Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Legacy - Kapitola 1 - Poslouchej mě, Toníku...

20. ledna 2014 v 14:17 | Brook J. Evanger |  Legacy
Aloha, mis amigos! Jak je? Já sedím v institutu, nadávám na klávesnici, ve které chybí čárky a háčky a kvúli tomu je musim kopírovat ze článku -.-
Tohle moc dlouhý nebude, prostě tady je první kapitola, na múj vkus hrozně krátká, užijte si jí!
Brook J. Evanger



Tak, teď když už víte, co se stalo, se můžu vrátit do přítomnosti. A přítomnost je taková, že se právě s bráchou řítíme na jakési dost divně postavené město, ve kterém převládají vysoké budovy.
Brácha vedle mě řval jako holka a já taky trochu popiskávala, aby v tom nebyl sám. Kolem uší mi pleskal plášť a vlasy se mi zamotali do kápě. Pořád jsem ještě držela hole. Máchala jsem rukama a snažila se splést formuli pro létání, ale vlákna mi v tom prudkém vzduchu odlétala od rukou.
"My tady umřeme!" zaječel Ilja.
"Ale nene, ty histerko!" zamítala jsem jeho názor, i když i mě se začala zmocňovat panika a začala mi vnuťovat něco takového jako sakrasakrasakrajátadychcípnujátadychcípnu! .
Na takové myšlenky bylo ještě brzo, zatím jsme se ani nepřiblížili ke střechám až přehnaně vysokým budovám a stále byl čas vymyslet plán (nebo dokončit psaní poslední vůle do pomyslné složky).
"Hej, brácha!" napadlo mě najednou něco. "Až budeme na stejný úrovni s těma barákama, hoď po nich nějaký světelný-"
PRÁSK!
Narazila jsem do něčeho tvrdého. To by bylo ještě v pohodě, kdybych se při setkání s kovem nepráskla do hlavy, takže se se mnou všechno motalo.
Jakoby z dálky jsem uslyšela Iljův výkřik "Séééééégra!"
Takže, to že sem byla jako prásknutá palicí byla první špatná zpráva a ta druhá byla, že teď jsem padala asi desetkrát rychleji. Pořád jsem se držela toho… tělesa, do kterého jsem práskla a nějak jsem od něj nemohla odlepit sluneční a měsíční hůl (později jsem zjistila, že obě hůlky jsou děsně magnetický, ale to předbíhám). Společně jsme se čím dál rychleji řítili k šedé zemi města.
"Slez ze mě, holka bláznivá!" ozvalo se odněkud, ale nemohla jsem určit odkud. Vlastně mohla. Vycházelo to z… té kovové věci?!
Ale nemohla jsem nad tím pořádně zamyslet, protože jsme letěli přímo na barák.
"Áááá!" zaječela jsem a trhla hůlkami jako volantem. Těleso se baráku vyhlo, ale za to jsme letěli přímo na cementovou zem.
No, řeknu to krátce - vyryli jsme do silnice kráter jak po dopadu meteoritu. Měla jsem v puse asi čtyři kila štěrku (které jsem hned začala plivat) a lehké odřeniny na každém centimetru těla, který jsem neměla pokrytý zbrojí (tj. obličej a krk).
Potácivě jsem se postavila a pomodlila se k tátovi, že jsem to přežila.
"Iljo? Iljo?!" vzpomněla jsem si na svého bratra a začala se rozhlížet, kde je.
"Tadyyyyy," ozvalo se zaúpění od malé díry. Když jsem k ní přišla, zjistila jsem, že má přesný tvar obrysu Iljova těla, jako v nějakém animáku. Uvnitř úpěl můj bratr, špinavý, rozcuchaný a trochu sedřený, ale jinak vypadal v pohodě.
"Pocem," řekla jsem a podala mu ruku. Vděčně se mě chytil a potom, co mě skoro stáhl za sebou, se vyškrabal nahoru.
"Máš nějaký dlouhodobý zranění?" zeptala jsem se ho.
Ilja si prohmatal žebra, ale potom zavrtěl hlavou. "Já jsem v pohodě, ale ty vypadáš jako by se ti hodilo chirurgický ošetření."
"Proč?"
"Celej obličej máš jeden velkej krvavej škrábanec. Zejtra ho budeš mít samej strup."
Zaúpěla jsem. Sbohem, jemná, pečlivě ošetřovaná pleti!
Najednou mě něco popadlo zezadu za kapucu a zvedlo mě to do vzduchu.
"Co si myslíš, že děláš, ty piráte silnic?!" zařval mi do obličeje nějakej týpek v zlato-červenym brnění.
To těleso, co jsem do něj narazila.
"Nic," sýpla jsem a snažila se odstrčit tu těžkou kovovou sponu, která mi drtila průdušnici. "Dusím se!"
To poslední jsem asi řekla tak potichu, že mě neslyšela, protože mě nepustil.
"Co tě to napadlo, takhle mě sejmout?" zavrčel a zatřásl se mnou.
"Par…don," zasýpala jsem a zatřepala se, aby mě pustil.
Nepustil.
"Co jste tam vy dva výtržníci vůbec dělali?" podíval se na Ilju.
Ilja protočil oči. "No čaj o páté jsme si tam rozhodně nedávali."
"A jakto, že jsi sletěl pět set metrů a jsi v pořádku?"
"No, dobrá fyzička, zdravý jídelníček a spousta pohybu. Plus, pár hrstí slunečních vláken."
"Dusím se!" podařilo se mi konečně vyjeknout.
"Ou, sory. Neuvědomil jsem si to." Pustil mě na zem, kde jsem se začala svíjet a kašlat. Chvilku na mě koukal. "Holka, mělas něco říct! Nevěděl jsem, že se dusíš až takovým způsobem!"
Odolala jsem představě ukázat na něj prostředníček a místo toho jsem se pokusila postavit.
"Kde to jsme?" zeptal se Ilja a rozhlédl se.
"Na Manhattanu," řekl robot hlasem, který si pravděpodobně šetřil pro debílky.
"To je kde? Někde v Utgardu?" zeptala jsem se trochu ochraptěle já.
"Eeeee… ne. To je v New Yorku, v Americe."
"Takže Jotunheim," rozhodl Ilja.
"To je nějaký… kód vás mladých?" znejistěl robot.
"Máte tu Wifinu?" přešla jsem jeho otázku.
"Jo." Robot se zdál být čím dál zmatenější.
"Takže houby Jotunheim, brácha," řekla jsem zadumaně. "Hm… formule nás měla vzít na Anheim, takže tohle bych odhadovala na… Mitgard?"
"To by byla drsňárna!" zasnil se Ilja a plácl si se mnou.
"Já vás nechápu," oznámilo nám brnění.
"To by ale znamenalo… že se mi to přenášecí kouzlo povedlo!" vyjekla jsem šťastně.
"Jó, ségra, jsi celkem ucházející čarodějka," odměnil mě bratr gratulací.
Robot se zarazil. "Vy dva jdete se mnou," oznámil nám podezřele tiše.
"A co když nebudeme chtít?" zeptal se Ilja a vystrčil provokativně bradu.
Robot nás oba popadnul za brnění na zádech. "Tak vás ponesu. Mimochodem, já jsem Stark!"
"Já jsem Orora a támhleto individuum je můj bratr Ilja. Oba jsme Sunnyovi."



"Takže ještě jednou; vy se mi tady snažíte nakukat, že jste parchanti Asgardskejch bohů a že jste tady na výletě?" zeptal se Stark.
"Na turistický rekreaci," opravil ho sarkasticky Ilja. "A ano, přesně to se ti právě snažíme nakukat." No jo, to je můj bratr. Všem a vždycky tyká.
Seděli jsme ve Starkovym obýváku ve Stark Tower (není trošku sebestřednej, dávat svý jméno na barák???) a Stark před náma pochodoval jako slepice před bitvou.
"Máte něco společného s tím týpkem s kladivem, co se na tuhle planetku zřítil před rokem?" zeptal se znovu Stark.
"To má být výslech španělský inkvizice?" neodpustil si Ilja jedovatou poznámku.
"Jo. Ne. Možná. Odpovíš mi?"
"Jo. Ne. Možná."
"Jedna nula pro tebe, mněňavče. Tak máte s ním něco společného?"
"Znám spoustu chlápků s kladivama. Buď specifičtější," hrál si s ním Ilja dál.
"Červenej pláštík, kovový brnění, velký kladivo, který dokáže zatlouct horu do země… jo, blonďatý vlasy," pokoušel si Stark vzpomenout.
"Nějak si nevzpomínám, ale něco mi to říká…" hrál si Ilja na blbýho. A ani mu to nedalo moc práce.
"Brácha, nech těch blbostí," okřikla jsem ho. "Vždyť tady Železná Pěst nám právě dokonale popsal strejdu Thora."
"Mohli z toho být alespoň nějaký prachy," schlípnul Ilja, zatímco Stark na nás zíral, jako by jsme právě spadli z Jotunheimu (no, to doslova ne, ale byli jsme vychovaný jistým ledovým princem, takže v tom není zas takovej rozdíl,ne?).
"Takže ten týpek, brácha toho velkýho hnusáka, je váš strýc?"
"Teda, Thor není náš opravdovej stejda," začala jsem překotně vysvětlovat, než nás mohl vypařit nějakým tím svým laserem, nebo na nás stihl poštvat Jarvise. Je to pes, že jo?
Stark mě asi neposlouchal, jak jsem uhodla po jeho druhém výroku; "T-t-takže vy jste Lokiho spratci?"
"Na tohle mám jenom jeden komentář," hlásil se hned Ilja k jedovaté poznámce. "FACEPAAAAAALM." A jak řekl, tak udělal a zabořil hlavu do dlaně.
"Jak jsem řekla," řekla jsem a neodpustila si mírně iritovaný (cha! Umím dlouhý cizí slova!) tón. "Thor není náš opravdovej strýček."
Stark zase neposlouchal. "Ale vždyť Loki není Asgarďcotonějakáblbostan!"
"Hele, nech si ty rasistický řeči!" vystartoval hned Ilja. "Jotunheim je sice díra po granátě, není tam wifina, mluví se tam nějakou hatmatilskou rakouštinou a lidi si tam mejou hlavu vlastníma slinama, ale je to pořád uznávaná planeta!"
"Hele, Toníku, posloucháš mě vůbec?" Pomalu mi začínala docházet tpělivost.
Neposlouchal.
"Takže… vy se mě teď asi pokusíte zabít…?"
"Možná," odpověděl s ďábelským výrazem Ilja.
"Hele, Tondo, už potřetí se ti tady snažím objasnit, že-"
"Ale smím vás upozornit, že pokud mně napadnete, zabiju první já vás!"
"No Tony!" zhrozila se Pepper, která do té doby jenom poslouchala.
Teď už mi vážně došla trpělivost. "Tak mě sakra poslouchej, ty blbosaure jeden!" vyskočila jsem, chytila ho za flígr a přitáhla si ho zbývajících třicet centimetrů k sobě.
"Kdybys mě poslouchal, cožs nedělal, tak bych ti dokázala vysvětlit, že náš táta není Loki, ale bůh slunce a důvod k tomu, že jim říkáme strejdo je ten, že naše mamka je jejich - vlastně jenom Thorova - sestřenice a říkat jim strejdo z druhýho kolene je asi blbost, ne? A jelikož rodiče nemají čas nás vychovávat, tak se toho ujali dva výše zmíněný strejdové, srozuměno?" syčela jsem mu do xichtu. Pak jsem ho s dramatickým odfrknutím zase pustila a s naštvaným mumláním zase zasedla na sedačku.
Ségra?
Nemluv na mě - pěním.
Jen jsem ti chtěl pogratulovat k absolutnímu knock outováním dospělýho.
Dík.
Ťukli jsme si pěstmi.
Stark na mě zíral, jako bych mu právě vrazila, k čemuž jsem neměla daleko.
"Myslím, že tě právě parádně setřela holka, která je o tři čtvrtiny mladší než ty," poznamenala Pepper a mrkla na mě.
Stark se nadechl a chtěl něco říct, když se ozval elektronický hlas.
"Pane Starku, agent Coulson, říká, že už tak máte zpoždění a že máte jít okamžitě s ním."
Stark se probral ze zírání a povzdechl si. "Díky, Jarvisi -" ahá, takže to není rotvajler! "- řekni mu, že letím. A vás, drobotino," otočil se k nám, "čeká výlet k spravedlnosti. Tak padam, padam, už tak máme zpoždění!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petrav Petrav | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 17:01 | Reagovat

Ten pozdrav je dobrý - havajsko-španělský :D. Nějaký nový jazyk? :D.
Páni, děj je skvělý - má to něco do sebe :-D.
Moc se mi líbí tvůj styl psaní a hlavně to, že povídka má hlavu a patu, a navíc, příběh je zcela originální :-).
Také je fajn, že se vžiješ do role hlavních hrdinů a neustále nemluvíš (nepíšeš?) spisovně - to by bylo otravné :D.
Doufám, že se psaním budeš pokračovat - fakt ti to jde :-D ;-) .

2 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | Web | 21. ledna 2014 v 19:57 | Reagovat

[1]: Jo, ten pozdrav je trochu... zvláštní :-D Ale já už mám celej popletenej mozek ze vší tý angličtiny, němčiny a španělštiny, že už míchám dohromady úplně všechno :-D
Děkuju ://D Je to Fanfikce na Avengery (Prolog je pod dvojkou Starry Creatures)
Já obvykle píšu nespisovně - dodá to tak na věrohodnosti :-D Ráda se vžívám do role postav, protože jejich svět je mnohem zajímavější než ten můj... -.-
Děkuju :///) Rozhodně budu, hrozně mě to baví :-D

3 Xanya Xanya | Web | 23. ledna 2014 v 0:13 | Reagovat

Chudák Toník,ten bude mít určitě trauma ještě dlouho. :-D Ne každej snese Orořino zacházení. :-D
Já bych teda nedokázala tak prakticky zakročit při pádu,spíš bych ječela něco o smri jako Ilja. Ale taky mají tu nenápadnou výhodu,že umí kouzlit a jsou to Asgaďani z dost tuhým kořínkem jak už jsme se stačili přesvědčit i u Lokiho. Ne,každej přežije Hulkův záchvat vzteku aneb zamlácení do podlahy. XD
Počkat,tím hnusnákem jako myslí Lokiho?? Tak to teda klesnul chlapec a hodně hluboko. :-D Pokud myslel Thora tak je to v pohodě. :DD Ale když jedné 'člověk' prohodí druhýho člověka(Železná Pěst XD) oknem asi ho nebude zrovna zbožňovat. I když v týhle povídce se to vlastně ještě nestalo... Sakra,je to najednou nějaký složitý. :-D
Jarvis a rotvajler?? XD Ale není to zas tak divná úvaha,já ho přirovnávala k Mercímu. :-D Stark jako slepice před bitvou-nejlepší hláška. :D  Orora ukazující prostředníček na Tonyho-nejlepší představa,která se bohužel nestala. Ale dostat pěstí od chlapa v železným obleku taky nemusí být nejpříjemější zážitek. :-D Jestě mě dostalo: já to nechápu,oznámilo nám brnění. Ne,už radši nebudu citovat,to by bylo ještě na dlouho :-D
No,Stark je údajně génius,ale nedokáže pochopit jednu větu bez toho,aby ho někdo oslovil blbosaure. XD Chudák,už mu ten mozek taky moc neslouží.
Ještě musím opravit tvůj komentář k MLDF-Jop,Ik a Kira jsou jiný,ale Ik je mnohem lepší a vtipnejší! Kira je takovej psychouš,jako každej jinej,kterej to trošičku přehnal s temnou energií.. Tak nekecej,že mas hnusný postavy. :-D
Ik se zhroutila? Tak to bych chtěla vidět co by udělala Ryugovi za to co provedl(i když byl trochu pod vlivem L Draga,ale co...) Asi by následovala Orořina příkladu. :-D
Ryuga je nesmrtelnej a zároveň umí vyprávět pohádky(podle sebe XD) Tak jo,až bude něco povídat příště určitě to tam přidá. :))
Já jsem si to pustila kvůli tomu názvu a okamžitě jsem se do tý písničky zabouchla. :3 Ryuga se na tu písničku hodí,no. :D
Tak se asi proměníš,ale dřív vyjde kniha tobě nebo Rox. :)
Ten soundrack miluju(a obrázek taky,jabkó!) Jinak znáš tohle?  
http://m.youtube.com/watch?v=91J4PAda3EA
Sorry,že ty odpovědi píšu sem,ale nechtělo se mi odpovídat na všechny komentáře. :-D Kapitola je prostě luxusní a jsem zvědavá co s nima Toník udělá. XDD

4 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | Web | 25. ledna 2014 v 17:30 | Reagovat

[3]: Jo, přesně :-D Orora umí být docela tvrdá...
Orora už má docela praxi, semtam jako malá vypadla tátovi ze slunečního vozu... :-D Přesně, pěkně tuhej kořínek... a vlastně i celá rostlinka je jako z kamene.
Jo, myslel Lokiho... ale musíme si uvědomit, že Stark Lokiho (v týhle povídce) nikdy předtím nepotkal a hádám, že mu SHIELD o něm napovídal pěkný svinstvo :-D
Jasně, pěknej pejsek... ještě jsem myslela, že bych z něj v Orořině hlavě udělala pudlíka, ale to už je zase k Jarvíkovi nespravedlivý :-D Slepice - to mě jen tak napadlo... prostě mě napadla ta kropenatá slepička, jak chodí sem a tam a vybavil se mi Stark :-D Jo, nestala se, ale možná se ještě stane... *shark smile* Jo, ale jestli přežije to plánovaný servání s Bartonem, tak přežije i jednu ránu pěstí :-D Jo, udělala jsem mu trochu delší vedení, snad to nebude vadit... :-D
Lidi by měli Ororu vnímat, nebo toho budou litovat... jako Barton >D
Jo, zhroutila... sice to nemám sepsaný, ale mám to tady *poklepe si na kebulku* Jo, v Masters po Ryugovi docela šla... :-P
Přesně! Já bych asi taky vyprávěla něco takovýho... Díky :-)
Ale nene, vyjde dřív tobě! Jestli ne, tak ti dlužím pět klacků (nebo táců, jak ti to vyhovuje :-D)!
Jo, tohle je taky jeden z mých oblíbených... Hned po Endingu 2, L Theme A a Mello theme A...
Skillet! Jasně, AaA je taky jedna z mých oblíbených...
Nevadí, klidně si to sem piš :-) Já jsem ráda za komentář :3
Děkuju ://)

5 Lea Lea | 26. ledna 2014 v 12:12 | Reagovat

Krutý! O.o
Úplně skvělý, zase jsem se skvěle začetla a nechce se mi končit :D. Pokračuj, prosím. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama