokázal dělat nic jiného, než plakat a němě křičet. Po tvářích mu stékaly slzy, z levého oka slzy a prameny krve.
Ian se na něj usmál a rychle ztrhal kůži ze všech břišních i prsních svalů. Napadlo ho, že by ho celého mohl stáhnout z kůže. Ne, to by bylo moc práce… Navíc, stahování z kůže už postrádalo na originalitě.
Nefilim chvilku přemýšlel, co by tak ještě mohl udělat. Hm… klukova pravá noha vypadala víceméně netknutá.
Ledabylým pohybem zarazil nůž do lýtka. Čepel projela kostí, svalem jako máslem a vesele vykoukla zespodu nohy. Ian zabral zádovými svaly a rozsekl lýtko na dvě poloviny, hezky pěkně i s jediným klukovým chodidlem, když už byl u toho. Noha se s lupnutím rozskočila na dva kusy.
Muž odhodil nůž a popadl obě poloviny lýtka, každé do jedné ruky. Pak prudce trhl rukama od sebe. Ozvalo se mohutné křach a trhání svalů, které znělo trochu jako trhání látky. Noha se rozdělila na dva kusy, hezky od pánve, až ke špičce.
Ian se zahihňal při myšlence, že z jeho oběti je nyní třínožec. Třínožec! Místo dvou- ve slově dvounožec použil tří-.
Poloviční démon se znovu uchechtl. Měl rád hry se slovy.
Najednou se prudce narovnal, natočil hlavu a zaposlouchal se. Slyšel policejní sirény.
Do prdele, pomyslel si smutně. Musej ho rušit zrovna v té nejlepší zábavě?
Ale nedá se nic dělat…
V duchu si překontroloval stav své aury. Byla plně nabytá, stejně jako on. Cítil se mocný, mohl by dělat cokoliv. Nejradši ze všeho by pokračoval v umučení tohohle chudáčka, ale prostě nebyl čas…
No, co se dá dělat. Ale rozhodně ho nenechá chcípnout rychle.
Zvedl nůž a zabodl ho do spoje mezi pravým prsním a prvním břišním svalem. Cítil, jak nůž projel svalem, škrtl o žebro a prorazil plíci. Koneckonců, utopení se ve vlastní krvi byl jeho podpis, jakožto vraha.
Kluk heknul a škubl sebou.
"To by pro dnešek mohlo být všechno," řekl vesele Ian a vstal. Posbíral si vybavení a ve dveřích se s úsměvem se uklonil. "Bylo mi potěšením, pane Mackenllie. Doufám, že poslední minuty svého života prožijete ve zdraví a štěstí. Sbohem!"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 12. září 2014 v 16:57 | Reagovat

Bože to je.. horší než všechny psycho povídky od Xany dohromady D: Mělas mě varovat, že to bude tak.. nechutné, já bych to nečetla xD Ale jinak to je dobře napsané :D

2 Xanya Xanya | Web | 14. září 2014 v 12:22 | Reagovat

[1]: Etoo... Ono je to zase úplně jiný druh psycho. Broočino psycho je spíš fyzické ublížení a popisování uřezaných částí těla(čehož se popravdě taky bojím víc xD) a moje psycho se spíš odehrává jen v myšlenkách té osoby a vraždy jsou tam jen tak na okraj. Takže jo,existuje víc druhů psycho. xD

Wow,tohle bys měla psát častěji! Nevěděla jsem,že jsi taky sadistická,vítej v klubu! Ehm,promiň,jestli to vyznělo blbě,ale jsem ráda,že si s někým můžu pokecat o vraždění nevinných osob. x3
Jo jo,brutální vražda se hezky začíná vybodnutim oka,je to vlastně taková tradice. C:
Hmm,v kůži toho kluka bych teda nechtěla být... Ale to asi nikdo. xD Já bych ani nezkoušela řeči s nějakou stvůrou,spíš by ze mě v tuhle chvíli vyšly všechny nadávky,který znám. Tím bych ho možná vyprovokovala,aby mě zabil rychleji... Ale kdo ví? O.o
Že ty ses koukala na Corpse Party? Jestli ne,tak to ani nezkoušej,je to brutálnější než tohle a přímý výhled na střeva a uřezaný končetiny fakt není nic příjemnýho. X.x
Fakt by mě zajimalo co je ten Ian vlastně zač,mohla bys napsat pokračování v nějakém záchvatu sadistické nálady. ^^
Utopení ve vlastní krvi... Boží! x3
Vůbec mi to k tobě nesedí,ale jsem ráda,že nejsem jediná kdo píše sadistický povídky. :3 ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama