Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Heiress - Část 2. 3/3

18. února 2014 v 15:07 | Brook J. Evanger |  Heiress
Aloha, pípul! (Pípul... to je jak náš učitel vyslovuje people ^^") Já tady sedím, běhá mi mráz po zádech, poslouchám roztomilo-depresivní (to jsou ty nejhorší) písničky. Fuj, ta písnička je tak pesimistická...
Ale je to fajn, v jednom okýnku tu depresivní písničku, v druhym blog a ve třetim Death Note wiki (ano, hledám na postavy kdejakou špínu... například, věděli jste, že Misa je o dva roky starší než Light? O.o)
Jo, k týhletý kapitole - doufám, že máte rádi Melloa, tahle třetina je vlastně jenom o něm ^^
Jo, na tu Nemesis... sry, no ^^ Ale potřebovala jsem epický jméno... nezabíjejte mě ^^
Jo, máme s Rox velkou novinu - KONEČNĚ MÁME MANGU DEATH NOTE! Yééééy! Mé sny se splnily! Sice ne všechno (svazek 1-8, na 9 nevystačily peníze...), ale stejně je to boží! (snaží se neslintat nad obalem osmičky. Mello je v tom křesle tak epickej... ^^) Taky Rox se přidala (tj., bulí nad obalem a obsahem sedmičky...).
No nic, užijte si mojí oblíbenou třetinu! Je to o něco veselejší, takže... si to užijte! ^^

Brook J. Evanger

PS: 'Víte vůbec že ten Smrtonoš žere jenom jablka?' ('L, did you know, that the gods of Death love apples?')
- Death Note, Svazek 2, strana 24, čtvrtý panel




Druhý den jsem se vzbudila na to, že jsem usnula asi až po čtvrté hodině, podezřele brzy. Převalila jsem se na posteli a zkontrolovala si na mobilu, kolik je hodin. Půl osmé.
Něco mi říkalo, že dneska se děje něco důležitého, ale nemohla jsem si vzpomenout co to je. Pak jsem si uvědomila, co jsem včera udělala.
Potichu jsem zavýskla a vyskočila z postele. Vzápětí jsem se přikrčila a poslouchala, jestli někdo není v domě. Kluci už pravděpodobně letěli na autobus, matka už byla v kanceláři a táta v práci skoro bydlel, ale stejně jsem byla opatrná.
Light v pokoji zase chyběl. Vážně by mě zajímalo, kam to pořád létá.
Přehopsala jsem pokoj ke skříni a oblékla se. Nemohla jsem se dočkat, až si přečtu dnešní noviny. Mělo by to už tam být, nebo ne? Koneckonců, nový Kira byla pecka, a psala jsem je už včera, takže by mohli mít čas je do novin nacpat.
Shrábla jsem ze stolu kabelku, ve které jsem měla mimo jiné i pár listů Zápisníku, seběhla jsem ze schodů a rovnou do kuchyně. Snědla jsem snídani a přemýšlela, co o mně napsali. Určitě půjdu ven, jednak abych trochu provětrala mozek a jednak jsem se chtěla podívat na noviny.
Uklidila jsem použité nádobí do myčky a přešla do chodby. Přehodila jsem přes sebe kožený kabát a nazula si kozačky. Pokud teploměr na okně nelhal, byla tam pěkná zima.
Venku se informace potvrdila. Přitáhla jsem si kabát a vytáhla z kabelky klíče, abych zamknula dveře.
Jak jsem se blížila centru, potkávala jsem čím dál víc lidí. Většinou to byli dospělí spěchající do práce, nebo puberťáci, kteří neměli prázdniny a šli pozdě do školy. Prohlížel jsem si ty tváře a přemýšlela, jestli se někdo z nich může stát L-ovým chráněncem. Může někdo skutečně tak nesnášet to, co dělám, že by kvůli mému zastavení riskovat život?
Odpověď byla jednoduchá. Ano.
Najednou jsem si všimla, že spousta lidí drží noviny a má při tom buď radostný, nebo zoufalý výraz.
S radostnou předtuchou jsem přidala do kroku. Konečně jsem uviděla jakousi trafiku a před ní stánek s novinami.
Když jsem k ní došla, moje předpověď se vyplnila. Na přední stránce zářil obrovský titulek 'Masový vrah je zpátky' a pod ní fotografie mého malého vzkazu.
Jeden výtisk jsem si vzala a rozložila ho. Přečetla jsem si pár vět a pak si řekla, že tohle bude potřebovat víc času, než jsem tomu mohla obětovat stojíc u stánku.
Zaťukala jsem na dřevěný pultík trafiky, abych upoutala pozornost tělnatého prodavače.
"Dobrý den," pozdravila jsem a kývla hlavou.
"Dobrej," odpověděl mi prodavač. "Co to bude?"
"Jenom noviny," řekla jsem, položila tiskovinu na pult a vytáhla peněženku. "Vidím, že jdou pěkně na odbyt," prohlásila jsem jakoby mimochodem.
"Jo, to máte recht, slečno," přitakal trafikář. "Čert aby vzal toho vrahouna, ale dobře to vynáší."
"Hádám správně, že nejste zrovna Kirův fanoušek?" zajímala jsem se. Teď zrovna promluvilo moje ego, které se chtělo ujistit, že se mě všichni ostatní bojí.
"Svatá pravda, slečno. Já jsem zažil, když už tady byl prvně a nebylo to nic pěknýho. Zemřelo přitom děsně moc lidí," informoval mě trafikář. "A teď se ten bastard zase vrací."
Potlačila jsem cuknutí při slově bastard. Ego ale hned vyrazilo do protiútoku. "Ale nemusí to být zase tak strašné, ne?"
Trafikář se zamyslel. "Jo, zezačátku to bylo v pohodě. To vraždil jenom kriminály, ale potom, co začal zabíjet nevinný lidi to už šlo do kytek. Vážně, slečno, tohle nebude nic hezkýho."
"Děkuji za varování," řekla jsem a podala mu peníze. Ego bylo uspokojeno. "Přeji hezký zbytek dne, pane." Vzala jsem svoje noviny, složila je do malého čtverečku a uložila je do kabelky.
Chvilku jsem se proplétala ulicemi a potom zapadla v jedné malé kavárně vedle nákupního centra. Vybrala jsem si jeden stolek pro dva, kde na mě nebude moc vidět a u pultu si objednala si malý kousek dortu a vanilkové latté Macchiato. Pohodlně jsem se usadila, vytáhla noviny a začala číst.
Článek byl velmi dlouhý a než jsem ho dočetla, měla jsem jak snědený koláč, tak vypitou kávu. Autor v něm popisuje všechno, co se stalo minule a jaký to mělo dopad na tehdejší svět. Netrpělivě jsem to přeskočila a začala číst o novém Kirovi. S potěšením jsem zjistila, z pohybu se nedá vůbec nic vyčíst. Jediné, co vyčmuchali, byl můj vzkaz, který oběť napsala na stěnu vlastní krví.

Nemesis


Nemesis, řecká bohyně spravedlnosti. Jak úžasně příhodné. V duchu jsem se za tohle jméno poplácala po rameni a četla dál. Nic zásadního se nedozvěděli, zbytek už bylo jenom bezsmyslné plkání o tom, jak mě určitě dostanou, blablabla, ale stejně byla legrace to číst. Egoušek v mé hrudi přímo zářil. Takhle by o mně měli psát! Se smrtelným strachem, v tiché úctě. Měli by mě oslavovat, zahrnout květinami, uctívat jako bohyni, kterou jsem byla -
"Ráda o sobě čteš?" ozval se zničehonic cizí hlas.
Ztuhla jsem a prudce sevřela okraje novin. Pomalu jsem zvedla oči a přeložila tiskovinu na polovinu. Na židli přede mnou seděl Shinigami. To bylo jisté. Žádná lidská bytost nemihla vypadat takhle až politováníhodně groteskně.
Nejdřív mě upoutala ta křídla. Velké černé perutě s vystouplými klouby a špinavě šedou blánou, kterou protkávali temně modré žíly. Z každého ramene mu vyčuhovala jedna velká kost potažená černou strupovitou kůží, na jejímž konci, vysoko nad jeho hlavou, vysela za masivní klouby šestice kostí, který spojovala úzkým, na první pohled pevný svazek šlach. Těch šest kostí bylo vlastně dvanáct, protože každá měla zhruba ve své polovině další kloub, aby za letu absolutně koordinovali proudění vzduchu. První pár kostí byl dlouhý zhruba metr dvacet, další tři bylo o něco delší a poslední dva páry byli kratší. Z nejkratší kosti se blána připojovala k trupu majitele. Na výšku měřili od nejdelší spojovací kosti až po klouby asi sto sedmdesát centimetrů.
Konečně jsem odlepila pohled od jeho křídel a prohlédla si jeho obličej. Mojí pozornost okamžitě upoutala temně růžovo-červená spálena, která se mu táhla po půlce obličeje, která vypadala, jako by jeho kůži někdo roztavil a vymodeloval do zubatých cárů. Což se asi stalo. Jinak vypadal velice mladě, asi tak dvacet až dvacet pět, víc ne.
Duhovky měl jako dva stříbrné disky propletené zlatavými vlákny, opět bez zorniček. Vlasy měl docela dlouhé, jakoby rozcuchané. Blonďák.
A v hubených, o článek delších prstech držel… tabulku čokolády?
"Mello?" zeptala jsem se hlasem tichým jako dech.
Mihael se zdál být překvapený. "Ty mě vidíš?"
"Ano," odpověděla jsem mu stejně tiše.
Mello naklonil hlavu na stranu. "Sorry, holka, neslyším tě. Mluv nahlas."
"Nemůžu, jsem na veřejnosti," vydechla jsem a nenápadně si zakryla pusu novinami.
"Tak se zapiš do břichomluveckého kroužku, nebo něco takovýho, protože já ti pořád nerozumím."
"Nebo ti nemusím odpovídat vůbec," odsekla jsem. Složila jsem noviny a zastrčila je do kabelky.
"Nechovej se jako blbka. Vždyť jsem jen řek', jestli bys nemohla mluvit trochu nahlas. Nemohl jsem vědět, že po mě hned vystartuješ." Shinigami naklonil hlavu na stranu. "Takže ty jsi ta Lightova slavná neteř?"
"Ano," odpověděla jsem a trochu vychladla. V kavárně skoro nikdo nebyl a z mého místa mě nemohl nikdo slyšet, takže jsem mohla pohodlně mluvit.
Mihael si mě prohlédl od hlavy po pás. "Nevypadáš jako někdo, kdo by rád zabíjel. Spíš jako to malý nedochůdče, který se bojí vlastního stínu." Zašklebil se.
"Můj vzhled může trochu klamat," pokrčila jsem rameny. "Ale nebojím se vraždit."
"A navíc to mluví jako úředník. Zajímavé."
"Nechtěl by jsi co je zajímavé a co ne, probrat někde jinde? I když jsem si jistá, že nás nikdo neuslyší, stejně se necítím úplně v pořádku," navrhla jsem.
Mello pokrčil rameny. "Whatever," odpověděl anglicky.
Zvedla jsem se a sebrala kabelku a snažila jsem se působit jako někdo, koho vůbec nenásleduje velká slitina člověka a mýtického tvora.
Mihael působivě roztáhl křídla do podoby obrovského vějíře a vylétl ze sedadla. Málem jsem se zakuckala, když jsem viděla spodní polovinu jeho těla. Ani dlouhé volné kalhoty nemohli skrýt příšerné znetvoření jeho nohou. Kolena byla protočená dozadu a ten kus bosých nohou, který mu z manšestráků vyčuhoval, byl potažený stejnou černou kůží jako křídla. Místo chodidel měl dva velké hubené spáry, na každém čtyři prsty zakončené příšernými zubatými drápy barvy nejjemnější slonoviny.
Při pohledu na ty zubožené končetiny se mi chtělo brečet.
"Na co civíš?" vyjel po mě syčivě jejich majitel, když si uvědomil, že na jeho nohy zírám moc dlouho.
Zavrtěla jsem hlavou, abych se probrala ze ztuhlosti. "Promiň. Jenom, tvoje nohy jsou… zajímavé."
"Nejsou," zasyčel Mihael. "Jsou příšerné a chce se ti z nich zvracet. Jen to řekni."
Znovu jsem zavrtěla hlavou a vyšla z kavárny. "Omlouvám se, vážně. Nemyslela jsem to tak," šeptala jsem do límce kabátu.
"Hmm."
Ušli jsme pár bloků v naprostém tichu.
"Proč jsi vlastně tady?" zeptala jsem se ho nakonec, tentokrát trochu víc nahlas. Nikdo v ulici nebyl a tak jsem si dovolila mluvit normálně.
"Neřekl ti snad tvůj úžasný strýček, že se stavím?" vrátil se Mello do své předchozí nálady.
"Řekl."
"Tak vidíš. Jsem tady, abych se tě vyptal, proč bych se měl té vaší úžasný kompetice zúčastnit." Zašklebil se na mě a ukousl si kousek tabulky.
Letěl přímo přede mnou, pozadu, aby na mě dobře a já zase dobře viděla na něj.
"Tak dobře. Co vlastně o téhle sázce víš?" zeptala jsem se.
"Nic moc konkrétního, jenom to co mi řekl Light a co jsem se doslechl z drbů," odpověděl Mihael a proletěl sloupem.
Já jsem se veřejnému osvětlení rychle vyhnula a dál se soustředila na Keehla.
"Vy tam nahoře máte drby?" zeptala jsem se nevěřícně.
"No jasně. Jak myslíš, že ty hloupý husičky, který si hrdě říkaj bohyně věčného zatracení trávý svoji věčnost? A navíc, nic nerozpoutá víc šeptandy než to, že nějaký Shinigami upustil svojí Death Note." Mello pokrčil rameny a znovu kousnul do čokolády.
"A co si tedy o Lightovi vykládají?" zajímala jsem se.
Mihael znovu pokrčila rameny. "Že je to naprostej magor, předávat svůj Zápisník, když sám nemůže psát jména. Jiný samozřejmě říkají, že-"
"Light nemůže používat Death Note?" Vykulila jsem oči. Jak to?
Mello mě sjel zkoumavým pohledem. "Velkej boss mu to zakázal. Ty jsi o tom nevěděla?"
"Ne. A jak jako, že mu to zakázali?" Byla jsem v šoku.
Mihael znovu zkonzumoval kousek tabulky. "Měla jsi ho vidět, když se proměnil v Shinigamiho. Byl z toho totálně vedle, že je teď bůh a tak. Ihned začal do Zápisníku zapisovat jména s tím, že teď už mu v tom nikdo nezabrání. V tu chvíli šéfovi došlo, že je totálně perplex, sebral mu Shinigamijskou moc a řekl, že bude moc psát jména, až se dá trochu do kupy. A jak sama vidíš, Lighta to ještě nepustilo a určitě ještě pár let nepustí. No, a to je příběh o tom, jak Light ztratil Shinigamijovskou podstatu, hned potom, jak jí získal," dokončil Mello.
Měřila jsem si ho. "Ty jsi se díval na How I Met Your Mother?"
Mihael se kupodivu začervenal. "Jop. No a? Ale zpátky k tématu - proč po mě chcete, abych šel za Nearem?"
Povzdychla jsem si. "Já ti to všechno vysvětlím…"
Než jsme došli ke mně domů, všechno jsem mu vysvětlila.
"Tak?" zeptala jsem se, když jsem otevírala branku. "Co si o tom myslíš?"
Shinigami chvilku mlčel a potom ke mně zvedl svůj zlato-stříbrný pohled. "Že jsi v pěknym průseru, to je to co si myslim."
"To přejdu bez komentáře. Půjdeš za Nearem, nebo ne?" Přešla jsem krátkou pískovou cestičku a vytáhla jsem klíče od domu.
"Záleží na tom. Jestli se ve svých výpočtech nemýlím, tak už mu je třicet šest, takže si nemyslim, že by potřeboval chůvu," odpověděl Mello věcně a pokrčil rameny. "A co si pamatuju, tak mu to dokáže dost pálit, takže mě nebude potřebovat ani jako poradce."
"Ale?" postřehla jsem na konci malé zvednutí tónu.
"Ale ta vaše sázka mě začíná neuvěřitelně fascinovat." Elegantně vplul do teď už otevřených dveří a mě nechal stát venku. Protočila jsem oči a vešla za ním.
"Pěknej bejvák!" ozval se z obýváku Melloův hlas. Jak nejrychleji to šlo jsem si rozšněřovala kozačky a rychle vklusala do obýváku, jestli náhodou nezvaný host něco nerozbil.
Mihael si hověl na pohovce, pařáty nahoře a ruce za hlavou.
"Útulný místečko, všechna čest," prohlásil a dojedl poslední řádku čokolády. Alobal od ní zmuchlal do kuličky a hodil za hlavu. "Nemáte náhodou nějakou čokoládu?"
"Vstaň a přestaň se chovat jako doma," nařídila jsem mu přísně.
Mihael se kupodivu zvedl.
"Jasně, mami," utrousil ironicky. "No tak, kolik ti je? Osmdesát?"
"Za čtyři měsíce čtrnáct," odvětila jsem a jeho sarkasmus okatě přehlédla. "Ale jelikož jsem paní tohohle domu já, měl by jsi se chovat trochu slušně."
Mello obrátil oči v sloup. "Ano, ctěná a velká madamino." Zarazil ruce do kapes a začal si prohlížet fotky a obrazy vysící na stěně.
"Madamina?" zeptala jsem se a nadzvedla obočí.
Mihael se otočil a zakřenil se na mě. "Jo, přesně, madamina. To znamená-"
"Já vím, co to znamená," odbyla jsem ho. "Ale proč mi tak říkáš?"
"Protože se tak chováš," odvětil arogantně a znovu se začal věnovat studování obrázku, který nakreslil jeden z dvojčat, když jim byli asi čtyři roky.
"To jsi kreslila ty?" zeptal se jen tak mimochodem a ukázal malíčkem na malůvku.
"Ne, jeden z bratrů," odpověděla jsem mu. Pak jsem si uvědomila, že na sobě mám ještě pořád kabát a čepici, a tak jsem si je začala sundavat. Neodvažovala jsem se jít do šatny, aby tu Mihael něco nerozbil.
"Ty máš sourozence?" zeptal se překvapeně Mello a přesunul se k dalšímu obrazu, tentokrát k matčině fotografii bílo-fialové orchideje. Nebyla fotografka, ale hrozně ráda něco fotila.
"Ano. Dva bratry, dvojčata," odpověděla jsem monotóně a vysvlékla se z kabátu.
"Hm-hm." To byla jediná jeho reakce.
Bleskově jsem vletěla do šatny, pověsila kabát, hodila čepici na poličku a zase jsem se vrátila za Mihaelem, který za mojí nepřítomnosti ani nezměnil polohu.
Vlastně ano. Teď na mě kysele zíral.
"To si myslíš, že nedokážu být bez dozoru v jedné místnosti více pět vteřin?" Jako na potvoru mávnul rukou, přímo na malý svícínek. Jeho ruka křišťálem neškodně prošla, ale stejně jsem sebou trhla.
"Vidíš?" řekl a zamával mi rukou před očima. "Nic se nestalo. Jsem totálně neškodnej. Teda, když nepřijde na zabíjení. To dělám svýmu tělu čest a jsem takovej malej ďáblík. Ale teď vážně, to tady fakt nemáte nic, co by obsahovalo víc jak dvě procenta kakaovejch bobů?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 19. února 2014 v 19:57 | Reagovat

Tak toto se mi vážně líbí! Já jsem taky závislák na čokoládu. xD
Hm.. noviny nikdy nic podstatného neřeknou. :D Ow, Mella jsem si oblíbila. :-D
Já taky ráda fotím, ale nejde mi to. Zvlášť když můj mobil má kvalitu 0° :D.
Miluju to OwO

2 Xanya Xanya | Web | 19. února 2014 v 20:08 | Reagovat

Mello to zabíjí. Měl by se začít krotit. :-D
Závislost na čokoládě nejvyššího stupně. Ale stejně bych mu nevěřila,že nic nerozbije. Rue si nenápadně zvyšuje ego. Bych nemohla kdyby ten prodavač: nesnáším Kiru! A ona by ho chňapla za límec,strčila pod ksicht Death note a: cos to řekl? :-D Opět názorná ukázka toho co bych s touhle povídkou provedla já(totálně zkazila). :D
Jak dokážeš psát tak dlouhý kapitoly to nikdy nepochopím. Lidi většinou dělí na krátký části,ale ty máš jednu kapitolu jako celý tři. 8-O
Nemesis je dobrej nápad,taky by mě bavilo číst o sobě. :D Už to vidím,Rue si potřebuje vylepšit ego,čte noviny,objeví se Mello a ona přes celou kavárnu: to je o mě! :-D Tohle by udělala moje tupá postava,Rue je chytřejší. :)) Taky když má takový příbuzenstvo tak si pískám.
To jsem zvědavá jestli Mello něco provede a jak ho Rue uzemní. Občas neuškodí někomu snížit sebevědomí *nenáladný významný(ne,nejde to k sobě) pohled na Lighta* :-D

3 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | Web | 19. února 2014 v 20:41 | Reagovat

[1]: Mello je absolutní král všech závisláků na čokoládě XD V celym seriálu nesnědl jedinou jinou věc než čokoládu... a stejně je pořád stejně hubenej XD
Ty noviny jsem si nemohla odpustit :-D Ale máš pravdu, absolutně :-D
Já taky docela ráda fotím... když si od mamky vyprosím její super foťák :-D Jednou jsem udělala absolutně super fotku volavky... a malá ségra jí pak vymazala T-T
Děkuju ://)

[2]: Vždyť on rád zabíjí... *temný smích, ukončený záchvatem kašle*
Já jsem taky docela závislák, ale na něj nikdo na světě nemá XD Věděla, že jeho narozeniny jsou na Americký Svátek Kakaa? Zabitý :-D
Ale nerozbije... kromě svý vlastní držky (malý spoiler do dalšího dílu >D) Vážně si zvyšuje ego? Jo, trochu jo, no... egoušek potřebuje po skoro čtrnácti letech šikanování trochu nakrmit :-D
Sakra, to s tím flígrem jsem tam měla dát :-D Až na to, že místo Rue by ho zvednul Light, odnes někam nad Pacifik a předhodil žralokům :-D Ale nene, nezkazila :-D
Dlouhý? Já si beru příklad z jedný blogerky, kterou jsem kdysi znala (říká ti něco Vicky?). Ta měla vždycky kapitoly na minimálně dvě části a louskala jsem to deset minut :-D
Bohyně spravedlnosti >D Chachá *znovu temný smích, zakončený zadušením* To bych udělala taky :-D Ale tišejc, koneckonců, nechci skončit jako Misa, zapásovaná na nějakym kovovym lehátku, přepásaná a s maskou na očích :-D No jo, Rueiny geny jsou ty nejlepší směsicí...
Provede >D Poletí držkou po... no nic, nebudu spoilerovat :-D Máš pravdu, neškodí *nasadí Lightovi obrovské králičí uši, strčí mu do ruky místo kosy košík vajíček a vykope ho ze dveří* Tak běž, velikonoční zajíčku, ať nabydeš trochu zdravé nejistoty a ponížení!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama