Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

PNChSR -Pravidlo č. 8, I když s upírem cizopasníkem zůstanete sami, ozbrojte se a vyrazte do útoku, část 1/2

11. června 2014 v 21:03 | Roxanne |  Návod
[Toto jsou nepotřebná fakta, která až tak moc nepotřebujete vědět, kdyžtak pokračujte rovnou na povídku ^^]

Konečně to mám dopsaný! Mám už dopsanou devítku, takže to je vlastně konec, ale abych to vysvětlila... Zjistila jsem, že osmička by sama byla moc dlouhá, takže jsem jí vlastně rozdělila do dvou kapitol, abych to měla nějak uspořádaný... -.- A teď, po tom, co jsem překopala celý článek, jsem zjistila, že to stejně musím rozdělit na dvě části... Fuck logic.
Ale dobrá zpráva je, že se toho konečně zbavím! Nevím, kdy přesně, ale začala jsem tuhle povídku nesnášet. Je nerozepsaná, mám v ní hrubky a celkově mi příjde... divná. Pokud se vám líbí, nic vám neberu, jenom to, že ji nesnáším a to se zřejmě projevuje i na mém psaní. Mám ji sice částečně ráda, je to přece kus mé duše a hlavy, ale stejně... můžu být lepší!

Dále - mám nový fandom! Začala jsem číst Píseň Ledu a Ohně (jinak známé jako Hra o Trůny) a šíleně se mi to líbí. Jeden háček - má to sedmset stran, já jsem na sto šedesáté a mám to přečíst do pátku. No, já jdu číst o Jonu Sněhovi a Winterfellu, takže si užijte kapču a... sakra, už zase moc kecám -.-.

Vaše ukecaná
Roxy





"Fakticky řekla, že jsi psychicky labilní cvok? Ne, že bych jí to vymlouvala, ale to bylo celkem drzý."
"Jo, Tenshi, řekla, ale to není účel." Pohodila jsem hlavou a zuřivě se snažila rozčesat ten chuchvalec na mé hlavě, co si kdysi hrdě říkal vlasy. "Řekla, že mě má táta mnohem radši než jí!"
"Gratuluji. Akorát tě ubezpečila o tom, co se ti snažíme říct už tři dny." Modroočka se zamyslela. "A teď snad pochopíš i to, že tarantule, která má v kohoutku tři metry neexistuje."
"Ale no tak!" rozhodila jsem ruce. "Když mohla mít přeslička deset metrů, proč by nemohly existovat obří hmyzáci?"
"Protože něco takovýho prostě není možný."
"Hele! Jen proto, že je ještě nenašli, neznamená, že neexistujou!"
"Co se takhle vrátit k tématu?" povzdechla si Tenshi, rozvalila se na pohovce a pohladila hlavičku Willie, která si dávala dvacet na podlaze. "Co máš v plánu teď? Po tvém nervovém zhroucení, hysterickém záchvatu a chronickém pocitu méněcennosti, který jsi tu před chvílí předvedla-"
"Měla jsem prostě slabou chvilku. Od toho jsou nejlepší kamarádky, aby pomáhaly, když je člověk v depce!"
"Díky, jsem vysoce polichocena. Ale fakt, co chceš dělat teď? Pokud to vezmem vyřazovací metodou, jediný řešení je buďto jí přijmout, zabít, nebo jí najít někoho jinýho, přičemž v posledních dvouch možnostech roztrháš droboučký srdíčko tvýho tatíčka na kousky." Tenshi nadzvedla obočí. "A teď se vytas s nějakým bezva plánem."
Zamračila jsem se na ní. "To bylo překrásné a objektivní zhodnocení, slečno Tategamiová, děkuji pěkně. Ale asi jí fakt budu muset přijmout. Ne, že bych se s ní musela pusinkovat, ale nemusím jí nesnášet, už jen kvůli tátovi…"
"A doprčic!" vyletěla najednou Tenshi a vyběhla z pokoje. "Musím běžet!"
"Co blbneš?" zavolala jsem za ní.
"Jdu pozdě na hodinu!" dostala se mi odpověď, když kolem mých dveří proskákala tázaná, snažíc si nazout jednu botu a zároveň se co nejrychleji dostat k výtahu. Nějakým způsobem si stihla vzít mikinu a batoh. "Tak čau odpoledne!" rozloučila se, než se zřítila ze schodů a práskla sebou o protější zeď.
"Ahoj," zamávala jsem jí, ale to už běžela dolů a mumlala mongolské nadávky.
"Už je pryč?" vystrčil hlavu ze dveří Ryuga, následován dvojčaty a Reijim.
"Jo. Proč?"
"Chceme jí s Reijim a dvojčatama prohrabat skříně. Vím na sto procent, že tam někde schovává plyšový zvířátka." S důležitým výrazem vyrazil k Tenshiiným dveřím, ale když je chtěl otevřít, zarazil se.
"Sakra," zavrčel a zacloumal dveřmi. "Jak tady pak má bejt nějaká sranda, když si všichni zamykaj dveře?!" Otráveně zaskučel a pustil dveře. "Tady v tom baráku se kromě střílení po holubech nedá nic dělat!" Začal kopat do zdí. "Měl bych někde trénovat s beyem a né se tady nudit a čekat, až se Haganovci rozhodnou slavit!"
"Čau lidi, jsem zase zpátky!" ozval se ze schodů hlas Zelené Hlávky. "Teď jsem si vzpomněla, že dneska je sál zabranej a nemůžeme nacvičovat, takže…" Vyšla na vrcholek schodiště a zadrhla se, když nás všechny uviděla. "Ehm… co tady všichni děláte? Nějaká utajená valná hromada?"
"Ne, jen tady pánové se vypravili na hon za plyšovými zvířátky," mávla jsem rukou. "A Pán Plamenů se rozohnil, jak moc velká je tu nuda."
"Tak to chápu," pokývala hlavou sebevědomě Tenshi. "Co vzít ovčí kůži a jít provokovat Willie?"
"Ne," odpověděla jsem ledově. "Na mé lišce se žádné takovéhle ohavnosti páchat nebudou."
"Ale no tak, Ikaru!" zaprosil Dan. "Je to neuvěřitelný, jak si myslí, že to je další liška!"
"Je to hrozně roztomilý, jak si s tou kůží snaží hrát!" přidal se Reiki a nasadil výraz malého koťátka.
"Je pak akorát hyperaktivní a pořád blbne," přimhouřila jsem oči. "Posledně mi uhryzala tkaničky u bot. A nikdo z vás pak nemohl najít taťkovu hedvábnou kravatu, kterou podle všeho sežrala. Ne, nic takovýho!"
"Jseš hroznej saďour, víš?" skoro vzlykal Dan.
"Ano, ale to skřeti obvykle jsou," ozval se nadnesený hlas za námi.
"Ahoj bloncko," pozdravila jsem s úsměvem.
"Nazdar skřete," odpověděla stejným tónem. "Tak komu máš v plánu ukousnout hlavu dnes?"
"Záleží na tom, koho chceš dneska vysát ty," zasmála jsem se.
Vypadalo to, že je mezi námi pořád nějaké radioaktivní pole, protože se všichni hned uklidili ke stranám.
"Tak si dej bacha, abych se nerozhodla vysát tebe," zavrčela temně Dixie.
Tak jo. Pro jednou ignorujeme dohodu. "Fakt máš v hlavě dost neuronů na to, abys mě rozeznala třeba… co já vím, od Reijiho?" zamrkala jsem.
"Nebyla tady náhodou řeč o vzájemné symbióze?" zamyslela se Dix.
"Sorry, síla zvyku," pokrčila jsem rameny. "A nebyla tu i řeč o tom, že by ses nechala obarvit? Hmm…" zamyslela jsem se a protřela si bradu. "Bleděmodrý afro by to slušelo!"
"A tobě by to zase slušelo bez toho pramínku," zablýskalo se Dix nebezpečně v očích.
"Dámy, uklidněte se," ozvalo se od výtahu, ze kterého právě vystupoval můj dokonalý, věčně vkusně oháknutý a nažehlený otec. Musím uznat, že vypadal líp než kdy předtím. Vyzařovala z něj taková… aura sebejistoty. A k tomu se usmíval. Tý vado, nikdy jsem toto pokřivení svalů, které dávalo výraz výrazné víry v sama sebe, v jeho obličeji neviděla. Možná na něj Dixie přece jenom má nějaký vliv…
"Dobrý den všem." Zhodnotil nás svým okem světoznámého filmového kritika. "Reiji, nemáš zastrčenou košili. Laskavě se uprav. Dane, tvoje vlasy vypadají, jako by se v nich uhnízdilo káně myšilov. Buď tak hodný, a přestaň vypadat jako král bezdomovců. Reiki, máš rozepnutý poklopec. Veřejné fópa na celé týdny, abych řekl pravdu. Ryugo… máš flíček na botě. Tenshi, pravděpodobně nemám co vytknout, ale něco stoprocentně najdu." Zahledl se na mě a jeho úsměv se roztáhl. "Ikaru, máš na rameni liščí chlup. Ale jinak dokonalost." Znovu se rozhlédl po ostatních. "Přátelé, toto je elitní organizace a proto nestrpím, aby má elita vypadala jako banda chuligánů. Dnes toho máme hodně na práci."
"Hej, a co já!" vyrazila najednou do útoku Dix. "Nějak si na mě zapomněl!"
Táta se na ní obrátil. "Promiň zlato, ale ty nejsi nějaká velká bladerská jednička."
Začalo mi mírně pocukávat levé oko. Upřímně nesnáším přezdívky typu miláčku, zlato, apod. Dělá se mi z nich zle.
"Ale pokud chceš, no… Mohla by sis trochu zastřihnout konečky vlasů, trochu se ti třepí. Měla by sis taky vzít jiné kalhoty, tenhle model vypadá otřesně. Dále máš na svetru kapičku od kafe a nemáš zavázanou jednu botu." Ještě jednou si jí prohlédl. "A taky bys měla zapracovat na výrazu, tváříš se jako by sis právě sedla na kaktus." Sám pro sebe se zasmál.
Kluci vedle mě využili situace, že se na ně táta nedívá a pokusili se trochu upravit. Reiki byl chudák rudý až po konečky vlasů. Už jsem se nemohla dočkat, až mu tenhle moment pořádně omlátím o hlavu.
"Tak, pokud jste už skončili s vylepšováním své vizáže á la my-drsní-bladeři, mám dvě zprávy. Jednu dobrou, a jednu ještě lepší." Hodil po nás okouzlujícím úsměvem. "Kterou chcete slyšet jako první?"
"Tak tu normálně dobrou," vybral Ryuga.
"Ukázalo se, že chrmchrm, Hgnovci," procedil to jméno skrz zuby, jako by se ho pokoušelo zadusit, "přesunuli ten jejich Oktoberfest o týden dopředu."
"A to víte zase jak?" zeptala se ho Tenshi podezřívavě.
Táta vytáhl na světlo Boží svůj šarmantní úsměv. "Nebudete mi věřit, ale v Komě mají internet. No a pak stačilo už Mercímu jen prohledat jejich data a hádejte co? V té maličké vesničce je nějaká holka, co si píše blog. Měli bychom jí taky zachránit, protože to vypadá, že se jí tam líbí asi tak stejně jako Ryugovi panenky Barbie."
"Aha," pokývala hlavou Dix. "Takže něco jako my zamlada?"
"Přesně tak," souhlasil táta.
"A co ta ještě lepší zpráva?" zeptala jsem se ho.
Tátův obličej se rozzářil. "Koupil jsem si nový šampon na vlasy. Ten poslední je strašně vysušoval, vypadalo to, jako bych měl na hlavě slámu. A, co to sakra ještě bylo… jo, jasně! Skoupil jsem pozemky kolem celé Nebuly, takže teď budeme moct celou oblast obehnat ostnatým drátem a budeš moct pustit lišku na noc ven."
"A… nemohla by ta malá chlupatá kulička přijít k úrazu?" zeptala jsem se nejistě.
"Neboj. Ten ostnatý drát všechny malé chlupaté věci před tou bílou liščí bestií uchrání," ujistil mě táta.
Ryuga vyprskl smíchy.
"Co se děje, Ryugo?" zeptal se ho ledově táta.
"Ale, to nic, jenom…" najednou se mu zorničky zmenšily do velikosti špendlíkových hlaviček. "Počkat. To, že Haganovci slavěj dřív, neznamená to snad že…"
"Ano Ryugo, pro L-Draga poletíme už dnes večer," odpověděl mu táta s úsměvem. "Musíme ještě obhlídnout terén a postavit hlavní tábor, probrat plán a podobný kecy. Protože ty dodatečné přípravy zaberou minimálně ještě další týden, musíme vyrazit hned."
Ryuga na něj chvilku koukal, jako by tak úplně nerozuměl, ale pak mu to celé došlo.
"JOOOOOOOOOOO!!!!!!!!!!" zařval a začal skákat do vzduchu. "Yes yes yes yes yes!!!!!!!! Jupííííí!!!! Huráááá! Hůůůůůůůůůůůů!!!"
"Je v pohodě?" naklonila se ke mně Dix.
"Jo," odpověděla jsem tiše. "Jenom se na L-Draga těšil už asi tři roky a teď se mu splnily veškeré jeho sny."
"Kdo je tady boss? No řekněte mi, kdo je tady boss? Kdo bude mít zakázanej bey? Kdo bude mít moc boha? Já, já, já!!! Jupíííí!"
"Za jak dlouho se pravděpodobně uklidní?" zeptala se mě šeptem Dix.
"Nevím, typuju tak půl hodiny."
"Mám… mám takovou radost, že bych někomu dal pusu!!!"
"Oprava," naklonila jsem se k Dix. "Dvě a půl hodiny. Pokud se vytasí s tím, že chce tancovat, tři a čtvrt."
"Lááálalalaláááá!"
Táta aplikoval FacePalm. "Ryugo, nenuť mě, abych tě praštil. Drž své emoce laskavě na uzdě, nebo nikam nejedeš."
"Jo, jasně," odpověděl Ryuga, který se už kapičku uklidnil, ale i tak pořád hyperaktivně poskakoval na místě.
"Tak, to je lepší. A radši už pojď, měli bychom už vyrazit, jestli tam chceme dorazit ještě dneska."
"Ovšemže," přikývl Pán Plamenů a obrátil se na nás. "Přátelé, dnes vás opouštím, ale vítr, osud, a štěstěna dá, vrátím se zpátky k vám!"
"No jo, nekecej," odfrkla si Tenshi. "Prostě neumři a vrať se zpátky s L-Dragem a všema končetinama, jasný?"
"Jasně, Zelná Hlávko," uchechtl se Ryuga, ale kupodivu to neznělo zlomyslně. "Možná ti přinesu trs Haganovejch vlasů jako suvenýr."
Páni, mezi těmahle dvěma probíhá nějaká podezřelá chemie, musím to prošetřit…
"Já se klidně spokojím s trochou lávy," skočil mezi ně Reiki. "Případně mi můžeš přinést i Haganův zub, musíme vyzkoušet jednu novou kyselinu!"
"Prostě se vrať celej," práskla jsem ho po paži. "Co by to pak tady bylo za temnou organizaci, kdyby tu nebyla pořádná osina v zadku?"
Ryuga se najednou usmál. "Mám vás rád, lidi. Fakt."
"Ryugo, okamžitě přestaň s těma sentimentálníma řečma, musíme jet," ukázal táta důležitě na hodinky, a pak na východ.
"Nemám si vzít kabát? Bude tam asi zima-" Ale to už ho táta doslova táhl k výtahu.
Vzpomněla jsem si na bílý kabát, který mu visel ve skříni. Moc ho nenosil, vlastně se na něj dost prášilo. Dali jsme mu ho k jeho patnáctým narozeninám, když mě bylo jedenáct, Tenshi třináct, Reijimu čtrnáct a dvojčata byla teprve prvními rekruty Temné Nebuly. Ryuga si sliboval, že až dostane L-Draga, bude ho používat jako plášť, že si všichni podle něj budou pamatovat, a že v něm i epicky umře. Pche, to bych chtěla vidět. Zase přehání, osina jedna.
"Tak ahoj!" stihli jsme za ním ještě zavolat, než se za nimi zavřely dveře od výtahu.
"A… co teď?" zeptala jsem se, když jsme chvilku zírali do zdi.
"Co já vím… něco si zahrajem!" napadlo najednou Dix. "Ruskou ruletu jsem nehrála už strašně dlouho…"
"Ehhh…." zadrhl se Dan, "řekl bych, že Monopoly jsou trochu lepší návrh, ne?"
"A co si zahrát pár videoher?" navrhla Tenshi. "Naposledy jsme Monopoly hráli asi tak tři dny."
"Jo, musíme zase jednou provětrat Slendermana?" zaksichtil se Reiji.
"Co?" zeptala se nedůvěřivě Dix. "Vy myslíte tu kravinu, kde hledáte papírky a honí vás nějakej přiteplalej chlápek bez ksichtu v obleku?"
"No…" zavrtěla jsem hlavou, "ne. Máme tady takovou jinou… a mnohem lepší… verzi."
"Jakou přesně?" zeptala se Dix. "Protože ta s tím chlápkem je fakt divná. A úchylná."
"V tom našem," usmála jsem se, "jsme Slendermani my a z nabídky si můžeš vybrat, koho budeš honit."
"To zní zajímavě," zamyslela se Dix. "Kolik tam máte na výběr lidí?"
Tenshi si odkašlala. "Oba dva Haganovce, všechny obyvatele vesnice Koma a nějakýho divnýho blonďáka -"
"Hiroki," usoudila Dix. "Hraju."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | 15. června 2014 v 16:42 | Reagovat

Z dovolením bych okomentovala tu první čast x3
Já jsem si to všechno co napíšu trénovala... Tak začneme od začátku.
Hele,nemyslím,že zrovna Tenshi má něco jako plyšáky a i kdyby jo tak já je mám taky. (Kruci,kruci,doufám,že si to nikdo nepřečte) xD
U toho konce jak Ryuga říkal,že je má rád mi bylo smutno. Možná by bylo lepší kdyby toho Draga nechali být a dál páchali normální zlo. Myslím,že si prostě vzali moc velkou odpovědnost. Protože kdyby se Ryuga nepropadl temnotě,všichni by mohli být šťastní. Happy Endy nemusím,ale tohle je fakt škoda. Když jsem to četla,nevěřila bych co Ryuga udělá... V podstatě všem. Jsem to,ale citlivka.
Nažehlený otec má jako vždy pravdu,Dix nikdy nebyla moc velká bladerská jednička. Ale zas jsem náležitě pyšná na její schopnost ovládání zbraní ^^
No,co jsem to ještě chtěla... Jop,my dvě jsme vážně úplně jiný a naše postavy zrovna tak! Chci říct... Tvá Dix je větší hodňouš,tvůj Ryuga má asi víc emocí,tvůj Doji má pro změnu spíš míň emocí... Ale zase je to sranda to srovnávat x3
Zase zabijárna,chci další neboť... Mám vázu!! *creepy face*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama