Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Heiress - Část 6. 1/2

24. června 2014 v 19:26 | Brook J. Evanger |  Heiress
Ahojky, lidi! Tohle bude krátký, protože se ještě musím učit na zítřejší písemky, takže; Rue se začíná vžívat do role zlouna, Nikko je stalker, hraje v kapele a píše depresivní rýmy ^^ Ahojky, já si jdu opakovat ecosystémy a erozi ^^
Ahoj!

Brook J. Evanger





29. 11. 2031, Čtvrtek
16:45 Místního Času
Japonsko, Centrum Tokia
Tak jsem skončila na rande s Nikkem Fujitou. Musím mu ale uznat, že jsem se docela bavila. Tak především měl řidičák na bílý skútr Suzuki Burgman, takže o dopravu bylo postaráno (tedy pokud jste překousli Lighta, který si vytvořil sajdkáru a spokojeně v ní seděl s výrazem "Motherf*cker, I'm Awesome". Vypadal v ní jako čmelák na bonbonu, jestli rozumíte, co tím myslím).
Páni, pomyslela jsem si, když jsme svištěli hlavní silnicí směrem k mému domu. Strávili jsme pár pěkných chvilek v centru a on trval na tom, že mě hodí domů. Ten je do mě zabouchnutej až po uši.
Aby jste pochopili, museli by jste slyšet náš rozhovor v kavárně. Sedli jsme si dozadu, aby nás nikdo neslyšel (to byl Lightův nápad), naproti sobě, Light v čele stolu. Objednali jsme si a pak přišla na řadu konverzace. Zaprvé musím říct, že v jakémkoliv sociálním vztahu jsem naprostý neznalec, takže téměř okamžitě nastalo rozpačité ticho.
"Ehm…" odkašlala jsem si. V hlavě se mi formovalo toto:__________ (nic). Se zhrozením jsem si uvědomila, že kromě toho, že na něj letí polovina školy nic nevím. Nakonec jsem to vzdala. "Ty, Nikko, já vím, že tohle je dost nepříjemné, my dva o sobě nic nevíme, takže… nějaký návrh, o čem bychom se mohli bavit?"
Light, můj vztahový specialista a nejdrřív zhrozeně nadechl a potom hlasitě zasténal. "Panebože, takhle to zkazit hned první větou!"
Kopla jsem ho pod stolem do holeně, až vykviknul.
Nikko se jenom zadumaně usmíval, nevěnoval mému fotbalu ani trochu pozornosti. Ticho bylo zase o něco hlubší.
"Tak fajn, teď na něco přijdu já. Měli bychom se trochu víc poznat. Takže…" zamyslela jsem se. "Jaká je tvoje oblíbená barva?"
Light zasténal ještě hlasitěji a praštil hlavou o stůl.
Nikko se usmál. "Bílá. A tvoje je červená."
Byla jsem překvapená. Uhodl správně.
"Jak to víš?" zeptala jsem se vyjeveně.
"Už hodně dlouho tě pozoruju."
"Tohle je sexy verze 'Jsem stalker'," nabídl mi vesele Light nechtěnou informaci. Uvažovala jsem, jak bych ho dokázala zabít, aniž by on musel kohokoliv zapsat.
"Ahá," protáhla jsem a doufala, že nezním jako totální idiot. "A… jak přesně dlouho?"
Na Nikkově tváři se najednou objevil pobavený úsměv, jak se mu něco objevilo v mysli. "Vlastně už… od třetí třídy na základce? Se sborem jsme měli vystoupení na vítání prvňáčků. Pamatuju si to. Byla jsi to škvrně, kterýho se všichni stranili, dokonce i učitelka se nad tebou tvářila jako by měla smíšený pocity. Netušil jsem proč, nevypadalas zrovna na mezinárodního teroristu."
"Neboj se, vlasy si na fialovo obarvit nenechám," uklidnila jsem ho a zhluboka se napila kávy. "A mám mírný odpor k páskám přes oko."
"Cože?" naklonil Nikko hlavu na stranu.
"Ani nevím, proč jsem to řekla," uvědomila jsem si. "Vždyť ani žádného teroristu s fialovýma vlasama neznám. Možná ani takový neexistuje. Hm. Tak proč jsem to řekla?"
"To jsou ty paralelní vesmíry," máchl Nikko rukou a usmál se. "Teď už si jenom musíme dát pozor na kruhy magnetických kamenů, Dlouhého Muže a královnu Krokuši."
"Ty máš rád britské autory?" řekla jsem překvapeně. Upřímně, nebyla jsem si ani jistá, jestli umí vůbec Fujita číst.
Nikko se široce usmál. "Jo, docela jo. Teda, normálně moc nečtu, ale nějaký knížky mě chytnou. Znáš třeba Gordona a Williamse?"
Přikývla jsem. "Četla jsem je, když mi bylo tak deset. Jejich PODZEMÍ je úžasné. Nejlepší je ten konec, jak-"
"Počkej, neříkej to!" přerušil mě Nikko se smíchem. "Já jsem teprve u Pádu, takže nedělej spoilery, dobře?
Nicméně abych dovyprávěl tu malou příhodičku; Zeptal jsem se na tebe kámoše, kterej stál vedle mě. Ten se při pohledu na tebe málem připočurnul, abys věděla."
Z velice jasného důvodu protočil Light oči. "Chlapče, takhle si rytíř srdce dámy nezískává. Sakra, kde máš bílýho koně ověšenýho záclonama?! Ou, jasně, venku. Spolu s mým sajdkárovým poníkem. Hm. Počkat, nedělá to ze mě tím pádem sedláka? Jdu přesedlat, Rue, jestli dovolíš." S tím se vzdálil.
Nikko ale pokračoval, netečný k projevu neviditelného Shinigami. "Ten odpověděl, že jseš 'Ta divná Matsudovic'." Naznačil do vzduchu uvozovky. "A já na to, 'Matsuda? To mi něco říká. Není to někdo slavnej?' A on jenom protočil oči a zeptal se mě, jestli mi něco neříká 'Yagami'. Pak mi to celý došlo. No, a začalas mě zajímat. Celý. Tečka," dopověděl a zářivě se usmál.
"Tak jó, sem tady!" zvolal Light, který se právě, jak řekl, vrátil.
Můj mozek se pokoušel být na dvou místech zároveň, jako když zíráte na ten obrázek, který jsou vlastně dva obrázky zároveň a vy se snažíte je vidět najednou.
"Aha, to je… moc zajímavé," odpověděla jsem Nikkovi a přitom se snažila dát Lightovi najevo, aby držel zobák. "Taky jsi mě celkem… zajímal."
Jasně, deníček z pátý třídy máš popsanej jeho jménem a malůvkama srdíček, domyslela jsem si trpce. Vůbec, celá pátá třída a druhej stupeň byl dost… divnej.
Uvědomila jsem si, že konverzace zase vázne. Napila jsem se.
"Takže, co ještě máme společného kromě pozorování toho druhého?" snažila jsem se to zamaskovat. "Co děláš rád ve volném čase?"
Nikko se zasmál. "Nic moc produktivního. Jen tak se flákám, chodím ven s kámošema… A ty?"
"Tak jo, čas zabalit kufry," oznámil mi Light. "Z tohohle nic dobrýho nebude. Být tebou, tak hned zdrhám."
"No, já… ráda čtu detektivky," odpověděla jsem a usmála se nad tou pokroucenou pravdou. "Pak ráda zpívám."
Nikko zvedl obočí. "Jakou muziku?"
"Desítky a dvacátky," odpověděla jsem a pokrčila rameny.
"Jaký žánr?" zajímal se Fujita dál.
"Metal, Nu-Metal, Rock, Hard Rock, Alternativní Rock, někdy Drum and Bass, Christian Rock, Alternative, Religious a podobné," vylistovala jsem všechny svoje oblíbené žánry. "Na poslech mám ještě ráda Elektroniku a Blues. Housle, Dubstep a Multi-Vokální jsou taky fajn."
