Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

PNChSR - Pravidlo č. 3, Vyvarujte se nečekaných překvapení.

18. února 2014 v 21:33 | Roxanne I. Flamytail |  Návod

Ahoj, lidičky! Jak se máte? Já jsem si na počítač natahala asi dvacet nových písniček, Numb počínaje a The Diary Of Jane konče.
Jak jsem slíbila Xanye, další část je tu! Ale já ji nenávidím. Je hrozně krátká a... nic se tam neděje. Je to vlastně takové to okecávání, k večeři tam ještě ani nedojde, a ani vtipem to moc nesrší. Je to spíš takový vážnější. Promiňte, ale toho Dana jsem si odpoustit nemohla. Už jsem nemohla snýst, jak ho tam všichni šikanujou, tak jsem ho trochu... předělala.
Jo, návod na čtení - první část je vyprávěná Reijim a je to ve třetí osobě, tak se nelekejte.
Písničku dávám tuhletu. Naprosto jsem se do ní zamilovala a teď ji poslouchám pořád. A... docela se na to hodí, ne?

Vaše
Roxanne I. Flamytail



"Kluci, tohle je na nic," zavrčel Ryuga, když naaranžoval poslední kousek dortu na tác.
"Jak to myslíš?" zeptal se Reiji s nadzvednutým obočím. Jemu se plán sice také nezamlouval, ale Ik mu za to slíbila prachy na korálovku, na kterou hustí už tři roky. Docela ho ale zajímalo, jako budoucího psychologa, co si myslí ostatní.
"Dix na tohle prostě neskočí," protočil budoucí Dračí Císař (Pán Plamenů) a rozhlédl se kolem. Když mu pohled spadl na jedno z dvojčat, ztuhl. "Dane, nežer to!" zařval a kopl mladší z dvojčat do ruky.
Dan si bleskově přitáhl nakopnutou ruku k hrudi. "Jáááu! Co děláš, vole!" ohradil se hlasitě a naštvaně Dan. "Já to tam čirou náhodou naplňuju, páč si to vynechal, kreténe! Tak si dej zpátečku, nejsem tak blbej, alespoň ne tak blbej jako ty! A navíc, kdo by žral žížalu, když je na ní ještě otisk pneumatiky?" Dan protočil oči a vzal další žížalu. "Uklidni se, magore jeden…"
Reiji s Ryugou na to jen zírali.
"Takže on není blbej?" zeptal se Ryuga nejistě. Reijiho to nepřekvapilo. Celou dobu, co je u Nebuly si myslel, že Dan je jeden z těch psychicky nenadaných.
"A proč bych asi měl bejt blbej?" zeptal se Dan otráveně.
"No… vždyť se tak celou dobu chováš…" řekl Reiji nejistě.
"Ale nejsem blbej, hadí mozku," zavrčel Dan.
"Jo, každý dvojčata potřebujou eso v rukávu," vložil se do toho Reiki. Reiji se zamyslel. Zajímavá taktika, nechat lidi si myslet, že jeden z nich je hloupý a mezitím…
"Tajemství prý lidi stmelují," zamumlal si Ryuga sám pro sebe. "Mě z toho spíš běhá mráz po zádech…"
"Ty se nás bojíš?" zeptal se Reiki s amíkovským úsměvem na tváři.
"Řekl jsem, že mi z vás běhá mráz po zádech, ne, že se vás bojim." Pak se samolibě zašklebil. "To se spíš budete bát vy mě, až budu mít L-Draga!" Ďábelsky se zahihňal. "Lidi, já se tak tešim! Konečně budu moct oddělat oba dva Haganovce a nikdo mě netrumfne!" Znovu se zahihňal.
Reiji protočil oči. Podobné proslovy pro Ryugu byly v poslední době na denním pořádku, ale Reiji s ním tak trochu sympatizoval. Ryuga se choval jako malé dítě před vánoci. A, navíc, L-Drago bude přínos pro celou organizaci. Bude moct zničit několik set beyíčků za den a ještě vybude na L-Draga… Proti své vůli se taky začal chechtat. Po chvilce hihňání přešlo k ďábelskému smíchu a Ryuga to dotáhl i na smích a lá Light Yagami.
Najednou dovnitř vrazila Ikaru s Tenshi v patách. Všichni se unismo přestali smát.
Ikaru se na ně nechápavě zadívala. "Vy si tady nepouštíte poslední díl Death Note?"
"Ne-e," odpověděl Ryuga, v obličeji lehce růžový. "My jenom… jenom…"
"Měli jsme tu takový menší záchvat způsobený radioaktivitou Pána Plamenů," odpověděl bleskurychle Reiji a šťouchl Ryugu do žeber.
"Jo. Jasně." Ikaru potřásla hlavou. "Jste kluci. Jasně."

"Fakt si nejsem jistej, jestli bychom to měli dělat," ozval se najednou Ryuga, když jsme se všichni sešli v naší klubovně a plánovací místnosti zároveň, tj. sklepě.
"Taky si tím nejsem tak jistá…" zamumlala Tenshi.
"Ale teď vážně! Vždyť nám na to neskočí-"
"Zavři zobák, pesimisto," zavrčela jsem.
"Ale ona vám na to fakt neskočí."
Obrátila jsem se, chystaje se na Reikiho něco zaječet, když jsem si uvědomila, že to promluvil Dan. Zarazila jsem se a zamrkala. Dan umí mluvit? A něco jinýho, než kraviny?
S Tenshi jsme byly asi jediné překvapené. Všuchni ostatní se tvářili normálně.
"Vzhledem k tomu," pokračoval Dan, "že je tu pětadvacetiprocentní šance, že vám na to přijde šéf a třicetiprocentní šance, že Dixie to objeví ještě před večeří, vypočítané rovnicí a krát b na třetí, vydělené c, zbývá nám čtyřicet pět nepředvídatelných procent." Na chvilku se odmlčel a vypadalo to, že přemýšlí. "Musíme ale ovšem připustit fakt, že služebnictvo, nebo dokonce Mercí na to přijdou, což nám dává o pár desítek procent míň a vzhledem k rovnici x na pátou krát naše šance…" Vytáhl z kapsy papír a začal na něj něco rychle sepisovat tužkou, kterou vytáhl z kapsy. "Vzhledem k tomu, že večeře začíná v," rychle šlehl pohledem po hodinách, "osm třicet a předkrm se podává v osm třicet dva… Zvuk kvákající žáby v konvici se rozléhá rychlostí… jo, zvuku, takže musíme připustit, že, pokud si to neuvědomí a bude kecat se šéfem… mumlimumlimumli…" Rychle všechno zapsal a podal nám výsledek. "Přijde nám na to přesně v osm třicet osm devatenáct sekund a tři setiny sekundy."
Tak počkat. Nemá bejt náhodou blbej?
"Co na mě tak zíráte?" nadzvedl Dan jedno obočí. "Už se mi nechtělo hrát to pako, jaký jsem hrál doteď, tak si to přeberte."
"Ale, ale…" zakoktala jsem se. "Nevěděla jsem, že seš tak dobrej v matice."
"Jo, každý dvojčata potřebujou tajnou zbraň," zaksichtil se Reiki a vzal Dana kolem krku. "Jo, kdo je tady můj milovanej mladší bráška?"
"Nech mě!" Dan se mu vysmeknul, ale stejně se usmíval. "A tady vidíte, že vám ten váš 'tajnej plán'," naznačil do vzduchu uvozovky, "stejně nevyjde."
"A to sis nechal až na teď," zavrčel Ryuga.
"Počkej; kolik toho ještě víš?" zeptala se Tenshi.
"Mno… na střední jsme s bráchou studovali vysokou algebru, základy jaderný fyziky, chemii- co ještě, brácha?"
"Biologii, sociální vědy, podrobnou historii Velký Británie," zamyslel se Reiki, "dost z antický historie, něco málo z astronomie a… to je asi všechno, co, brácha?"
"Jo, asi jo," zamumlal Dan a pořád ještě něco sepisoval na papír.
"Ale stejně, tady Dan byl vždycky ten 'nadanější'," naznačil Reiki do vzduchu uvozovky. "Náš Danoušek Šprťoušek-"
"Hele, slíbil jsi mi, že mi takhle nebudeš říkat!" ohradil se Dan. "Taky bych ti moh' říkat Reiíček Nočníček, tak se uklidni!" Všichni jsme vybouchli smíchy a Reiki zrudl až po kořínky vlasů. "Brácha, já tě-"
"Tak dost!" ukončil to stále se ještě chechtající Ryuga. "Nechte se, kluci!"
"Čemu se smějete?" ozvalo se zvědavě ode dveří. Okamžitě jsem ztuhla. Ten hlas - i když jsem ho poprvé slyšela až dneska ráno - bych poznala kdekoliv.
"Ále, ničemu, Shirashiová," otočila jsem se s nejhajzlíkovějším úsměvem, který jsem na tváři dokázala vyvést.
"Pro tebe slečna Shirashiová," opáčila ledově blondcka.
"A co rovnou slečna Mercedes?" zeptala jsem se a úsměv ještě rozšířila.
"Taky bych ti mohla říkat Virginie," odpověděla Shirashiová s ďábelským úsměvem. Spadla mi pravda. Kdo jí do hajzlu povolil podívat se do mý složky?!
"Cože?" zeptal se Reiji a podral se na hlavě.
"Virginie je moje druhé jméno," procedila jsem mezi zuby.
Kluci okamžitě chytli záchvat smíchu. "Tak to je hustý!" zachechtal se Ryuga a vytřel si z oka slzu smíchu. Zahleděla jsem se na něj svým Mechaovským pohledem, pod kterým zamrzá i láva. "Zavři zobák, slouho!" zavrčela jsem na něj. "A vy taky!" štěkla jsem na dvojčata, která se stále svíjela na zemi.
"No jo, pardon," zamumlal Reiki a pomohl Danovi stát. Danovi to ale podklouzlo a oba se znovu zřítili na zem. Aha, takže Dan pořád hraje svoji roli…
"A co tu vlastně chcete, Mercedes?" zeptala jsem se okouzlujícím hlasem.
"Jen se tady tak trochu procházím, Virginie," odpověděla Shirashiová stejným tónem. "Jen tak," hodila hlavou směrem k Tenshi, "pěknej náramek."
"Jé, tobě se fakt líbí?" rozzářila se Tenshi a zvedla ruku s dotyčným náramkem. "Mám ho od mámy, je od Svarovskyho!"
"Páni," zamrkala Dix. Shirashiová mě už unavovalo a navíc to je moc dlouhý. "Vaši si můžou něco takovýho dovolit?"
Tenshi najednou ztuhla a já pochopila, že Dix ťala do živého. "Nooooo… jo," zamumlala potichu. "A co ty? Jakej máš vlastně bey?" Pak se rozhlédla kolem. "Hele, a co kdyby sis sedla? Je to trochu trapný, že tu všichni tak stojíme…"
"Ne-e, Mercedes už musí být někde jinde," zasáhla jsem bleskově.
"Co?" zarazila se Dix, když jsem ji strkala ze dveří.
"Tak čao! Přijďte zas!" zabouchla jsem za ní dveře a zamkla je na dva západy. Pak jsem se zhrozeně podíval na Tenshi. "Co přesně jsi teď dělala?"
"No… snažila jsem se být milá…?" Konec věty zvedla v otázku.
"Bože." Protočila jsem oči. "A ty, že máš být pomocník ďábelského vědce."
"Proboha, Ikaru, už se sakra uklidni!" vyletěl najednou Ryuga a vyskočil z křesla. "Jsi horší, než osina v zadku, pořád nám nadáváš a celkově se chováš jako pěkná mrcha! Co to s tebou sakra je?! To tě tak vystresovalo, že je tu Dix?!" Teď už přímo řval. "Chováš se jako žárlivej parchant, je se na sebe sakra podívej!! Co máš do prdele za problém?! Ty se snad něčeho bojíš, že se chováš jak krysa zahnaná v koutě?!"
"Nemáš ani páru o tom, čeho se já bojím!" zaječela jsem na něj na oplátku.
"Jó, fakt? Schválně, že to uhádnu? Bojíš se, že už nebudeš hlavní slovo v chodu týhle organizace a že už nebudeš tatínkův mazánek, co?!"
"Ne! Bojím se, že na mě táta zapomene!"
To ho umlčelo. "Cože?"
"Jo, slyšels! Bojim se, že když tu má Dix, přestane se o mě zajímat a pak na mě úplně zapomene!" Praštila jsem sebou do křesla a přejela si rukou po obličeji. "Já… já se prostě bojím toho, že když bude mít Dix, bude s ní šťastnej a… já budu vosk. Irelevantní fakt jeho života. Prostě jen někdo, koho kdysi znal."
Všichni na mě beze slova hleděli. První se pohla Tenshi, sedla si vedle mě a přehodila mi ruku kolem ramen.
"Vy totiž nevíte, jaký to je, postupně ztrácet rodinu." Popadla jsem kapesník a hlasitě se do něj vysmrkala. Pak jsem se zarazila. "Ani si nemyslete, že brečím, jenom mám rýmu."
"Jo, jasně," souhlasila okamžitě Tenshi. "K poznámce o ztrácející se rodině; neboj, nejseš jediná."
"Fakt ne," zavrtěl Ryuga hlavou.
"Ty máš nějakou rodinu?" naklonil Reiji hlavu na stranu. "Já myslel, že vy zlouni se rodíte někde v temným koutě pekla a pak vás Ďábel donese na Zem."
Ryuga zavrtěl hlavou. "Neblbni. Samo, že mám rodinu! I když jsem se s bráchou naposled viděl tak před šesti rokama…"
"Ty máš bráchu?!" vyjekli jsme všichni unismo.
"Hele, nechte mě a moje rodinný záležitosti na pokoji," mávl Ryuga rukou. "Teď se musíme zaměřit na šéfovou. V první řadě musíme provést jeden základní krok."
"Jakej?" naklonila jsem hlavu na stranu a znovu se vysmrkala. Ryuga jenom předvedl svůj světácký úsměv a rozeběhl se ke dveřím. Po chvilce se rychlým sprintem vrátil a za ním pádilo něco malého a bílého.
"Jé, ahoj Willie," usmála jsem se a rozpřáhla ruce, aby mi moje lištička mohla skočit do náručí. Willie byla prosím pětiměsíční štěně lišky polární, kterou jsem našla v lese. Byla to zaháda jak pro mě, tak pro ostatní, jak se malé liščátko dostalo s polárního kruhu sem, do Japonska, ale nikomu jsem nic neřekla, takže ji mám vlastně ilegálně. Ale nebojte, zní to hůř, než to ve skutečnosti je; Willie je v Nebule šťastná a já pro ní mám speciální výcvik na dobráky. Už jsem ji naučila povel 'Hagane senior' a příště bude na řadě Hagane junior.
Willie na mě zamrkala žlutavýma očima, jakoby věděla, co mě trápí.
"Tak, krok číslo jedna odfajfkován, co dál, Velký a Vznešený?" zeptala se Tenshi.
"Hmm… Velký a Vznešený… to se mi líbí, můžeš mi tak říkat pořád!"
"To by se ti líbilo!" zasmála se Tenshi a mrkla na něj.
"Tohle si můžete odpustit, až celý tohleto skončí!" zavrčel Reiji.
"Jo, teď se musíme zaměřit na primární problémy!" pokýval hlavou Dan.
Zamyslela jsem se. "A pokusit se nějakým způsobem dostat ty žabí jikry z konvice do Mercedesinýho šálku."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | Web | 18. února 2014 v 23:03 | Reagovat

Dan :-D Takže to pako je chytřejší než já,to je tutovka. Sakra,co to tam mlel,já těm jeho úvahám vůbec nerozumím. Každopádně je to drastická změna. xD
Ikaru. :( Úplně s ní soucítím,kdybych měla taky tak skvělýho a ďábelskýho tátu taky se pokusím Dix vykopnout. Ale Tenshi a Ryuga se k ní chovali hezky,ten záchvat vzteku. Chováš se jak spratek... :-D Tak ten se rozjel. Asi ho dostal fakt,že je Dan chytřejší než on(ale nepřipustí si to).
Náhodou to není krátký,look at me. -.- Ik podplaci lidi,taky by se mi šiklo(kdyby bylo čím podplácet). Jinak úplně nejvíc kawaii jsou Tenshi a Ryuga. :3 Ať už jsou spolu,vždyť se tak hodí... I když já bych taky nejradši každýmu někoho našla. :-D Už si přijdu jako režisér amerických romantických filmů,který vůbec nejsou klišé... *naznačí uvozovky* Btw,díky za tu větu,já už hrozně dlouho přemýšlím jak to nazvat,doteď jsem říkala udělat na prstech véčka. :-D Ano,slovní slovní je velice bohatá. xD
Ryuga se přiznal ke příbuzenství k Ryutovi. To chce odvahu. ,,Lidi,můj brácha hledá poklad..." Zdá se mi to nebo to zní absurdně?
Virginie,Rafael a Mercedes :-D To je teda něco,kdo by řekl,že šílená vědátorka,psychopat a vraždící maniak(jak se to asi skloňuje v ženským rodě) budou mít takový jména. :-D
Fakt jsem hrozně moc zvědavá na tu večeři. Schválně jestli se Dan projeví ve své geniální stránce. ,,Složení tohoto červa s obtiskem pneumatiky není zdravý škodlivé,slečno Shiraishi,nevím proč tak ječíte..." :D
Btw,taková smršť článků tady. *smích alias jsem Kira a budu mít L Draga dohromady* Musím přiznat,že jsem málem vyletěla z kůže když se to tu objevilo. Protože je to BB fanfikce,je tam Dix a nepíšu to já! To je sen každé Xanyi. :-D

2 Krystý Krystý | Web | 19. února 2014 v 8:12 | Reagovat

Tu lišručku chci domů.Mít takovýho tatíčka jako má Ikaru tak k němu nepustim nikoho opačného pohlaví.Krátká pff...koukni na moje články.

3 Lea Lea | 19. února 2014 v 21:05 | Reagovat

Týjo, Dan.. :-D 6en je chytřejší než celá naše třída dohromady,grrr.. :D. Ale radši ho mám jako paka. :-DWow, takováto délka mi vyhovuje :3.Jinak Willy je úplně dokonalé zvířátko, které ovládá magické schopnosti a dokáže se dostat až do Japonska.. :DMoc se mi to líbí^^

4 Krystý Krystý | Web | 20. února 2014 v 19:28 | Reagovat

Holky nominovala jsem vás! Víc u mě na blogu.

5 Marille Marille | Web | 8. března 2014 v 14:30 | Reagovat

God! :D Náhodou tahle kapitola byla boží! :D Já se pořád nemůžu rozhodnout, jestli mám fandit plánu Ikaru a spol. nebo držet palečky Dixie :D Život je holt samý dilema :D Ten Danův matematický proslov... =.= Moje sebevědomí právě utržilo fakt velký kopanec :D Vždycky jsem se totiž utěšovala myšlenkou, že existujou i blbější stvoření než já :D Pomyšlení na to, že některý z nich jsou maskovaní géniové... To mě děsí :D Doufám, že další díl bude rychle. Hodně rychle :D

6 Ellnesa Ellnesa | Web | 30. května 2014 v 19:48 | Reagovat

Huh, geniální Dan :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama