Tak jo. Na tohle jsem se těšila už setsakra dlouho. JSME NA KONCI!
Páni, když se na to tak koukám, je to vlastně první povídka, kterou jsem dokončila. (Ano, vím, že má jen sedm kapitol, ale i to je na mě dobrý!) Kempování nepočítám, to bylo spolu se ségrou, takže jsme se do toho kopaly navzájem :D.
Ale stejně, i když tuhle povídku moc nemusím, stejně je mi líto to ukončit. Vzalo mi to třičtvrtě roku života! Ne, dělám si srandu, bylo to fajn ^w^. Občasné záseky byly, záchvaty psaní taky a... proč to sakra zní tak melodramaticky?
Nicméně, chtěla bych vám všem, co jste tuhle povídku četli moc poděkovat, že jste komentovaly a že jste mi dávaly tu... 'vzpruhu', když to takhle řeknu :D.
Velké dík patří taky Brook, která mě nakopávala a řvala na mě, když se mi nechtělo psát. Prostě taková ta 'sesterská pomoc' ^w^.
Největší dík ovšem patří Xan, která mi dovolila použít Dix a povolila mi poslat jí pár posledních dílů. Hrozně moc ti děkuju za podporu, tahle povídka je vlastně celá pro tebe a pro Dix, protože máte ten nejlepší vztah mezi postavou a spisovatelem, který jsem kdy viděla ^w^.
(pozn. Tohle zní SETSAKRA melodramaticky... neberte to moc vážně, je to hrozně trapný...)
No, čtení zdar!
Vaše Rox