"Páni, to vypadá, že jsi znalec," pokýval Nikko v uznání hlavou a usrkl trochu kávy. "Co jsem z toho vyrozuměl a přepojil, máš ráda něco podobnýho jako já."
"Vážně?" Konečně někdo kdo se nehoní za popem a takovýma blbostma!
Tak počkat, zavrtěla jsem v duchu hlavou. Nezapomeň, že nejsi jenom mrňavá uhihňaná holka. Tohle není tvůj budoucí kluk nebo něco takového, ale potenciální vlastník Očí. A spojence si člověk musí vyvažovat zlatem. Takže se přestaň chovat jako děcko!
"Jasně." Nikko přátelsky zamrkal. "Měla bys slyšet, když zkoušíme s kapelou. Museli jsme si pronajmout skladiště v tý opuštěný části, jinak na nás chodili sousedi, že je to slyšet až tři bloky odtamtud."
"Ty hraješ v kapele?"
Fujita přikývl. "Ano. Měli jsme už pár menších konzertíků, ale nic moc velkýho. Já jsem frontman," dodal o setinku pyšněji.
"Rád se vytahuje," poznamenal Light.
"Zajímavé," usmála jsem se. "Jak se ta vaše kapela jmenuje?"
"Russian Roulette," odpověděl Nikko.
"Velice originální," poznamenal Light. "Ruská Ruleta… kdysi jsem to hrál s Nu a Sidohem. Nu, chudinka, dostala kulku přímo do oka. Ale ona má oči všude, takže to nebylo tak drastický."
"Hezké jméno," usmála jsem se. "Hodí se. Co hrajete?"
"Většinou jenom interpretujeme ostatní kapely, ale sem tam máme i vlastní písničky."
"Jaké skupiny?" zajímala jsem se a usrkla z hrnečku.
"Skillet, Nightmare, Maximum the Hormone, Breaking Benjamin… je jich hodně." Nikko se zase usmál. "Ale stejně mám nejradši, když si můžeme psát vlastní texty. Je to potom mnohem větší zábava."
"A kdo píše ty texty? Ty?"
"Jo." Nikko se nadmul pýchou. "Mám docela talent na rýmy, víš?"
"Ó, starý dobrý trik o poezii," poznamenal Light.
"Myslím, že tady někde mám nějaký úryvek textu," řekl Nikko a začal se hrabat v torně.
Vychloubačný, je rád středem zájmu, používá staré triky, ne moc chytrý. To by šlo.
Fujita konečně vytáhl z tašky kousek papíru a vítězoslavně mi ho předal.
Postava s kosou na bílém koni,
Mrtvoly kolem, navěky zotročeny.
Bůh odplaty nikdy se nesmíří,
Svůj hněv jako kopí na nás zamíří.
"Epiiiic," oznámil Light, který mi zíral přes rameno.
"To je o Nemesovi?" zeptala jsem a vrhla na něj pohled zpod řas.
"Ano," odpověděl Nikko. "O občance jsem se nudil a tak jsem napsal tohle."
"Ale zpívat to nebudete, že ne?" chtěla jsem se ujistit.
Nikko naklonil nechápavě hlavu na stranu. "Proč ne?"
"Koukej, já jsem dcera detektiva a detektivem se stát chci. I když mě čeká ještě spoustu let, než se mi to podaří, znám to na policii dost dobře na to, abych ti řekla, že kdybyste se tohle pokusili třeba jenom předvést, okamžitě by vás zatkli. Pokud byste z toho vyšli dobře, dostali by jste jenom pokutu. To je celé."
Light zahoukal. "Woohoo, Rue vede jedna nula!"
Nikko na mě koukal dost otřeseně. "Aha. No nic. Tak to asi zabalim."
A teď ze mě má trochu strach. No super. I když…
"Ale stačím pozměnit pár slov a bude to v pohodě," dodala jsem a usmála se. Pak jsem zahrála, že jsem se trochu zamyslela.
"Co si vůbec myslíš o Nemesovi?" zeptala jsem se nakonec.
Nikko se ošil. "Teď nevím, jestli mě nenecháš zavřít, když ti řeknu pravdu," pokusil se zavtipkovat.
Zabořila jsem do něj pohled. Někdo mi kdysi řekl, že mám oči jako dva nebozezy, tak uvidíme, jestli to bude fungovat.
"Nenechám, neboj," řekla jsem, jenom napůl z vtipu.
"Podle mě má Nemesis pravdu," odpověděl a ohlédl se přes rameno, jako by se bál, že ho někdo slyšel. "Víš, s tím vším zabíjením zločinců a tak to možná trochu přehání, ale myšlenka je správná. Tak, necháš mě zavřít nebo ne?"
Mám ho přesně tam, kde jsem chtěla! Takovéhle štěstí snad nemůže být pravda!
"Nenechám," odpověděla jsem. "Já mám totiž podobný názor."
Nikkovi poklesla čelist o tři patra. "Počkej, ale vždyť ty jsi dcera detektiva! Ty… ty… nemůžeš být na Nemesově straně!"
"Já ale nejsem na jeho straně," odpověděla jsem rezolutně. "Neber mě za slovo. Já mám podobný názor jako ty. Sice se mi líbí jeho myšlenka, ale zabíjení ne. Jako komunismus, víš? Fajn nápad, ale to provedení… Neboj, nejsem zastánkyně komunismu! Ale zpátky k Nemesovi - vyšší dobro je v zájmu jak našem - to jako policie - i jeho. Ale on… to přehání, přesně jak jsi říkal. Hrozně ráda bych se podílela na jeho zatčení, jestli víš, co myslím." Lhala jsem, jako když tiskne, ale Nikkovi oční, sluchové a mozkové buňky to zřejmě nezaregistrovaly.
"V tom případě jsi hodně odvážná," řekl trochu rozklepaně a s přemírou obdivu Nikko.
A už je rybka na háčku.
"Děkuju," usmála jsem se. "Víš, jsi o hodně zajímavější, než jsem si myslela."
"Ty jsi přesně tak zajímavá, jak jsem si myslel," odpověděl mi Nikko.
Dopili jsme kafe a zaplatili. Nikko se snažil být galantní a zaplatit i za mě, ale stejně jsem mu pak ty peníze vnutila. Lepší je nemít dluhy, jak říká babi Matsudová.
A tak se stalo, že mně Nikko vezl domů. Light naštěstí tu příšernou sajdu zničil (ale říkal, že ne na dlouho, ajaj…) a tak se hezky proletěl.
"Tak co, Ruinko?" zeptal se konverzačním tónem, křídla mávající v pravidelném rytmu. "Měl bych mu dát očička?"
"Nech si těch zdrobnělin," ucedila jsem takovým způsobem, aby mě Light slyšel, ale Nikko ne. "A ano, byla bych ráda, kdybys mu dal oči."
"Má na to?" usmál se hajzlíkovsky Light a převrátil se za letu na záda.
"Měla na to Misa?" odpověděla jsem mu otázkou a nadzvedla obočí, i když jsem si nebyla jistá, jestli je můj obličej pod přilbou vidět.
Light se jen dál usmíval. "Máš absolutní pravdu, neteřičko. Neměla. Ale byla věrná až za hrob. Je tenhle?"
"Ano." I když jsem navenek vypadala betonově, neměla jsem tušení. Nezjančí, až mu řeknu, že jsem Nemesis? Bude ochotný spolupracovat? Přinejhorším ho budu muset zabít…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Lea Lea | 24. června 2014 v 20:20 | Reagovat

Tak toto je.. krásné! Absolutně se mi to líbí a pokud tomu říkáš krátké.. tak.. tak lžeš! ¸_¸

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama