Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Heiress - Část 5. 1/3

11. května 2014 v 19:00 | Brook J. Evanger |  Heiress

Ahoj, lidi! *hned po tomto výroku se schoulí do klubíčka, zatímco jí obklopí hlouček čtenářů a začne jí dost surově kopat a mlátit* Pardon, pardon, pardon! *ječí, zatímco jí dav nepřestává linčovat. Už se vrhli i na Rox, která stojí za ní*
Lidi, hrozně moc se omlouvám, že jsem tady nebyla, ale potřebovala jsem takový malý prázdniny od blogu T-T Ale zato jsem hodně psala, a to fakt! Napsala jsem šestku Heiress a jistou fanfikci a ještě jinou jistou fanfikci, takže je to docela fajn, ne? ^^
K této kapitole - ten začátek o Mellovi... no, prostě jsem neodolala, chudinka jeden :'(
Tak jo, teď jsem drasticky zkrátila článek a ono mi to pořád píše, že je to moc dlouhý... tahle kapča bude asi na tři části... -.-
Ahóóóój!
Brook


5. října 2031, Pátek
Shinigami Light předává svůj Zápisník člověku.
Shinigami Light se sází s Shinigami L o to, kdo zvítězí tentokrát, jestli vlastník Death Note nebo detektivové.

9. října 2031, Úterý
Začíná masové vraždění zločinců po celé planetě. Světa se zmocnila panika a strach z nového 'Kiry'.
Vrah vzkazuje, že se jmenuje Nemesis.

10. října, Středa
Shinigami Mello přichází k Ruesaki Matsudě aby jí a Shinigami Lightovi pomohl se sázkou.

13. října, Sobota
Shinigami L předává svůj Zápisník člověku.

17. října, Středa
Policie celého světa se obrací na nejlepšího detektiva Neara. Ten zatím nic nedělá, jenom pozoruje, jak se situace vyvine. Na svou obranu říká, že se nechce ukvapit, stejně jako hned nevystartoval v roce 2017.

22. října, Pondělí
Shinigami L a Mello přícházejí zpátky k Ruesaki Matsudě a Shinigami Lightovi, aby se domluvili na detailech sázky.

1. listopadu, Středa
Umírání zločinců nezastavuje, naopak jich umírá ještě víc.
Near se rozhoduje zasáhnout. Bere s sebou svého učedníka O.


† W †

2. 11. 2031, Čtvrtek
10:23 Místního času
Anglie, Wammy's House

"Takže konečně odjíždíme, L," řekl jsem a podíval se na svého Shinigamiho.
L se zamračil. "Co ten entusiasmus?"
"Jen mě těší, že mě Near k něčemu pustí, to je všechno," odpověděl jsem smrtonošovi a klekl si, abych vytáhl zpod postele kufr. Nepoužil jsem ho od té doby, co jsem přišel do Wammy's, a to už je hodně dlouho. Jedenáct dvanáct let? Tak nějak.
"Kdybych já byl jím, tak bych tě tady nechal," oznámil mi svůj názor L. "Jako jsem to udělal já s ním, když jsem řešil případ Kira."
"Jenže ty jsi měl dva následovníky, ale on má jenom jednoho," připomněl jsem mu a otevřel kufr. Vyvalil se z něj neviditelný oblak zatuchliny. "A navíc, Nearovi bylo jedenáct, když jsi začal vyšetřovat. A mě je sedmnáct. To je to samé, vlastně o rok starší, když se Near stal… L-em? Je to matoucí."
L si odfrkl. "Stejně to není dobrý nápad. Co když vás oba dva někdo zabije?"
"Tak se vybere Q, to je jedno," odpověděl jsem mu, otevřel skříň a naskládal si do kufru oblečení. Troje kalhoty a čtvery košile, plus to, co jsem měl na sobě. Jednoduchost je dokonalost.
A to platilo i o případech.

† W †

2. 11. 2031, Čtvrtek
11:05 Místního času
Anglie, Věž kostela

"To je dost," protočil Mihael oči když vedle něj přistál jeho dřívější mentor. L a Mello seděli na široké římse gotického kostela a dívali se dolů na příjezdovou cestu, kde právě v limuzíně zmizela tmavá postavička L-ova vyvoleného. Nikdo neznal jeho jméno, stejně jako jména ostatních dětí, které byli přiděleni jako následovníci velkých detektivů. Ale všichni mu říkali Orpheus.
"Ale no tak, jdu módně pozdě," odpověděl mu L a trochu se zavrtěl, aby našel příjemnější podloží pro své nohy. Mello ho pozoroval.
"Chlape, sedíš ty vůbec někdy normálně?" zeptal se.
"Ne."
Mladší Shinigami znovu upřel pohled na limuzínu, která z jakéhosi neznámého důvodu stále stála.
"Myslíš si, že tahle vyžle na to má?" optal se po chvilce.
"Kdybych nevěděl, že to nezvládne, tak bych si ho nevybral," odpověděl mu pořád stejně vyrovnaným tónem Lawliet.
"Hm. Aha."
Zase ticho.
"Myslíš, že nás budou nutit, abysme celou cestu na letiště letěli?" pronesl Mihael řečnickou otázku.
L se na něj podíval zkoumavým pohledem. "Jsi ten nejlínější Shinigami, jakého jsem za své velice krátké úřadování viděl. Děláš ty vůbec něco jiného, než že se válíš kolem, spíš a semtam napíšeš nějaké to jméno?"
"Jo. Jím čokoládu. A pozoruju lidskej svět."
"Tak to je skvělý. Díky za informaci."
A zase bylo ticho, rušené jenom vzdáleném kvílením větru a pár zlatavými listy, které poletovali kolem.
Mihael jeden zručně chytil, zmuchlal ho, a zase pustil. Potom chytil další, zmačkal ho, a pustil dál. A potom zase další. A další.
"Mihaeli, proč tohle děláš?" zeptal se najednou L.
"Co? Proč chytám ty listy? No, ta limuzka dole asi nemá palivo, takže si trochu krátím čas, než poběžej k nejbližší benzínce a naberou trochu ďáblovi žluče."
"Já nemyslel ty listy. Měl jsem na mysli, proč pomáháš Matsudě a tomu zkurvysynovi. Vždyť zabil i tebe, ne?" vysvětlil mu L.
Mello mírně ztuhl. L-a napadlo, že teď vypadá trochu jako chrlič.
"Asi tomu nebudeš věřit, ale chci se pomstít," řekl nakonec Mihael.
"Komu?" zajímal se mírně překvapený L.
"Tobě. A Nearovi. Promiň, nic proti, ale oba jste byli za života pěkný sráči."
"Cože?"
"Hm. Jasně. Nechápeš to. Vlastně, co ty můžeš vědět o pomstě." Mihael se zhnuseně ušklíbl. "V životě ti na ničem nezáleželo, na rozdíl ode mě. Nemáš ability to chápat."
"No, to o tom záležením je asi pravda," odpověděl L a pokrčil rameny. "Ale nekaž mi tady o pomstě. Proč myslíš, že bych se jinak s touhle hloupou sázkou obtěžoval?"
"Nudil ses," řekl Mihael nedbale.
"To taky. Ale… příšerně rád bych pomstil svojí smrt."
"Near už tě pomstil," poznamenal Mello.
"Tebe taky," vyrazil do protiútoku L.
"Ne." Mello se potichu zahihňal. "Ne. Obětoval mě. Věděl, že Takada má Oči, a stejně mě ten hajzl poslal, v zájmu 'spolupráce'." Naznačil do vzduchu uvozovky. Potom se zase zasmál. "Kdyby mi to aspoň řekl. Nechal bych si na hlavě tu zasranou helmu."
"Plán stojí na detailech. Když se byť jeden detail opomene, celý plán spadne jako domeček z karet," odpověděl L.
"Další rada, co jsi Nearovi řekl a mě ne?" odfrkl si Shinigami a poklepal drápy o kamennou římsu.
"Prosím?"
"Ale no tak, přiznej si to. Měls ho radši než mě," řekl mu s úsměvem Mello a chytil další list. Tentokrát ho ale hned nezmuchlal, ale narovnal ho a prohlédl si ho. "Celý ty roky jsem se patlal ve vlastní depresi, abych nakonec -" Roztrhl list a nechal obě ponůlky spadnout dolů. "Skončil jako tenhle posranej list. A tys to věděl, věděls, že nikdy nebudu tak dobrej jako Near, a co jsi s tím udělal? Nic. Radši ses šel honit za nějakym kriminálem. Nepřišlo ti, že bych taky dobře mohl skončit jako Ryuzaki?"
L sebou trhl. "Myslíš B?"
"Ne, myslím BB. Bylo ti jasné, že mi dříve či později z tý deprese hrábne a začnu lidem vyřezávat do hrudníku římský klikyháky a bylo ti to jedno," pokračoval Mello hořce a přitom nezúčastněně dál. "Jedinej, koho moje posraná existence zajímala, byl Matt, a i ten nakonec zkapal. Ani jsem nevěděl jak, protože jsem už byl sám mrtvej!"
Mello prudce vstal a rozzuřeně nakopl stěnu. Od jeho drápů vyletěl roj jiskřiček a ozval se zvuk, jako když přejede čepelí o brousek. "A ne že bych potom šel v klidu na věčnost, ne, já skončim jako posranej mrzák!" Znovu nakopl stěnu a tentokrát ukopl kousek chrliče. Křídla se mu třepotala a různě se rozevírala a zase zavírala. Pak se Mihael narovnal.
"Myslim, že budu bulet, tak na chvilku prosim zavři oči, OK?"
L chvilku neříkal nic. "Jestli se ti už nechce žít, proč se nezabiješ? Pro tak inteligentního smrtonoše by to nebyl problém."
"Zrovna teď, když můj život konečně získal smysl?" zasmál se Mello. "Ale díky, byla to asi jediná rada, kterou jsi mi v životě dal. Moc děkuju, ó velký L. Sakra, zase budu bulet. Dojetím."
L vypadal, že nad něčím přemýšlí. "Já," řekl nakonec, "se omlouvám Mello."
"Po třiceti letech? Trochu pozdě, aby ses o mě začal zajímat, ne?" zvedl mladší Shinigami hlavu.
"Vážně mě to mrzí," oponoval mu L.
"A víš co? Zněl bys docela přesvědčivě, kdybys neměl na xichtu napsaný, že ti je to jedno," odsekl mu Mihael. Potom se zhluboka nadechl. "Plýtvám časem. Letím do Ameriky; Jestli mě budeš hledat, tak chodím po hřbitově a hledám svůj hrob. Na toho tvýho šampiona zvysoka kašlam." Stoupl si na kraj římsy, roztáhl křídla do jejich magnificentní velikosti, odrazil se pařáty od chladného mramoru a za pár vteřin zmizel v těžkých mracích.
L naklonil soucitně hlavu na stranu.
"Chudák malá," zamumlal.
Limuzína se konečně rozjela. L se naposledy podíval na místo, kde předtím seděl Mello a pak skočil.


Tomu říkám velice inteligentně rozdělený -.-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 14. května 2014 v 19:39 | Reagovat

Wow! Končí to navíc celkem inteligentně! xD
Jinak, je to boží kapitolka! :3 Naprosto Mella chápu :-(. Asi to bude moje oblíbená postava. :-D

2 Krystý Krystý | Web | 15. května 2014 v 21:13 | Reagovat

Nádhera! Je mi Mella tak líto :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama