Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Plán na chod správné rodiny - pravidlo č. 1, Nenechte upíra vstoupit do domu!

30. ledna 2014 v 18:14 | Roxanne I. Flamytail |  Návod
Ahoj! Jak je (typická otázka, když napíšete článek...)? Jsem tady s novou BB fanfikcí! Tohle anime je prostě nejlepší, ať si myslím cokoliv ^^.
Takže, abych vysvětlila podivný název: Celá tato povídka se jmenuje 'Plán na chod správné rodiny'. Každá část bude mít jiný pravidlo, aby to bylo trochu zajímavější ^^. Moc akce tam nebude, spíš taková malá rodinná komedie. Prostě, co se stane, když se dcera a přítelkyně nepohodnou... Pro jednou jsem adoptovala Broočinu postavu Ikaru, abych se kapku vžila do role :D. Jinak se taky omlouvám, že je to tak strašně krátký, další části budou lepší.
Abych se omluvila za nedostatek Ryugy a spol.: Ti jsou tam spíš jako komická vložka, než normální postavy.
PS: Xanyo, klidně mě zabij, jestli budeš chtít, jak tu Dix fakt moc vystihnout neumím, ale snažila jsem se! *omluvný ksicht*

Tak já mizím!
Roxanne I. Flamytail



Měl to být hezký den. Upřímně, co je lepší, než slunečné odpoledne strávené instalovaním čínského porcelánu po Temné Nebule z Dynastie Ming s kámoši? Ale život není fér, a proto se tu objevila ta ženská.
"Tak tohle je krása," rozplývala jsem se nad překrásnou vázu s modrým vzorkem letících ptáků.
"Tak kam to chceš?" zafuněl Ryuga. "Važí to snad tři tuny, takže s tím asi za chvilku prásknu!"
"Víš vůbec, kolik to stálo?" zeptala se ho skepticky Tenshi, která měla v rukou drobný čajový servis. "Pravej čínskej porcelán starej několik stovek let!"
"Nechápu, proč je už nezrecyklovali," zavrčel Ryuga a trochu si vázu nadhodil, aby se mu lépe držela.
"Neandrtálče," odfrkla jsem si. "Polož ji na támhleten podstavec- dávej na ní bacha, člověče! Tak, kousek doprava… to druhý pravo. Tak a teď…" Udělala jsem si z prstů rámeček. "Dokonalé. Spouštěj, spouštěj!"
Ryuga položil vázu na podstavec, ironicky na ní dýchnul a přetřel koncem jeho kabátu. "Spokojená?"
"Jo. Tak, Tategamiová, teď kolem toho rozestav ty šálky! Konvičku pěkně na stranu, šálky kolem, cukřenku-"
"Ikaru, neboj, nejsem blbá!" protočila oči Tenshi.
"Fááákt?" zeptal se užasle Ryuga.
"Drž hubu, ještěrčí sedláku."
"Už asi padesátkrát sem ti říkal, že je to dračí císař!"
"Je to pěkně patetický."
"Mnohem lepší, než tvoje jméno!"
"Mnohem lepší, než trhlá přezdívka!"
"No tak, lidi!" skočila jsem mezi ně. "Porcelán, vzpomínáte? Vázičky, konvičky, šálečky…" Pak jsem se zamyslela. "Měli bychom jít zkontrolovat dvojčata s Reijim, jestli nic nerozbili… Ujmete se toho?"
"Mno jo," povzdychla si Tenshi. "Pojď, ty páne ještěrek."
"Dračí císař! Je to dračí císař, kolikrát to mám ještě říkat?" Když oba zmizeli za rohem, pohled mi padl na bledě modrou vázu se vzorkem rozkvetlé třešně. Tahle by se stoprocentně hodila do tátovi pracovny! Vzala jsem jí do rukou a vyrazila k výtahu.
Když jsem dorazila před tátovi dveře, už jsem se chválila za to, jak se tam ta váza bude pěkně vyjímat, když jsem si uvědomila, že tam táta s někým mluví.
"… přišla jsi právě v tý nejhorší chvíli," říkal táta někomu, tón měl lehce naštvaný.
"Ale no tak, Doji, vždyť jsme se neviděli tak dlouho! Myslela jsem si, že už jsi z toho zparchantělýho zbohatlíka vyrostl!" Všechno ve mně ztuhlo. Táta tam má nějakou holku! A říká mu křestním jménem! Křestním jménem mu směl říkat jen… nikdo. Ani jeho nejlepší parťáci ve zločinu. To znamená, že…
Odložila jsem rozzuřeně vázu na židli před kanceláří a cítila, jak ve mně hněv stoupá. Rozkopla jsem nepříčetně dveře. Táta byl v obvyklé pozici, seděl za stolem, hlavu lehce nakloněnou na stranu. Naproti němu stála asi dvacetiletá holka s delšími tmavě blonďatými vlasy. Oba dva se na mě bleskově otočili a čelist tý holky spadla někam do prvního patra.
"Kdo to je, a jak to, že ti může říkat jménem?" zařvala jsem a ukázala na ní obviňujícím prstem. Oba dva na mě jenom vykuleně zírali.
"T-ty jseš D-Dojiho dcera?" vypadlo nakonec z blondýnky.
"Ne, já jsem jen Hagane, co byl dlouho nemocnej," zavrčela jsem na ní. "Samozřejmě, že jsem!"
Blondýnka se na tátu podívala s šokem ve tváři. "Ty máš třináctiletou dceru?"
Okamžitě jsem se nafoukla. "Je mi čtrnáct a půl, víš?"
Na to se do dveří vřítil zbytek našeho týmu. Ryuga se zarazil a čučel na blondýnku. "Dixie?"
"Ryugo!" vykvikla blondýnka. "Reiji! Co tady do prdele děláte?"
"Všichni ven!" zařval najednou táta. "Zůstane tu jen Ryuga, Dixie, Ikaru a Tenshi! Zbytek, ven!"
"No?" zahleděla jsem se naštvaně na tátu, když všichni ve spěchu vyklidili místnost. "Vysvětluj."
"Takže, abych vás představil, Dixie, tohle je moje dcera Ikaru, vedle ní je Tenshi Tategamiová, jedna z mých nejelitnějších bladerů a Ryugu samozřejmě znáš. Vy ostatní, tohle je Dixie Mercedes Shirashi."
"Můžeš si laskavě odpustit to druhý jméno?" zeptala se ho Dixie nabroušeně. "Je to dost nepříjemný."
Najednou mi to docvaklo. Takže podle týhletý jsem strávila třicet hodin programováním Merciho na to, aby si zvykl na jméno!
"Jinak," obrátila se k nám, "ráda vás poznávám." Podala si s Tenshi rukou, ale když ji chtěla podat i mě, zarytě jsem na ni nenávistně zírala. "Co tu chcete?"
"Ikaru!" okřikl mě táta. "Trochu způsobů!"
"Fajn. Co byste tu ráda?" Na chvilku jsem se zamyslela. "A víte, kde jsou dveře?"
"Ikaru! Nech toho! Promiň," obrátil se na Shirashiovou. "Někdy je dost nedůtklivá."
Znovu jsem se nafoukla. Jak si dovoluje urážet mě před cizíma lidma? Chápu, je to můj otec, ale zná moje ego ještě líp, než já!
"Je ti dost podobná," zasmála se Shirashiová drsným smíchem. "V osmnácti jsi byl úplně stejnej."
"Co?!" vyletělo ze mě. "Tak ty jí znáš už od tvejch osmnácti?! Vysvětlí mi sakra už konečně někdo, co se tu děje?!"
"Ikaru, uklidni se," řekl táta tiše, ale tvrdě. "Dixie je jenom jedna moje dávná známá-"
"Pokud jako známost počítáš nejlepší kámoše, tak jo," odfrkla si Dixie. "Ale taky jsi moh' napsat."
"Promiň, měl jsem nějaké zařizování-"
"Jo, vybudování temný organizace není žádná sranda," poznamenala jsem načuřeně. "Stejně jako není lehký naučit počítač poslouchat na jméno, dát mu francouzkej přízvuk a přinutit ho, aby ti dělal sluhu, ale jo, zvládla jsem to. A co ty? Jakej jsi ty udělala průkop v inženýrství, nebo programování?"
"Mno, v informatice zatím nemám tak velký rozhled," odpověděla Dixie se smíchem, ale hlas jí pak stejně jako pohled ztvrdnul. "Ale alespoň jsem pomáhala tvýmu otci najít L-Draga, zatímco ty… počkat, ty jsi vlastně ještě nebyla!" Posměšně se ušklíbla.
Semkla jsem rty. "Fajn, to ti musím připsat k dobru, ale máš vůbec v tý tvý blonďatý kebuli nějaký informace o týhle organizaci? Že tenhle barák byl vystavěnej speciálně na zakázku a že tu máme vybavení a technologie, který bude normálně dostupný až za patnáct let, bloncko?" Zachytila jsem Tenshiin ironický pohled. "Tak fajn, za deset a půl," odfrkla jsem si.
Dixie se začala třást. "Jak jsi mi to řekla, spratku malej?"
Usmála jsem se. Očividně jsem se strefila do černýho. "Řekla jsem o tobě, že jsi blondýna," usmála jsem se amismilem.
Dixie jakoby se najednou nafoukla do dvojnásobku své velikosti. "Ty parchante mrňavej!"
"Blondýno! Blondýno! Barbíno s umělejma-"
"Tak a dost!" zahromoval táta. Teď už stál, ruce měl sevřené v pěsti a na čele mu tepala žíla. "Ikaru, drž zatraceně pusu! Očekával jsem od tebe něco lepšího! Chováš se jako tříletej spratek! A o tobě to plátí taky!" šlehl pohledem k Dixie. "Uklidněte se a chovejte se jako normální lidi, do hajzlu!"
No teda. Nikdy jsem neviděla, že by mu takhle bouchly kamna, ani když jsem rozbila tu zeď ve sklepě a celý první patro se zřítilo… Tak počkat! zaječela jsem na sebe. Na tohle nemysli, teď je tu rodinná krize!
"Tak," zakončil táta svůj monolog a znovu se posadil do židle. "Teď očekávám, že se omluvíte."
I když ve mně ještě bublal vztek, sklonila jsem pokorně hlavu. "Omlouvám se za své nepřiměřené chování, slečno Shirashi-sama," řekla jsem směrem k Dixie, ale pořád jsem byla rozpálená do běla
Dixie uraženě odvrátila zrak. "Nebudu se omlouvat za nic, co jsem řekla tomuhle-"
"Dixie," zavrčel táta varovně.
Dixie protočila oči. "No jo." Povzdechla si. "Přijímám vaši omluvu, slečno Mecha-sama a přikládám k tomu svoji vlastní omluvu za své ostudné chování."
"To by jsme měli vyřešené," kývl táta spokojeně. "A teď bych vám to měl vlastně celé vysvětlit…"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | Web | 30. ledna 2014 v 21:29 | Reagovat

Ty jsi génius! Beze srandy,je to naprosto úžasný! Málem jsem chcípla smíchy hlavně u ještěrčího sedláka a Haganeho co byl dlouho nemocnej :-D Ty hlášky,kde na to chodíš? XD
Zápletka je bezvadná,rodinný krize mám nejradši. Náhodou jsi Dixie vystihla naprosto dokonale,takhle by se nějak zachovala. A na druhou stranu je mi líto Ikaru,že se jí to života najednou vpletla ta bloncka. Jop,objevila jsi Dixiinu slabost. :-D Úplně vidím jak jí v hlavě bliká obří nápis Warning a obrázek radioaktivity při pohledu na Ikaru. XD
Wow,těším se jak se z tohohle Doji vykroutí,asi to nebude moc lehký. Ale ta hádka byla naprosto boží,dva výbušný charaktery proti sobě,to je něco! Bárbína s umělejma... Kdyby to dořekla,už by se možná i strhla rvačka. :-D Přítelkyně vs. dcera,tak to bude třetí světová. A ani jedna se jen tak nevzdá,jak je znám. XD Jsem z toho úplně nadšená,Dix a Ik v jedný povídce,to je mazec. A nakonec Dojimu rupnou nervy a obě poletí z okna. :D Chudák Ryuga a Tenshi,zjevně se budou muset smířit s faktem,že klid Temné Nebuly byl narušen. Stejně si myslím,že by spolu měli začít chodit,protože co se škádlívá... :-D
Bože,já z toho dělám romantickou komedii. XD
Takže náhodou to vůbec to nebylo krátký,urychleně očekávám další kapitolu a její pravidlo a Dixie vs Ikaru válku. Myslím,že to bude poprvé v historii kdy se bude Doji snažit sjednat mír... XDD

2 Krystý Krystý | Web | 1. února 2014 v 12:43 | Reagovat

Nádhra!Čím dál tím víc zvažuju,že se na Beybalde kouknu.
Ps:Nechtěli byste se spřátelit

3 Marille (Libuše xD) Marille (Libuše xD) | 1. února 2014 v 13:43 | Reagovat

Ryuga a Tenshi na tom začátku :D T:"nejsem blbá!" R:"Fááákt?" To mě rozsekalo :D  "Vázičky, konvičky, šálečky" Tady někomu hrabe ze zdrobnělin xD "Ne, já jsem jen Hagane, co byl dlouho nemocnej" :D Rox ty válíš :D Já vážně nemůžu :D Dix musela bejt asi dost v šoku, když Ikaru viděla, ne? :D A jak tak koukám, Ikaru byla zvyklá mít tátu jen pro sebe, co? :D Taková scéna :D Ty dvě se v nejbližší době asi pokusej navzájem zavraždit, řekla bych :D Rychle další díl, prosím *extrémně prosebný očička* :D

4 Lea Lea | 3. února 2014 v 19:23 | Reagovat

Tak já umírám smíchy.. xD
',',',',',',','_________________________
Kde chodíš na ty hlášky? Wow, závist. xD
Další díl, moc se těším *.*

5 Ellnesa Ellnesa | Web | 30. května 2014 v 19:21 | Reagovat

TO-JE-BOŽÍ!!!!!
Jdu na další část, chci si to přečíst dřív, než z toho smíchy zemřu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama