Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

PNChSR -Pravidlo č. 8, I když s upírem cizopasníkem zůstanete sami, ozbrojte se a vyrazte do útoku, část 2/2

11. června 2014 v 21:09 | Roxanne |  Návod


ˇ^ˇ



"Napravo, ty blbko, napravo!" zaječela jsem na Dix a zmáčkla tlačítko na ovládání hry. "Pohni, ty blbečku! Takhle nám zdrhne!"
"Zavři zobák, skřete pitomá!" zařvala na mě na oplátku a pohnula páčkou. "Do leva, do leva, debile!"
"To je zkratka!" zaúpěla jsem. "A dělej, zatraceně!"
"Běž támhle za tu skálu, já půjdu okolo!" zavrčela Dix.
"Fajn," odpověděla jsem, též zavrčením. "A dělej, než stačí vzít i ten třetí papírek!"
Zmáčkla jsem páčku a teleportovala se za skálu. Ideálně jsem viděla elektronického Haganeho, který se při pohledu na mě rozječel a rozeběhl se opačným směrem, kde už na něj čekala Dix. Obrazovka zčernala a objevili se tam body, které jsme získaly.
"Dostaly bychom toho víc, kdyby ses nešprajcla v tý trubce!" obvinila jsem jí.
Dix se nafoukla jako ropucha. "Tak já, jo?! A kdo ho nechal zdrhnout přes tu louku?!"
"A kdo ho nechal sebrat ten druhej papírek, aniž by ho zabil?!"
Dix si založila ruce na hrudníku a otočila se ke mně zády. "Naser si," zasyčela na mě.
"Ty si naser," odpověděla jsem a taky se od ní odvrátila. "Blondýno pitomá," žbrblala jsem si pod vousy.
"Lidi, uklidněte se," povzdechla si Tenshi, která právě na X-boxu vedle naší obrazovky provozovala jakési velice složité cviky z gymnastiky. Ve všech hrách se spolu s Ryugou umisťovali na prvních příčkách. Ani jeden z nich nechtěl chodit ven na veřejný stadion a kondičku neseberete jen tak ze země. Vlastně… nikdo z nás nechodil ven. Ne, že bych nedostávala málo žádostí (jsem ve škole celkem oblíbená… hihi), ale denně každý z nás trávil minimálně tři hodiny cvičení a tréninku beybladeingu. A to vysává fakt hodně energie.
"Nechtěly by jste si najít nějaký společný téma, a přestat být jedna druhý osina v zadnici?" pokračovala Zelná Hlávka a udělala most ze stoje.
"Vidíš, je jí teprv šestnáct a už jedná jako dospělá. Takhle, kdyby ses chovala, skřete…" povzdechla si teatrálně Dix.
"Páni, začínáš se chovat jako moje máma," vysunula jsem spodní ret.
"What the fuck?!"
"Předhazování kamarádek je čistě mateřská záležitost," pokývala jsem vysoce důležitě hlavou.
"Ale… to… nééééé!" zakvílela Dix. "Jsem moc mladá na to, abych byla matkou!"
"Tak mě to nech spočítat," usmála jsem se. "Vzhledem k tomu, že tátovi je šestatřicet a je asi tak o…" Zamyslela jsem se. "Typuju tak o… pět let starší, maximálně, tak máš akorát tak nejvyšší čas."
"Ty… neprojdeš… dál!" zavrčela Dix. "Teda, aspoň ne do zítřejšího rána. V kůlně máte sekeru," dodala ještě a v očích se jí zablýsklo.
"Lidi, uklidněte se, snažte se spolu vyjít, nebo okamžitě opusťte tuto místnost," shrnul to všechno Reiji a blýskl po nás hadím úsměvem. "Někdo by tu rád natočil letsplay a fakt to nejde, když tu někdo furt ječí o skřetovi a blondýnce."
"Náhodou, je to celkem fajn, aspoň bude na kanálu nějaká sranda!" ozval se Reiki, který právě s Danem pařil Amnesiu. "My už máme natočenejch tak deset minut a mazat to nebudu!"
"Tak fajn," kývl hlavou Reiji a vrátil se k ovladači.
Naše soukromá herna je jedním slovem obrovská. Máme tu asi patnáct obrazovek, pět skříní her, minibar, tři tuny filmů, Blue-rayů, 3D filmů a podobných. Nesmím zapomenout i na dva stoly s počítači (nejnovější technika, heč!), který má každý z nás označkovaný, od buřičských nápisů napsanými nesmyvatelným fixem (dvojčata), po samolepky bílých lištiček a tunou nálepek jako nápovědu, kdyby někdo zapomněl heslo (Ave já.)
Hernu někdy využívali i neeliťáci, (upřímně, tajná klubovna ve sklepě je lepší, ne?) ale počítačů a našich rozehraných her se nesměli ani dotknout. To by pak hrozil atomový výbuch a radioaktivní ozáření všech v místnosti, způsobené Carlosem de la Costa. Nechápete? No, tak já vám to klidně vysvětlím.
Vzhledem k tomu, že Ryuga nemá auto (jen motorku), mu Reiji začal přezdívat Carlos. Car - loss. Bez auta. A de la Costa… Lacosta je přece krokodýl, ne?
"Lidi, já už to dneska asi zabalim," povzdechla si Tenshi, vypnula X-box a práskla sebou do velkého koženého křesla, které stálo před televizí a přepnula jí na normální vysílání.
"Chce se se mnou někdo dívat na HIMYM?" zeptala se teatrálně. Hupsla jsem vedle ní do křešla (věšli jsme se tam obě a ještě tam zbývalo spoustu místa) a vzala si ovladač.
"Jen rychle projedu NatGeo a NatGeoWild, jo?" zeptala jsem se jí a bez čekání na odpověď jsem přepla programy. Vzápětí jsem se zarazila. Pak jsem se zhluboka nadechla. "Bílý lištičky!!!" zaječela jsem a vykulila jsem oči na dokument o polárních liškách.
"No nazdar," povzdechla si Tenshi. "Teď to tu pojede tři hodiny."
"Malý bílý lištičky!" rozplývala jsem se nad třemi malými, téměř ochmýřenými štěňátky. "Ty jsou tak slaďoučký! Willie, pojď se dívat!"
"Jsou roztomilý," utrousila jen tak od cesty Dix a sedla si do křesla vedle. "Ale že bych na to musela čučet celou dobu… dej sem ten ovladač, chci se mrknout na HBO!"
"Jdi někam," zamumlala jsem, plně koncentrována na obrazovku. "Máš tady dalších deset televizí, tak si to pusť někde jinde!"
"Ikaru, fakt bys se sebou měla něco dělat. Fakt jsi vyšinutej cvok."
"Ale, ale… malý lišky!"
Tenshi si povzdechla. "Ikaru, promiň, že to musím být zrovna já, kdo ti to sdělí, ale… trpíš syndromem zdrobnělin. A pravděpodobně máš i komplex méněcennosti."
"No jo, no jo," zabrblala jsem a přepla televizi na následující program, kde právě hrála mexická telenovela.
"Frederico, já tě miluji!"
"Já tebe také, Laurell! Ale můj otec naší lásce nepřeje!"
"Ach ne, Frederico! Co budeme dělat?"
"Utečme spolu a začněme nový život!"
"Tak jo, přepínáme," zavrčela Dix a zmáčkla další tlačítko na ovladači. " Na tuhle kravinu se dívaj akorát sračičky ej. Hagane a jeho padre. A pokud na dalším programu nebude dokument o mučících nástrojích, tak to přepínám na HBO."
"A co kdybychom šly něco dělat?" navrhla Tenshi. Spolu s Dix jsme na ní upřely dokonale identický pohled WTF?!.
"A… co přesně myslíš, že bychom měly jít dělat?" zeptala jsem se opatrně.
"No… mohly bychom jí vyděsit pár lidí dolů do města, nebo jít skákat bungee jumping nad oceán na tý nový plošině, co nechal postavit šéfik," zamyslela se. "Nebo… jít prohrabat pokoj nejakýho neeliťáka. Vyberte si."
"Já bych spíš šla prohrabat pokoj toho neeliťáka, co mě včera ohodil kafem," zabručela Dix. "Zapsala jsem si jeho poznávací značku."

Takhle to probíhalo i další týden. Minimálně dvakrát denně jsme navzájem seřvaly, jednou jsme se dokonce porvaly, ale vcelku to šlo fajn. Až na tu poslední noc.
"Povídám ti, že Voldemort je totální zloun!" snažila jsem se (hodně hlasitě) domluvit Dix.
"Ale velký hovno! Byl to dobrák! A dobrák zůstane alespoň z části dobrákem!" snažila se mě přeřvat dotyčná. "Jo, je to mutant a vraždící maniak, ale byl to dobrák!"
"Haló, Země k Barbaře! Mluvíme tady o Voldemortovi, Pánu Zla!" Zašermovala jsem rukama. "Jeden z nejznámějších zlounů evuh!"
"No jo, no jo, trolle!" Jo, to jsem zapomněla zmínit - skřet se upgradeoval (pravděpodobně díky evolučnímu cyklu) na trolla. "Ale sakra jako…! To je jako by se, cojávím, Ryuga přidal k dobrákům!"
"To se v životě nestane a za to ručím životem!" zařvala jsem.
"Fajn, to je trochu drsný, ale… Ryuga alespoň zčásti zůstane zlounem, ne?"
"Ale Voldemort měl pokřivený dětství, trpěl chorobnejma depresema a nakonec plně přijal Zlo! Z toho vyplívá, že byl zloun už od začátku! Pochop to, jediný neurone v Barbařiném mozku!" Ano, blondýna též upgradeovala.
"Blá blá blá!"
"Pokud je tady někdo dobrák forevuh, pak je to Snapeusák!"
"Proboha," zamumlala Tenshi. "Můžete se laskavě přestat hádat a vyřešit to nějakou demokratickou cestou? Klidně můžete hlasovat, jen laskavě přestaňte řvát."
"Jo, jasně, slečna Zelená Hlava neslyší svojí Šeherezádu, co?" zavrčela jsem.
"Pro tvou informaci, pracně se tady pokouším stáhnout jeden film, o který kecám už celý tři měsíce, takže prosím zavři papulku."
Některý lidi vás prostě odpálkujou. "No jo, no jo…"
"A oslovení Zelená Hlava si vyprošuju. Už tak toho mám dost od bráchy."
"Tvůj tajemný bratr, o kterým nikdo z nás nic neví?"
"Jop, přesně tenhle."
"Stejně si myslím, že Voldemort byl dobrák…" zamručela Dix.
Zhluboka jsem se nadechla. "Ale já už ti tady asi tak půl hodiny pracně vysvětluju, že Voldy je sakra zloun!"
"Ech… slečno Ikaru?" ozval se nervózně z repráku Mercí. "Už je půl jedenácté večer, a váš otec mi řekl, že vás musím poslat do postele…"
"Jasně, jasně, cokoliv," zamumlala jsem. "Hlavně, když se dostanu z dosahu tohohle mentála."
"Ďábla na tebe!"
"I na tebe a celou tvou rodinu!"


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 12. června 2014 v 20:09 | Reagovat

"Ďábla na tebe!"
"I na tebe a celou tvou rodinu!"
To bylo využité i v Slezině :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama