Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

PNChSR - pravidlo č. 2, Vypracujte ďábelský plán a nebojte se užít česneku!

11. února 2014 v 19:40 | Roxanne I. Flamytail |  Návod
Tak, hlásím se s dalším pravidlem -.-. Trvalo to fakt dlouho, to se fakt omlouvám, nemám teď moc času, máme ve škole dva eseje a navíc jsem musela kreslit komix na téma řeckých bájí :D. Jestli to někoho zajímá, kreslila jsem Apollónovo Prokletí ^^. Je to dost smutný, chudáček Apsilon...
Jo, myslím, že začnu přidávat jednu povídku, kterou píšu. Je docela dost dobrá, Brook mi jí vychvaluje až do nebes, takže... co myslíte? Jako obvykle fantasy, sem tam pokus o komedii.
No nic, přestanu to okecávat, tady je další část. Omlouvám se za nařčení Dixie krávou (za to mě Xany asi zabije...), ale prostě to na mě tak přišlo ^^'.
Takže, pusťte si k tomu tohle. Ano, už mi začalo hrabat, ale docela se to k tomu hodí, ne?
Vaše Roxie.



O půl hodinku později jsem se cítila ještě víc naštvaná na osobu stojící před sebou a měla chuť jí do krku narvat onu vázu, která stála na chodbě.
"Tak, to je celé," zakončil táta sáhodlouhé vyprávění. "Teď už pravděpodobně víte všechno."
"Jo, to jo," odpověděla jsem. "Takže, slečno Shirashi… kdy nás zase navštívíte?"
"Cože?" zeptala se zmateně Dixie.
"Myslela jsem, že už odcházíte!" usmála jsem se. "Doporučovala bych severní vchod, je to takové honosnější… Kdybyste nevěděla, dveře jsou támhle," ukázala jsem na výše zmíněné dveře.
"Mno… já vlastně nemám kam jít a myslela jsem si, že…" nenápadně loupla očima po tátovi.
"Ano, mohla bys tu zůstat, není problém," usmál se táta a já pravděpodobně poprvé ve svém životě uviděla tvář Dojiho Rafaela Mechu, jak se usmívá bez známky přetvářky.
"Cože?!" zaječela jsem. "Ty tady tu bárbínu necháš?! To si snad ze mě děláš srandu!" Ve skutečnosti jsem neřekla 'srandu', ale něco horšího.
"Říkám to naposledy, nenavážej se do mejch vlasů, skrčku," zavrčela Dixie, ale pak se obrátila na tátu. "Děkuju, hodně to pro mě znamená." Usmála se a zamrkala těma svejma nechutně dlouhejma řasama.
Pomalu jsem doutnala vztekem, ale její další výrok mě naprosto rozpálil do běla.
"A o mě a Ikaru si nedělej starosti; víš, jak moc miluju malý dětičky."
Měla jsem co dělat, abych naprosto nevybouchla. Ta… ta kráva!!
"Takže já už tu nemám co dělat," zavrčela jsem, vyšla ze dveří a práskla jimi za sebou tak mocně, až vypadl jeden pant. Okamžitě jsem zamířila do svého pokoje a kopala při tom do všeho, co mi přišlo do cesty. Když jsem přidusala do svého pokoje, doslova rozzuřeně jsem popadla malou měděnou sošku na nočním stolku a mrštila jí proti zdi. Ta- ta pitomá, vypatlaná blondýna!! Jak si to jako představuje, přijít sem a tvářit se, jako že jí všechno patří!! Kráva jedna!!
Znovu jsem sošku popadla, ale tentokrát jsem ji jenom naštvaně drtila mezi prsty a drtila mezi zuby sprostá slova a nadávky. Praštila jsem sebou do svý závěsný sítě, kterou používám jako postel. Ale nejvíc mě dosral jedem fakt: vypadalo to, že táta jí má vážně rád. A to jako hodně. Prý "Není problém"! Vždyť má závazky! A to jak vůči mně, tak vůči Temný Nebule!
Ne, rozhodla jsem se najednou. Já nedovolím, aby se ta holka vmáčkla do naší rodiny!
Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a o půl vteřiny později vešla do dveří Tenshi.
"V tý pracovně jsi předvedla pěknou scénu," řekla okamžitě, bez okolků.
"Vždyť ta holka je děsná!" zaúpěla jsem.
"Mě přišla docela fajn," pokrčila Tenshi a sedla si na malý taburet u mý sítě. "Ale to, co jste tam předvedli, bylo lepší, než mexická telenovela, výborně jsme se s Ryugou bavili." Zamyslela se. "Možná bych vás mohla natočit, aspoň bych si trochu přivydělala…"
"Zavři zobák, Tategamiová a pomoz mi vymyslet nějakej plán!" zařvala jsem naštvaně.
"Za a) nenadávej a za b) proč? Vypadalo to, že si s tvým tátu docela padla do oka… Možná, že by spolu mohli být šťastný!"
"Neser, Tategamiová!" zavrčela jsem. "Můj táta, jakožto temná duše, která se za čtyřicet let bude smažit v nejtemnějším koutě pekla, nemá právo na štěstí! Už jenom kvůli tomu, že je to taková temná duše, která se za čtyřicet let-"
"Eee, Ikaru, tohle jsi už říkala," řekla Tenshi opatně.
"No vidíš, už jsem z tý holky tak zblblá, že opakuju vlastní slova!" Lehce šíleně jsem na Tenshi pohlédla. "Musíme se o ní postarat." Z posledního slova doslova kapal jed.
Tenshi se zatvářila nejistě. "Ehm, jsi v pohodě?" zeptala se opatrně.
"Jo! Nikdy mi nebylo líp! Sežeň ostatní, budeme plánovat!" Nenápadně jsem o ní zavadila pohledem. "A ne, nemusíš mi volat záchranku."

"A proč to vlastně musíme udělat?" zamrkal Dan nechápavě, když jsem vysvětlila svůj narychlo spíchnutý plán.
Chvilku jsem na něj hleděla, pusu někde u kolen. Copak mě neposlouchal?
"Brácha," zamumlal Reiki z hlavou zabořenou v dlani, "někdy mám fakt chuť pár ti jich vrazit."
"Nejsi jedinej," neodpustil si Ryuga jedovatou poznámku.
"Sklapni, Páne Plamenů," odfrkla si Tenshi, což vyvolalo bleskovou reakci výbuchů smíchu.
"Je to… Dračí císař…" zavrčel Ryuga pomalu.
"Hele, poslouchal mě vůbec někdo?" zvolala jsem. "Nebo jsem plýtvala svými úžasnými mluveckými schopnostmi zbytečně?"
"Ale jo," povzdychl si Reiji. "Jenom jsou hyperaktivní po tom pudingu, co byl dneska jako zákusek."
"To není pravda!" odporoval Ryuga, ale jeho slova naprosto vyvrátil Dan, který začal vydávat zvuky ne nepodobné vrčení auta a krabičkou od sirek, kterou měl v ruce, začal jezdit po stole. "Autíčko jede… brm brrrrmm…"
"S těma sirkama by si neměl hrát," řekla Tenshi opatrně.
"Neboj," uklidnil ji Dan. "Sirky jsem z tý krabičky už vyndal, žádný strachy."
"Aha." Tenshi se na chvilku odmlčela. "Ale vážně, Ryugo - Dračí císař? Co takhle něco epickýho, co já vím, ještěrčí běs?"
"Dračí císař je epický!"
"Není!"
"Je!"
"Není!"
"Je!"
"Ale no tak lidi nehádejte se, vždyť jsme inteligentní!" zakňučela jsem.
"Brrrrm… brrrrmmmm… kušááá, ííííí, třííísk, bum, PRÁSK!!!"
"… Tedy, alespoň většina z nás."
"Zpátky k tvému plánu, šéfová," řekl Reiji.
"Jo, jasně." Ďábelsky jsem se zaksichtila. "Co si o tom myslíte?"
"No," začal Ryuga, "nevím, jestli bychom to měli udělat. Dixie je fakt fajn holka, ale fakt zase je, že někdy by si to zasloužila." Depresivně vtáhl hlavu mezi ramena a začal si prohlížet nehty. "A na druhou stranu, nesmíme dopustit, aby mezi naše řady vstoupila láska, jakkoliv zvrhlá. A tohle je fakt dost zvrhlý."
"No jo, no jo," uklidňovala jsem ho. "Pomůžete mi to teda zrealizovat?"
"Pokud myslíš, to, že dáme Dixie na židli prdící polštářek, tak proti toum nic nemám," ozval se Reiji. "To ostatní je sice kapku dětinský a vidíš to v každý druhý rodinný komedii, ale asi s tím nemůžem nic dělat."
"Já s tím teda souhlasím," pokrčil rameny Reiki.
"Já taky," řekl Ryuga a dál studoval svoje nehty.
"A já prakticky musím, takže…" odfrkla si Tenshi.
"Brrrmmmmm… vrůůůůůůům, tydýýýt!!!"
"Dane, někdy si vážně nejsem jistá, jestli máš víc jako polovinu mozku," zasmál se Reiki.
"Co máš proti mýmu autíčku?" vykřikl Dan zoufale, a i když jsme všichni byli v lehké depresi, rozchechtali jsme se.
"Tak fajn," zavrčela jsem temně. "Dnes večer provedeme plán 'Dostaňte tu ženskou z domu'!"

Táta na večer svolal něco jako sváteční večeři. Pro mě to mělo svoje klady i zápory. To, že nemusím vařit, byl jeden z těch bodů, které se hodily do obou skupin. Vaření mám opravdu ráda, když se mi tam neplete jistý Mr. Bílý hadr a ostatní kluci, ale zároveň to bylo celkem fajn, nemuset se namáhat s tím, co budu vařit.
Normálně bych si to užila, ale veškerou mou radost pomalu rozežíral vztek vůči Blondce Shirashiové. Ano, ještě pořád to ve mně doutnalo, ale docela mi pomohl fakt, že jsem tu její boláky a bradavicemi zarostlou tvář nikde neviděla.
"A jsi si jistá, že to bude fungovat?" zeptala se nejistě Tenshi, když mi pomáhala nakydat do konvice na čaj rybí jikry.
"Tohle nemůže nefungovat," zachechtala jsem se. Ha, modelko, jak tě vyděsí tohle?!
"Ale měli bychom varovat kluky," řekla po chvilce, když jsme už aranžovali šálky na tác.
"Před čím? Právě do zákusků přidávají brouky a žížaly," usmála jsem se temně. Teď si o mně nemyslete, že jsem nějaký psychopat, co přidává do jídla živý zvířata. Ty žížaly náhodou umřely přirozenou smrtí, přejelo je auto! Stejně jako tu veverku, jejíž kožich teď sloužil Tenshi jako elegantní nákrčník. A stejně jako toho jelena, jehož parohy teď vyseli nad tátovym stolem. Museli jsme do toho mrzáka ještě třikrát vrazit, než sebou přestal škubat.
"Před tím, aby Dan nějakou tu žížalu nesežral," zamumlala Tenshi.
"Hele, nech ho bejt!" okřikla jsem jí. "Dělat si srandu z mentálně chorých, kupříkladu z Haganů, Dana, nebo Kapitána Ameriky je hodně zlý!"
"Tak proč to pořád děláme?" nadzvedla Tenshi jedno obočí.
"Protože my jsme zlý," zahihňala jsem se a vyprázdnila kalíšek s jikrami s hlasitým plesk! do konvice.
"Nic proti," poznamenala Tategamiová po chvilce, "ale pokud je Shirashiová alespoň trochu jako my, tohle jí jen tak nevyděsí."
"Právě proto to děláme; abychom to zjistili!" Zakřenila jsem se. "Kdyžtak na to půjdeme s jednorožcem a barevnejma hvězdičkama."
"Můžem jí taky dohodit Haganeho staršího."
"Tenhle přístup se mi líbí! Jen tak dál!"






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | Web | 13. února 2014 v 18:28 | Reagovat

Hele klidně Dix nazvi i hůř,protože jak řekl Ryuga: ona si to zaslouží. :D To se dělá narušovat klid Temné Nebuly svojí přítomností? Poprvé v životě mám chuť nějakou ze svých postav brutálně a pomalu zabít. Nevěřila bych,že budu na Ikařiné straně,docela chápu jak se cítí. Kdyby mi taťku sebrala nějaká ženská,která mě nazývá dítětem-asi bych to vyřešila nějak podobně. :-D
Proč mám takovej blbej pocit,že jim to nevyjde? Dix jen tak snadno nevypadne,mluvím z vlastní zkušenosti(moji hlavu taky odmítá opustit). A nebo to vyjde a Doji(Rafík) dostane záchvat vzteku/smíchu. :-D
Ryuga je ještě větší parchant než jsem si myslela takhle odsuzovat lásku. Však i na něho dojde. *super ďábelský pohled a lá já se o to postarám*
Dohodit Haganeho?! Ikaru je sice kruťas,ale až tak?! To bych nepřála ani svým největším nepřátelům,největší trest hned po dohození Yukiho. xD
Dan je prostě pako! To se nezapře. Ještě jsem se nesetkala s teenagerem,kterej si hraje s autíčkem(kromě Neara,ale to asi není teenager). Taky zastávám teorii,že má jen půlku mozku(Dan ne Near,ten je až moc chytrej).
Sákra,znám víc osob,který se budou smažit v pekle. :-D Možná i Ik,protože se Dixie lekne tak,že popadne hrnek,rozmáchne se a někomu urazí hlavu. Bože,já se tak těším na tu její reakci! Nevím jestli se bojí brouků,ale z těch jiker dostane hysterák. Teda podle mě,možná bude mít v tu chvíli trochu otupělej mozek.
Takže jak to tak vidím,sváteční večeře se zvrtne v peklo a všichni budou mít sníženej plat/kapesný. Nebo s vázou nacpanou v krku. :-D
Strašně se těším na pokračování,na téhle povídce jsem doslova závislá! Strašně mě baví to číst takže šup sem s další(a jestli ne,tak vázu na tebe). :-D :D :-D

2 Lea Lea | 13. února 2014 v 19:34 | Reagovat

OwO
Tak já se u toho tedy pořádně nasmála a musím ti vzdát velkou poklonu!
Taky bych tuhle debilní bloncku vyhnala z domu jakkoli, ta tu nemá co dělat! Zvlášť kdyby se tak choval táta. O.o
Ti kluci jsou úžasní! xD To Danovo "Brm, brm," mi nebezpečně připomíná mě! xD
Veverka, žížala i jelen jsou přejetí autem. xD
Já vám všem tak závidím! Takhle dobře psát.. že se nestydíte! :D

3 Krystý Krystý | Web | 13. února 2014 v 22:34 | Reagovat

Nádhera!Ta večeře nedopadne dobře,Na této povídce začínám být nějak závislá...
Přidala jsem si vás do affs když tak si sem dejte taky odkaz

4 Roxanne I. Flamytail Roxanne I. Flamytail | Web | 14. února 2014 v 20:13 | Reagovat

[1]: Ty máš chuť zabít vlastní postavu? A to jsem si myslela, že jsem jediná :-D Ale jo, je dobrý vědět, že někdo moje postavy chápe (a je schopnej zanevřít na ty svoje :D).
Já bych taky řekla, že jim to nevyjde. A od Dojiho se dá očekávat jedině záchvat načuřené zuřivosti, přičemž všechno, včetně globálního oteplování svede na partičku... Už mě svrběj prstíky, jak moc to chci napsat (muhehehehe...)
Neboj, o to se postarám sama :-D Jak jsi psala v minulým komentu, co se škádlívá... *mrk mrk*
Jo, je vidět, kdo je rodič :-D Špatná krev se nezapře... Jak bylo psáno v Kempování, magorismus má prostě v krvi :-D Ikaru by nepříteli nepřála ani Yukiho, natož Haganeho, ale když potřebuješ dostat upíra z domu... no, drastická opatření jsou samosebou na místě :D.
Ano, Danoušek je prostě zlatíčko, mám ho asi nejradši, nejsnáz ho vystihnu :-D Ale Neara mám taky v oblibě, už jenom proto, že byl takovej magor... A, upřímně, je sladkej. Kdo jinej si umí takhle natáčet lokny? :-D
Mwhahahaha! Žabí jikry... no, to mě tak napadlo, když jsem sledovala Chůvu McPhee (nebo jak se to jmenuje...) A o zbytek se postarala moje zvrácená mysl :-D
Ano, ano, kapesný se sníží z dvacky na týden na dva dolary měsíčně :-D A to radši nebudu mluvit o tý ekonomický krizi, která se přežene přes zaměstnance Temné Nebuly :-D
Díky :-D Jdu psát, bojím se vázy :D.

[2]: Děkuju ://) Autíčko mě napadlo z pozorování mladší ségry :D. A ty žížaly, no... to už prostě jelo samo :-D
Díky, ty taky píšeš dobře!

[3]: Dík :-)

5 Ellnesa Ellnesa | Web | 30. května 2014 v 19:35 | Reagovat

:D To je skvělý! Dix v jiném světle než u Xanyi, boží nápad!!! Ikaru je psychopaticky úžasná :-)
Jdu dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama