Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Starry Creatures, Kp.1 - Ctihodný Pan Liška Přichází

9. ledna 2014 v 19:56 | Brook J. Evanger |  Starry Creatures
Ahoj, lidi! Tak jsem tady s první kapčou Hvězdců (pokráčko tý jednorázovky, co jsem sem před nějakým časem přidala). Rozhodla jsem se z 'Dvojí Mysli' udělat prolog a tady je kapitola z pohledu druhý hlavní hrdinky Brookie. Udělám to napřeskáčku, jedna část bude z pohledu Gabíka a druhá z pohledu Brook a tak to pak prostě půjde (teda, pokud neudělám nějaký speciál, který bude z pohledu ještě někoho dalšího. Už teď mě svrbí ruce udělat Robertův pohled :P)
Pardon, že je to tak krátký, ale dál už mě to prostě nebavilo... Takže hezké počtení!

Hraběnka z Walesu
Brook Josephine ze slavného rodu Evangerů
(vždycky jsem si přála být šlechtičnou :D)




Co se děje, Brook?" zeptal se mě Ezra a vytrhl mě tak ze zamyšlení.
"Co?" zeptala jsem se a rychle se zvedla z lavice.
"No, já jen že, Geser právě odpověděl všechny otázky správně a ty jsi neměla ani jednu poznámku o šprtech," objasnil mi můj nejlepší kámoš.
"Vážně?" zeptala jsem se překvapeně a rozhlédla se po třídě. Ano, Gesie opravdu stál u tabule a řešil pátý třiceticentimetrový příklad.
"Vážně, Evangerová; něco s tebou není v pořádku. Celou hodinu jseš schlíplá a dokonce jsi ani jednou neproklela učitelku."
"Je pátek odpoledne, Ezro," odpověděla jsem mu a znovu si lehla na lavici. "A navíc máme matiku. Mozkový buňky mi upadaj do kómatu už jenom když se v jedný větě vysloví pátek, odpoledne a matika. A navíc jsem se včera v noci vůbec nevyspala."
"Proč ne?" zeptal se Ezra.
"Znáš to, kočičí sny," řekla jsem a zívla na celé kolo. Vytáhla jsem z prstu drápek a začala škrábat do lavice.
Ezra chápavě pokýval hlavou. "Kapíruju, veliteli."
"Hej, lidi," sykla na nás najednou Olga, která seděla vedle mě.
"Co se děje, sibiřská žínko?" zeptala jsem se jí.
"Vtipná hláška. Placákus!" řekla zvesela Olga a plácla si se mnou.
"Co teda potřebuješ, Oljo?" zeptal se netrpělivě Ezra.
"Tohle vám posílá Ikaru," odpověděla hvězdkyně páva a podala mi papírek, pravděpodobně vytržený ze sešitu.
Jak je, mládeži? stálo na něm.
Nudně, kadete, napsala jsem a zase to podala Olze, aby to poslala přes půlku třídy zpátky k adresátorovi.
Ikaru Feuerwehr (jejíž příjmění jsme nikdo nedokázal vyslovit správně) byla moje kámoška-spolubydlící. Na svůj věk - 15 - byla dost malá, ale zase rychlá jako blesk. Původem byla z Japonska, i když na ní bylo vidět, že její táta je němec (přesněji vrchní doktor Hans Feuerwehr) . Měla sice protáhlé oči, ale jen do té míry, aby to vypadalo hezky, tmavě hnědé, místy až černé vlasy a v ofině, kterou si momentálně nechávala dorůst, aby si mohla udělat správnou animáckou patku, měla pár světlých blonďatých pramenů, které v létě až zbělali. Byla to fajn holka, možná trochu panovačná, ale snesly jsme se dobře.
Ikaru něco rychle odepsala a zase mi poslala psaníčko.
Co budeme odpoledne dělat? Trojkvítko povídal, že Rob včera celej večer něco kreslil, že by jsme to šli omrknout?
Robertek nám zase čmáral? Super, vlastně si u něj musím vyzvednout další pokráčko Lapis Filozoforum do školních novin, odpověděla jsem.
"Lidi," špitla jsem na Olgu a Ezru, "Ikaru říká, že Trojkvítko říkal, že Robert zase maloval budoucnost. Co takhle si přizvat ještě Dimitriho, Ororu a Luise, a potom k němu zajít?"
"Evangerová, ty taky nikdy nepoznáš, kdy už se nepotřebuješ ptát," zavrtěl Ezra hlavou a šťouchnul do mě loktem.
"Takže rozhodnuto; ve tři nula nula před pokojem Roberta Rosenbauma," rozhodla jsem.
A tak jsem spolu s Ikaru Feuerwehrovou, Saitem Feauerwehr, Ezrou Zwolakem, Olgou Gregorovič, Dimitriem Janulou, Ororou Xavier a Luisem Lewisem stanula před dveřmi Robertova pokoje.
Zaťukala jsem.
"Kdo je tam?" ozvalo se zevnitř.
"Kosatka dravá!"
"Kdo další?"
"Socha Davida, Medvěd Skalní, Jogurt, Prášek do Pečiva, Sardínie Obecná, Hovnivál Útočný a Zlatovlasý Drak."
Možná si myslíte, že jsme magoři, ale tohle jsou kontrolní přezdívky.
"Pojďte dál," vyzval nás Robert.
Otevřela jsem dveře a rozprostřel se mi pohled na (jak jsme to ironicky nazývali) 'Kreslířovu Sluj'. Po stěnách měl vylepené různé plakáty mang, Marvelovek a pár slavných obrazů, jako třeba Millaisovu Ofélii, Rossettiovu La Ghirlandatu, nebo Steenwijckovu Alegorii marnosti lidského života. Pak pár vlastních náčrtů tužkou a několik nedokončených zátiší.
Na panensky čistém stole stáli vysoké komíny různě velkých papírů a mezery mezi nimi vyplňovali košíky s tužkami, gumami, uhly, fixy a všemožnými dalšími nástroji.
Robert seděl zády k nám a skláněl se nad černobíle pomalovaným listem. Přešla jsem k němu a podívala se mu přes rameno.
"Co to kreslíš?" zeptala jsem se ho.
Beze slova se narovnal a list mi podal. Tenhle komiks byl manga, to jsem poznala na první pohled. Ale byl… jak jen to říct? Propracovanější. Realističtější. Jako ty anime pro dospělý, co si vždycky potají s Ik stahujeme na netu.
Přestala jsem řešit techniku a raději se podívala na obsah listu. Vpravo nahoře měl název - Černé Slunce, část 4. Začala jsem číst. Chvilku mi text nedával smysl, ale pak jsem si uvědomila, že to čtu špatně - zleva doprava. Přepla jsem si mozek na japonské čtení a přečetla jsem si to znova, tentokrát zprava doleva. Dialogy začali dávat smysl.
"To je to, co jsi kreslil včera?" ozvala se Olga, která mi nakukovala přes rameno.
"Jop," řekl Rob a protáhl se. "Ani se nebudu ptát, odkud to víte. Jestli chcete vidět předchozí díly, mám je tamhle vedle postele v tý kartonový krabici."
Teď je čas na to, objasnit vám Robovu moc. Byl hvězdcem Pictora, v latině Malíře. Na rozdíl od nás, kteří jsme měli většinou souhvězdí zvířat, jeho moc neovlivňovala jeho vzhled, ale jeho dovednosti. Kreslil jako pánbů, a to jak klasiku, tak moderní umění, ale většinou se zaměřoval na komiksy.
No, a když to na něj přišlo, maloval budoucnost.
Nikdo z nás, a možná ani on sám nevěděl, jak to funguje. Já už jsem jednou jeho 'kreslířský záchvat' viděla a docela mě to děsilo. Ztvrdli mu rysy v obličeji, popadl cokoliv, čím se dalo kreslit, a začal malovat na všechno, na co se dalo. Jednou kvůli tomu dokonce pokreslil tabuli a stěnu. V tomhle 'tranzu' zůstával až jednaapůl hodiny, dokud neměl načrtnutý začátek. Pak zase znormálněl, ale strávil několik dalších hodin přiděláváním detailů a kreslení dalších částí, pokud ho to znovu osvítilo.
Na každého člověka měl vyhraněný styl. Na Ik, třeba, měl hodně uvolněný styl, jako je třeba k vidění u Ve Službách Nuly. Na Ororu zase velmi melodramatický jako je ve Warcraft: Sluneční Studna. No, a na mě připadl komiks ve stylu Marvela. A pak že bůh nemá smysl pro humor.
Divné bylo, že většinou nekreslil víc jak dvě části na událost. A list, který jsem předala Ikaru a ostatním, aby se na něj podívali, měl číslo čtyři. Co to bylo za člověka, že se na něj Robova síla tak zaměřila?
"Tady jsou první tři díly," řekl Rob a podal mi do ruky štůsek papírů.
"A neni toho nějak moc?" zapochybovala Orora.
"Je mi to stejně divný jako tobě," opáčil vážně Rob.
"Sakra, kluku, proč seš pořád tak klidnej?" ulevil si Ezra.
"Nevim," pokrčil Rob rameny, sundal si velké brýle se žlutými skly a posunul si je po hlavě, takže je měl jako čelenku.
Já jsem zatím četla první část. Každá část měla šest stránek s osmi nebo méně políčky, všechno vystihnuté do nejmenších detailů.
List zobrazoval chlapce, asi tak o tři čtyři roky starší než já. Na první stránce bylo, jak sedí ve školní lavici a něco píše. Potom se však náhle napřímil a zmenšily se mu zorničky. Oči měl temně šedé, což v černobílém formátu fakt těžko rozlišuje. A potom… se přenesl? Další okénko zobrazovalo, jak stojí v temné krajině a pozoruje… sám sebe? Ale ten druhý kluk vypadal jinak. Ten první měl temně hnědé vlasy a stejné oči, ale tenhle je měl světlejší, odhadovala jsem je na bronz. A byl o pár čísel vyšší.
Taky se oba tvářili naprosto jinak. První měl zatnuté pěsti a rozklepané čáry kolem jeho těla dávali najevo, že se třese. Druhý byl absolutně uvolněný, ruce založené na prsou, váhu na jedné noze.
S pokleslou čelistí jsem dočetla všechny části příběhu, který končil temnotou.
"Pane Bože, Robe, tohle je horor!" zděsila jsem se.
"Já vím," souhlasil Robert. "Už teď toho kluka lituju."
"Počkej, a on je vážně opravdickej?" ujišťovala jsem se, protože takovéhle příběhy jsem viděla jenom ve sci-fi filmech a fantasy knížkách.
Rob zakýval hlavou. "A podle toho, co to ukazuje, to bude hvězdec mocnej jako Kaiju."
"Já vám vůbec nerozumim, dejte sem ten komiks," vyprskla Olga a natahovala se po papírech.
Nepřítomně jsem jí listy podala a dál se soustředila na Roba.
"Je vůbec naživu?"
"No, ještě nikdy jsem nemaloval umírací scény pro někoho, koho vůbec neznám, takže musíme předpokládat, že je naživu," odpověděl mi Rob.
"Kluku, kde ses naučil mluvit jako politik?" rýpnul si Ezra.
Robert po něm loupnul očima, ale pak uznal, že mu za to nestojí a otočil se zpátky na mě.
"A jak se teda jmenuje?" vyzvídala jsem.
Rob se provokativně usmál. "Co za to?"
Začala jsem přemýšlet, co bych mu sakra mohla podstrčit, když v tom do pokoje vtrhl náš kámoš Rakastan, přezdívaný Trojkvítko.
"Lidi," vychrlil na nás, "neuhodnete, co se právě stalo! Našli novýho kluka!"


Tohle jsem poslouchala když jsem to psala... na kapču se to nehodí, ale je to super :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 9. ledna 2014 v 20:39 | Reagovat

Oh, my god!
Dokonalý! Naprosto mě dostal ten konec. :D A taky ta přezdívka "Prášek do Pečiva" a vůbec nevím proč! Je to dokonalé, D O K O N A L É! Piš dál, a jen tak si tipuju.. ten kluk je .. Gabriel? :-D

2 Lea Lea | 10. ledna 2014 v 22:49 | Reagovat

[1]: A ten druhý kluk bude určitě.. eh jak se jmenoval ten druhý? :-D prostě ten jeho "bratr".

3 Xanya Xanya | Web | 12. ledna 2014 v 23:41 | Reagovat

Hovnivál útočný. To mě dostalo nejvíc. Hned jsem si představila ty hovniváli v nějakým ringu a jak si na ně lidi sází. :-D Ano,jsem mentálně naprosto v pohodě. :-D
Další Ikaru a další Orora? Ale dost jiný než jejich jmenovkyně,jak vidím. XD Docela by mě zajímalo ke komu patří ty přezdívky. Třeba socha Davida.
Jsem hrozně zvědavá na pokračování z Gábíkova pohledu. A náhodou to není vůbec krátký,proti tomu co normálně píšu já. :D
A ten Robert je docela sympaťák,nebo jsme aspoň ujetý na podobný věci. Ach jó,já chci taky umět kreslit mangáá! :-D
Ani nevíte jak Brookie závidím Ezru. Nejlepšího kámoše kluka bych brala,ale k nás ve škole není moc co vybírat pokud se nechcete pokusit spřátelit s hromadou blbců. Asi se co nejdřív přestěhuju do Komy,tam by neměla být nouze. XD Tak už radši přestanu knučet nad svým mizerným životem. Ale pořád jsem na tom líp než Gábík. 8-O :-D

4 Nila Nila | Web | 14. ledna 2014 v 17:20 | Reagovat

Moc tě prosím o hlas! Je to na posledy,ta soutěž končí zítra...prosím...dej mi hlas. Hlásni v anketě jsem jako Nila,oplatím ;)
http://andiegraphic.blog.cz/1401/soutez-o-layout-finale
PS: Omlouvám se za reklamu ;)

5 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | Web | 14. ledna 2014 v 18:54 | Reagovat

[1]: Dankesehr :-D Prášek do Pečiva - to sem jenom tak přidala, už mě nic jinýho nenapadalo :-D Jo, píšu píšu :-D
Jo, je to Gáblík :-D

[2]::-D

[3]: Hovnivál - jo no, strašně mi vrtalo hlavou jakou přezdívku mu dát, tak z toho vyšlo tohle...
Hovniválové v ringu? Sakra, dostávám nápad.. :-D Národní sport Hvězdců - Zápasy skarabeů :-D
Jo, tak mě napadlo, že když už postavy mám, tak proč vymýšlet jiný :-D
Jo, ty přezdívky - Socha Davida - Ezra, Medvěd Skalní - Dimitris, Jogurt - Ikaru, Prášek do Pečiva - Saito, Sardínie Obecná - Olga, Hovnivál Útočný - Luis a Zlatovlasý Drak - Orora
Z Gáblíkova pohledu mě to baví víc, ale je to stejně dlouhý jako tohle -.- Vlastně tam o nic nejde, jenom jak se probudí a potká Melanie (Melany) Náhodou, ty píšeš dobře! Na ty moje kratičký... >(
Robie - jo, mám toho kluka ráda :-) Představuju si ho jako Matta z Death Note, to kvůli tomu ty brejle :-)
Jo, já taky -.-
Já mám taky jako nejlepšího kámoše (když nepočítáš Rox) kluka. Chodí s náma v sobotu do český školy (ano, je to čech, ano, v německu žije strašná spousta čechů a ano, chodíme v sobotu do školy :-D)
Jasně, jde se do Komy! Zamlouvám si barák vedle Kyoyi :-D Ale klidně kňuč, mě to nevadí :-D

[4]: Jasně ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama