Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Heiress - Část 4. 2/2

12. dubna 2014 v 19:16 | Brook J. Evanger |  Heiress

Zase vás zklamu, nic moc se neděje, akorát velký okecávání pravidel sázky -.- Možná to v některých částech nebude dávat smysl, ale klidně se zeptejte, ráda odpovím :D
Těm, kteří očekávali L-a se moc omlouvám, ale... nemám tušení, jak za něj sakra psát! Je tajemnej jak sáňky v létě a já o něm vlastně vůbec nic nevím, co se týče psychologie T-T Je lepší psát Melloa... Však uvidíte v další epizodě >D
Počkat, vážně jsem řekla "epizodě"? O_e
...asi mi z toho už začíná hrabat

Brookie :3





Cestou domů jsem se loudala a co nejlépe jsem oddalovala moment, kdy přijdu. Ta šílená část, jak jsem jí pojmenovala, se už nemohla dočkat zabíjení, ale ta druhá, ta skutečná já, by se nejradši schoulila pod peřinu a doufala, že je to všechno jenom noční můra. Ta první vítězila.
Když jsem dorazila domů, ruka s klíčem se mi klepala tak moc, že jsem se nemohla trefit do zámku. Nakonec jsem ale odemkla a s Lightem v zádech vešla dovnitř.
Sundala jsem si kabát i boty a v absolutní tichosti vešla do obýváku.
"Kdy přijde?" zeptala jsem se Lighta, jako by to on sám věděl.
"Nevím," odpověděl mi strýc mírně strojeně.
Prošla jsem celý dům, jestli na nás modrovlasý smrtonoš někde nečeká. Nečekal.
"Tak možná přijde později," pokrčila jsem rameny, když jsme byli u mě v pokoji.
"Možná."
I přes to, že jsem byla napjatá jako struna jsem si otevřela sešit a začala dělat anglické úkoly. Byla jsem hotová za pár minut. Nervózně jsem se zhoupla na židli. Všechno v naprostém tichu.
Po pár minutách jsem vzala Death Note, zapnula počítač a napsala do něj dalších dvacet jmen. Light byl pořád zticha.
Nevěděla jsem, jak si dál ukrátit čas, tak jsem Zápisník schovala pod trám a znovu si sedla k počítači. Chvilku jsem jenom brousila po internetu a hledala něco, co by mě rozptýlilo. Nic.
Zase jsem počítač vypnula a lehla si na pohovku. Asi pět sekund jsem jen tak ležela a potom jsem se zase zvedla.
"Taky jsi tak nervózní?" zeptala jsem se Lighta, který se téměř mikroskopicky ošíval.
Shinigami se narovnal. "A víš, že trochu ano? A přitom vlastně není proč…"
"Máš pravdu," souhlasila jsem a začala přecházet ode zdi ke zdi. Trochu to pomáhalo. "Jestli si nepospíší, za chvíli přijdou bratři a bude po všem… tak kde je?"
Trochu jsem zrychlila a kmitala od jedné stěny k druhé. "Je možné, že nikoho nenašel? Že neexistuje nikdo, kdo by Nemesis nenáviděl? Ne, to určitě ne, přinejhorším tady je Jamaguchi…" Ani jsem si neuvědomila, že mluvím nahlas, dokud jsem nedostala odpověď.
"Neboj se, někdo tady je," řekl tichý sametový a naprosto lhostejně znějící hlas. Prudce jsem se otočila od stěny a málem zakopla o vlastní nohy.
L seděl jako obvykle na pohovce a na tváři měl naprosto kamenný výraz. Seděl ve své normální pozici, kolena u obličeje, kopí natažené přes klín a v temně modrých očích netečný výraz.
Light si odfrkl. "Kdes byl tak dlouho? Už jsme mysleli, že jsi na naši malou oslavu zapomněl."
L otočil hlavu na Lighta. "V životě." Pak se otočil zpátky na mně. "Dostanu něco k jídlu?"
Zamrkala jsem. "Cože?"
L pokrčil rameny. "Jednohubku, chuťovku, kousek dortu nebo koláče, cokoliv. Táhl jsem se sem docela velkou dálku, takže něco malého by docela pomohlo," oznámil mi svým nevýrazným prázdným hlasem.
Light zakoulel očima. "Jsi jedinej člověk, kterej může sníst dvacetkrát svoji váhu v cukru, a stejně jsi pořád podvyživenej. Rue, buď tak hodná a přines tomu 'chudákovi'," naznačil do vzduchu uvozovky, "něco k jídlu, než se nám tady sesype."
S mumláním, že si tady klidně můžu pořídit pension pro Shinigami jsem seběhla dolů a naaranžovala na tác pár dílků dortu, nějaké ovoce, připravila kávu a tři hrnečky, a vzala zbytek smetany, která by stejně zkysla. Opatrně jsem potom dobalancovala po schodech do pokoje a doufala, že ti dva se tam mezitím nezabili. Naštěstí se moje obavy nepotvrdily a oba dva seděli v přesně stejných polohách, jak jsem je opustila, jen se na sebe vražedně mračili. Vlastně jenom Light vraždil pohledem, L-ův obličej byl hladký jako zrcadlo.
"Tak si dejte, je to naposled," oznámila jsem jim a položila tác na noční stolek vedle pohovky/postele. L se ihned vrhl po dortu a kávě, divže se nenapíchl na své vlastní kopí. Když se zmocnil kafe a medovníku, spokojeně se znovu uložil a křídla se mu jemně třepotala.
"Takže," zahájila jsem konverzaci a naředila si kávu smetanou, "teď můžeme začít debatovat o detailech sázky. Má nějaká strana nějaké speciální požadavky, než se začne?"
"Neměli by jsme zavolat Melloa?" zeptal se L. "Koneckonců, je taky součástí sázky."
"Jestli doletíš do Ameriky a zase zpátky… nemám námitek," řekl Light a mávl rukou.
L po něm hodil pohledem. "Pár let spánku navíc ti přinese jisté výhody," oznámil tajemně, natáhl ruku s kopím, dvakrát bouchnul do země, rozevřel křídla a stejně jako poprvé se rozplynul.
"Spánku?" zeptala jsem se zmateně.
Light mávl rukou. "Nech to plavat. Vysvětlím ti to někdy jindy."
V tu chvíli se Lawliet vrátil i s druhým Shinigami.
"Jak já tohle asistovaný přenosy nesnášim," zaúpěl Mihael a svezl se na pohovku. Po pár vteřinách se ale zvedl a přeletěl na skříň.
"Páni, to bylo rychlý," ocenil Light L-a. "Asi si ještě pár let taky pospím."
L se poprvé usmál, což se skládalo z toho, že trochu nadzvedl koutky úst. "Tohle už nedospíš, Yagami."
"Tak dobře, teď všichni přestaneme s tajemnýma narážkama, kterým nerozumím, a domluvíme se na pravidlech sázky," pozvedla jsem hlas a upila trochu kávy. Podíl jedna ku dvou dílům kávy na mléko bylo to jediné, jak jsem mohla pít kafe. "Teď když jsme tu všichni, můžeme si říct základní informace. Mello, začni. Už jsi řekl Nearovi o té sázce?"
"No… ne. Tak nějak jsem se ztratil ve víru vzpomínek a sázka se mi vykouřila z hlavy," řekl Keehl s provokativním úsměvem.
Taky jsem se usmála. "Možná si myslíš, že mě vytočíš, ale já jsem akorát ráda. Čím déle bude Nearovi trvat, než se dozví o sázce, tím déle mu bude trvat, než mě najde. Dobrá práce."
L se ostře podíval na Melloa. "Pověz mi, na čí jsi straně?"
Kožokřídlí smrtonoš pokrčil rameny a ukázal na mě. "Na její," oznámil naprosto šokovanému L-ovi. "Ale zdůrazňuji, že jsem k tomu byl donucen pod hrozbou prohození dveřmi."
L-ův obličej se zase proměnil do obvyklé kamenné masky. "Tak moment. Nemá tahle sázka být vyrovnaná? Takhle to není vybalancované. Lightův člověk má dva smrtonoše, kdežto můj má jen jednoho. Není to trochu nefér?"
"A co kdybys ho svedl dohromady s Nearem? Tak by jsme měli tři geniální mozky na každé straně," poradila jsem mu. "Tedy pokud je ten tvůj člověk chytrý."
L se ošil. "Je."
"Tak dobře, to máme vyřešené," oznámila jsem a vzala si třešeň. "Teď o pravidlech. Mello, zapisuj, prosím." Hodila jsem po něm blok a tužku a Keehl je s reptáním chytil. "Tedy, jestli umíš psát."
Mihael po mě vyslal vražedný pohled, ale pak nalistoval prázdnou stránku. Kývla jsem.
"Pravidlo Sázky Mezi Lightem a L číslo jedna - Žádný z Shinigami nesmí říct tomu druhému 'týmu'" naznačila jsem do vzduchu uvozovky, "identitu druhého lidského držitele Death Note, ani kde se nachází. Tohle pravidlo už všichni známe, takže se prakticky pouze opakuji. Vlastně jsi ve výhodě, L, protože ty mně znáš a Light tvého svěřence ne. Vyhovuje všem první pravidlo?"
L a Light kývli. Cítila jsem se trochu jako rozhodčí.
"Pravidlo SMLL číslo dva - žádný Shinigami nesmí zabít lidského držitele Death Note druhého týmu. Tohle pravidlo už taky všichni známe. [A víte co? Rozdělíme si to podle barev. Rue, Light a Mello jsou červený tým a L a ostatní paka jsou modrý tým.]"
"Dodatek," řekl L a napřímil se. "Žádný z Shinigamijů vašeho týmu nesmí zabít Neara."
"To bude záležet na jejich osobním rozhodnutí," odmítla jsem jeho žádost a nechala si tu část s umíráním smrtonošů pro sebe. Něco mi říkalo, že tohle falešné eso bude ještě důležité.
L na mě upřel ledový pohled. "A jak vím, že Neara nezabijete hned, jak poprvé zvedne telefon, aby svolal dohromady detektivy?"
"Kompromis - žádný lidský držitel Death Note nesmí nařídit svému/svým smrtonošovi/smrtonošům aby zabil člena druhého týmu. Dobré?"
L kývl. "Ne dokonalé, ale lepší."
"Pravidlo SMLL číslo tři - žádný další Shinigami ani člověk se nesmí účastnit sázky, jenom v případě, že dostane svoji vlastní Death Note a sám se k jednomu z týmů připojí," dokončila jsem seznam pravidel.
"A co když se náhodou dotkne Death Note, která už někomu patří?" zajímal se Light.
"Proč to chceš vědět?" zeptala jsem se já.
Light pokrčil rameny. "Jelikož jsi stále nevyřešila svůj problém s uložením Death Note a navíc ji nosíš do školy, je jenom otázka času, než se jí někdo dotkne. Co pak?"
"Pokud se někdo náhodou dotkne něčí Death Note, stane se automaticky členem týmu, do kterého určitá Death Note patří, nebo bude zabit. Ale já sázím na to, že lidská zvědavost je přinutí se přidat k týmu," vyřešila jsem to.
L se zamračil. "Námitka, Ctihodnosti," oznámil sarkasticky. "Jak vím, že to nebude důvod nafingovaný jako nehoda?"
Pokrčila jsem rameny. "Nevíš. Ale tady je odškodnění - jestli se k prvnímu týmu připojí člověk, druhý tým si bude moct přivolat Shinigamiho jako odškodnění a pokud si první tým přivolá na pomoc Shinigamiho, druhý tým si bude moct přivolat…" tady jsem byla v koncích. Koho si bude přivolat, aby to odškodnilo Boha Smrti?
"Dva Shinigami…?" navrhl Mello nejistě.
Hodila jsem po něm iritovaný pohled. "Ne, to ne. No nic, uděláme to takhle; je zakázáno povolat si na pomoc Shinigami, pokud druhý tým nepovolal člověka. Tak je to super."
Všichni vypadali více méně spokojení, takže jsem kývla na Mihaela.
"Máš všechno?"
"Slovo od slova," odpověděl mi smrtonoš a mrknul na mně.
"Tak dobře. Ještě pod to přidej toto; pokud bude některé z pravidel porušeno, druhý tým automaticky vítězí a má právo zabít všechny lidské účastníky druhého týmu. Jeho Shinigami se potom mohou zdržovat v lidském světě, tedy pokud to bude v normě s normálními Shinigami pravidly, nemohou ovšem zabít členy vítězného týmu, ani jinak ovlivnit jejich okolí. Co říkáte?"
Všichni tři Shinigami pokývali hlavou.
"Holka, nepřemýšlela jsi o kandidování na Smrtonoší Královnu, až umřeš?" prohodil Mihael.
Všichni jsme se na něj otočili.
"Cos to řek?" vyštěkl Light.
Mello zvedl ruce v kožených rukavicích na znamení, že se vzdává. "Nic nic, ale kolem jde drb, že Starej hledá někoho, komu by předal 'korunu'. Prej že už je starej a nechce nic jinýho, než v klidu dožít si svůj zbytek věčnosti v pohodlí. Už má prej pár typů jak ve smrtonoškym světě, tak v lidskym."
Lightovi by se rozšířili zorničky, kdyby nějaké měl. "A zmínil se o někom určitém?"
"No o tobě určitě ne," zamumlal L. "To by byla rána; Psychopat, kterej ani nemůže psát jména a Král. A… co já? O mě neprohodil ani slůvko?"
Light si odfrkl a přesně okopíroval L-ův minulý výrok. "No o tobě určitě ne. To by byla rána; Psychopat, kterej se bojí napsat jediný jméno za rok a Král."
"No jestli se necháte okroužkovat, tak klidně," zasmál se Mello a začal něco kreslit do bloku.
L a Light se jako jeden Shinigami zděsili. "Cože?!"
"Promiňte mi to, gentlemani, ale asi jste mě nepochopili správně. Když jsem říkal 'předat Korunu' měl jsem na mysli, že hledá nějakou holubičku, kterou by okroužkoval. Jestli jste vy ty holubičky, to nevím, ale můžete se zkusit navlíknout do přilejhavejch šatů, a pak možná zazáříte."
"Tak to radši smrt," ukázal L poprvé nějakou emoci a zaškaredil se. "Podruhé."
"Ale to spíš ty by sis mohl vzít ty šaty," navrhl Light Mellovi ďábelským hlasem. "Ty tvoje kalhoty už by nemohli bejt těsnější, takže by v tom nemohl být vážný rozdíl."
Mello na něj ukázal fakáče.
Chvilku jsme ještě vtipkovali na téma L/Light/Mello ve svatebních šatech a potom konečně modrovlasý a blonďatý Shinigami odletěli.
Usmála jsem se na Lighta. "Takže se do toho budeme moct konečně dát."
Strýc se usmál nazpátek. "Svatá pravda, neteřičko, svatá pravda."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | Web | 13. dubna 2014 v 11:34 | Reagovat

Mello to zase zabil :-D Prej ten prostředníček...
Je to takový napínavý a zároveň vtipný,to se mi líbí. Prej Lightovi se rozšířily zorničky kdyby nějaké měl...
Stejně se těším na ty oči,nějaká taková hloupoučká postava se tam bude hodit :-D Jako by nestačil jeden ďábelsky šílený Shinigami,stejně tak ďábelská dcera detektiva,jeden Shinigami závislej na čokoládě,druhej závislej na sladkostech a ještě přibyde idiot s Shinigami očima. Mohli by se zůčastnit soutěže o nejkomičtější skupinu roku xD
Stejně by mě dost naštvalo,že se ti smrtonošové kolem mě jenom baví,zatímco já můžu umřít,oni už jsou mrtví takže to mají v pohodě. :D Stejně by mě zajímalo jak to na konci dopadne. Tohle je jedna z mála povídek kdy si nikdy nejsi jistej co se stane. Myslím,že se ti perfektně podařilo vystihnout tu atmosféru Death Note.
Náhodou přehnaná akce škodí,takovej ukecanej styl se čte i píše moc dobře! Tak jako LAM,v BK jsem u šestý kapitoly a jediná akce byla čórnutí Draga. Tohle je náhodou aspoň napínavý :)
No jsem zvědavá na další část a snad se oči neskámoší s Yagamuchi,to by byla blb dvojka :D

2 zuza zuza | 13. dubna 2014 v 18:03 | Reagovat

dokonalost,miluju Death Note :-)

3 Lea Lea | 14. dubna 2014 v 17:03 | Reagovat

Začínám se trošku bát.. brrr! :-D Je tam úžasná atmosféra, jen pokračuj..^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama