Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Heiress - Část 1. 2/2

28. ledna 2014 v 19:51 | Brookie... |  Heiress

...



Doma na mě nikdo nečekal. Oba rodiče byli ještě v práci a sedmnáctiletí bráchové (dvojčata) byli ještě ve škole.
V chodbě jsem shodila boty, svlékla si bundu a s Lightem v závěsu utekla nahoru do svého pokoje. Bydlela jsem v podkrovním pokojíku, který byl navzdory nízkému stropu velmi prostorný.
K Lightovi nesmírné netrpělivosti jsem nejprve zapla věž a navolila si pár písniček. Potom jsem vytáhla z tašky Death Note a posadila se na židli. Otevřela jsem sešit a položila ho na stůl. Něco ve mně hrozně toužilo to zkusit, ale ta druhá část říkala, že bych tam neměla hala bala čmárat nějaká jména.
"Nechceš to zkusit?" zeptal se Light a naklonil se mi přes rameno.
"Chci," odpověděla jsem.
"Tak to udělej," vybízel mě.
Chvilku jsem koukala na ten sněhobílý linkovaný papír.
"Nevím, jestli to mám udělat. Neměla bych," odpověděla jsem potom.
"Ale ty to musíš udělat!" zvolala Light.
Prudce jsem otočila hlavu a vrhla do útoku.
"A proč? A když už jsme u toho, proč jsi se rozhodl, že mi předáš Death Note? Proč zrovna mě? Mám dva starší bratry, kteří by byli daleko vhodnější. A proč zrovna teď? Proč ne před dvěma lety, proč ne za pět let? A proč mi hodláš pomáhat? Vždyť nemusíš!" chrlila jsem na něj.
Strýc se jenom usmál. "Předal jsem ti Death Note, protože potřebuji někoho, kdo by pokračoval v mém odkazu a ty jsi byla nejvhodnější kandidát. Jsi celá jako já, jsi inteligentní, umíš zachovat chladnou hlavu, rozhoduješ se rozumem a ne citem, tvoje myšlení je ledové. Tvoji bratři se na tohle nehodí, ani jeden není ani z poloviny tak chytrý, bystrý, ani tak dobrý pozorovatel jako ty. Proč zrovna teď? Upřímně, nemohl jsem se dočkat. Také proto, že předtím jsi byla moc malá na to, aby jsi pochopila a následovala moje záměry. Teď už je chápeš a, i když si to nepřiznáš, líbí se ti. A proč ne za pět let? Protože s budováním musíme začít co nejdřív. Nemá smysl plýtvat časem. A pomáhat ti hodlám, protože jsi, koneckonců, moje neteř a moje krev," odpověděl mi klidně.
"A jak víš, že budu ochotná zabíjet?" zeptala jsem se ho. "Vždyť tě neznám ani hodinu."
"Protože jsi moje krev a moje dědička," odpověděl mi Light.
To mě umlčelo. Místo toho jsem se otočila a vyndala ze stojánku mikrotužku. Chvilku jsem si s ní pohrávala v ruce a potom jsem jí přiložila na čistou stránku. Light mě jenom tiše pozoroval.
"Kdo si zaslouží zemřít?" ptala jsem se sama sebe a nevědomky to zamumlala nahlas.
"Nikdo," ozval se neznámý hlas.
Vyjekla jsem a rychle se otočila s vědomím, že jsem přeslechla prásknutí dveří a teď na mě kouká táta, jak tady mumlám, že budu zabíjet s tužkou přiloženou k Death Note. Místo toho jsem uviděla dalšího muže, vlastně spíš kluka, jak sedí na pohovce s koleny pod bradou (která byla ve skutečnosti vyklápěcí postelí, ale to je jedno).
"Co tady děláš?" zasyčel na něj Light.
"Přesně, co tady děláš?" přidala jsem se ke svému strýci.
Kluk vypadal překvapeně. "Ty mě vidíš?"
"Ty ho vidíš?" zeptal se stejně překvapeně Light.
"Jo, vidím a chci vědět, co dělá v mém pokoji," řekla jsem a přimhouřila nepřátelsky na nevítaného návštěvníka oči.
"Yagami, musím uznat, že ti je dost podobná," řekl kluk a díval se na Lighta.
"Mám stejný názor, ale teď se nebavíme o tom, kdo mi podobný je a kdo není. Vypadni odsud!" vyjel na něj Light.
"Lighte, ticho, tohle si vyjednám sama," okřikla jsem ho. "A vy," otočila jsem se na nově příchozího, "kdo jste?"
"Ten, kdo vám zabrání stát se vrahem," odpověděl mi nově příchozí. Neuniklo mi, že mi vyká.
"Jak víte, že se chci stát vrahem?" zeptala jsem se.
"Seděla jste tam a chystala se napsat jméno do Death Note. To znamená, že jste chtěla někoho zabít a to by z vás udělalo vraha," řekl klidně kluk.
"A z čeho jste uvodil, že tam chci napsat jméno?" zeptala jsem se znovu.
"Přemítala jste, kdo si zaslouží zemřít," odpověděl se stejným klidem. "A já odpovídám; nikdo."
"Lawliete, ty jsi prostě jenom naštvaný, protože se to bude dít znova a ty proti tomu nemůžeš nic dělat," obvinil ho Light.
Lawliet… L… ten legendární detektiv? Něco mi říkalo, že to byl on.
"Můžu," odpověděl mu tiše. "Můžu jít teď hned za Nearem a říct mu, že se objevila další Death Note."
Near. L-ův nástupce, momentálně nejlepší detektiv na světě. Přepadl mě strach, strach, že mu to L doopravdy řekne, že mě zadrží, že mě popraví za zradu…
Najednou moje ledová mysl vymyslela plán.
"Lighte," otočila jsem se na svého Shinigamiho. Strýc se na mě zahleděl.
"Ano?"
"Znáte ještě pořád Nearovo pravé jméno?"
Light na mě chvíli zíral, pak se zaklonil a vítězně se rozchechtal. Já na něj jenom chladně hleděla.
"Jsi vážně moje krev," řekl, oči mu rudě svítily. Otočil se na L-a. "Slyšíš to? Jakmile se před Nearem objevíš, podepíšeš jeho rozsudek smrti! A vážně chceš to své milované tintítko zabít?"
L na něj a na mě zlostně hleděl. Byl v pasti - jakmile by detektiva zkontaktoval, zabil by ho.
"Nemysli si, že to takhle nechám," řekl L. "I já mám dva zápisníky. Stačí jenom jeden někde shodit a pak-"
"Pak co? Přesvědčíš ho, aby nezabíjel a místo toho šel po mě a Ruesaki? To se ti v životě nepodaří." Posměšně si L-a měřil. Pak najednou cuknul hlavou, jako by ho něco napadlo. "Víš, co mi to
připomíná? Jak jsme se honili jako kočka a myš, když jsme ještě žili. Bohužel, já byl ta kočka. A ty, tím pádem, ta myš. Já byl vždycky lepší a vždycky budu."
L si odfrkl. "Chceš se vsadit?"
"A proč ne? Co z toho udělat hru?" dorážel Light. "Neříkej mi, že jsi se tady zjevil z dobroty srdce a ne, protože tě zajímalo, co budu dělat já!"
L naklonil hlavu. "Víš, že máš pravdu? Nudím se. Neskutečně. Ta tvoje zmínka o hře… myslím že to stojí za to. Aspoň na pár let zaženeme nudu."
"Tak dobře, když tedy souhlasíš… Pravidla jsou taková; ode dneška za dva týdny - to už bude všem jasné, že Kira je zpátky - shoď Death Note někomu, kdo Kiru nenávidí. Neříkej mu, kdo Kira je, ani kde je. Maximálně mu můžeš pomáhat se svými detektivními schopnostmi. My jsme dva a proti nám budete vy dva. Celkem fér, ne?"
L naklonil hlavu na druhou stranu. "Ale co Near? Bude se do toho plést, jakkoliv nechceš. Nebo ho zabiješ?"
Light se zamyslel. "Ale víš co? Co ho taky do té hry pustit? Docela by mě zajímalo, jestli se za těch skoro dvacet let zlepšil." Blýskl po L-ovi zubatým úsměvem. "Ale když to bude vypadat, že by se nám na kobylku přece jen dostal, prostě zabijeme jeho tým a oznámíme mu, že ho máme v hrsti."
L vypadal, že odmítne, ale potom kývl. "Nevím proč, Yagami, ale líbí se mi to. Beru tvou sázku." Zvedl prst. "Ale mám jednu podmínku."
"A ta jest?" zeptal se očividně sebejistý Light a založil si ruce na prsou.
"Pošleme za Nearem Melloa."
Light se zarazil, ale potom znovu nabyl jistoty. "A víš, že to je dobrý nápad? Tak to bude ještě zajímavější! Kdybychom se pokusili zabít Neara, Mello by zabil Rue… Ale k tomu mám zase podmínku já - nenavedeš svého svěřence, aby Neara našel."
"Beru."
L se postavil. Teď jsem si mohla poprvé pořádně prohlédnout.
Byl oblečený v pomačkaném bílém tričku a v ještě pomačkanějších tmavých džínách. Byl bos. Jeho kůže byla ještě bledší než Lightova, byl jako čerstvě napadaný sníh. Měl tmavě modré husté podlouhlé vlasy a stejné oči jako Light - velké, bez zorniček, až na to, že je měl ve stejně modré barvě jako vlasy. Ze zad, pravděpodobně z lopatek, mu vycházeli dvě nádherná, obrovská, slonovinově zbarvená andělská křídla. Opíral se o dvouapůlmetrové zdobené stříbrné kopí, zakončené zubatým hrotem.
Nevypadal jako Shinigami. Spíš jako archanděl, který měl zrovna špatný den.
L přešel k Lightovi a podal mu ruku. "Přijímám hru."
Light mu ruku stiskl a potom se zašklebil. "Tak za čtrnáct dní, starý nepříteli."
"Popřál bych ti hodně štěstí, ale neudělám to. Uvidíme se za čtrnáct dní."
S tím dvakrát bouchnul tupým koncem kopí o zem, roztáhl křídla a rozplynul se.
Jakmile zmizel, vyskočila jsem na nohy a vrazila Lightovi facku. Asi to nečekal, takže místo aby jím facka prošla, jak jsem si myslela, zakončila svůj let s mohutným plesknutím na jeho tváři.
Light vykviknul a překvapeně sklonil hlavu. Facku následoval kopacen do holeně, kterým jím taky neprošel.
"Ty… ty hajzle!" zaječela jsem a dál ho zasypávala ranami. Ani se nebránil, mrzák jeden. "Co si jako myslíš, takhle se vsadit a přitom se mě ani nezeptat?!"
Přestala jsem ho mlátit a místo toho přešla zpátky k psacímu stolu. Popadla jsem Death Note a ještě jednou ho s ní přetáhla po hlavě. "Tohle ti vracím, děkuji pěkně. Já se nenechám zabít, protože tobě to přijde jako super rozptýlení!"
"Počkej!" sýpnul Light a chytil moji ruku, kterou jsem mu chtěla uštědřit ještě jednu facku. "Já to tak nemyslel!"
"Tak jak teda?!" ječela jsem a mlátila ho do ruky, kterou mi drtil zápěstí.
"Chtěl jsem jenom, aby nám ten blbec dal pokoj!" obraňoval se Light a pustil mi ruku. "Rychle se ho zbavíme!"
"Ty možná, ale já ne!" zaječela jsem a zoufale si zajela prsty do vlasů. "Sakra, mě je třináct! Já nejsem tak chytrá, bystrá ani tak sebevědomá jako ty když jsi žil! Sakra, vždyť tobě bylo sedmnáct! Já nemůžu hrát tuhle hru na život a na smrt! Nevím jak! Podepsal jsi mi rozsudek smrti! Já nechci zemřít! Sakra, vždyť jsem jako voják poslaný na pole, i když o válce už je rozhodnuto!" Podívala jsem se mu zpříma do očí. "Jsou na nás dvojnásobná přesila! Neara bych s tvojí pomocí ještě zvládla, ale trojici legendárních detektivů plus jednoho nováčka - a nepochybuju, že L vybere někoho tisíckrát lepšího, než jsem já- vážně nezvládnu, i s tvojí pomocí!"
Zoufale jsem se nadechla, sedla si do židle a položila hlavu na stůl, paže kolem ní, jako hradby. "Asi jsi se ve mně spletl."
Slyšela jsem, jak ke mně pomalu přišel.
"Nespletl," řekl. "Jsi stejná jako já. Ty tuhle hru ovládneš."
Zvedla jsem hlavu z desky. "Pomůžeš mi?" zeptala jsem se, pyšná na to, že se mi hlas ani jednou nezatřásl.
"Ano. Slibuji." Podal mi černý sešit. "Ty tuhle hru ovládneš."
Vzala jsem si od něj Death Note a otevřela jí na první stránce. Chvilku jsem na ní hleděla, na tu nevinou bílou linkovanou stránku.
Vnitřnosti se mi stáhly nezměřitelným, neovladatelným strachem. Mohla bych zemřít. Stojí opravdu tenhle prohnilý svět za mojí oběť? Vždyť já nejsem žádný anděl spravedlnosti s plamenným mečem, který trestá všechno špatné. Já jsem, když to řeknu upřímně, náladová, arogantní, sobecká, zamlklá malá holka.
"Já… já nemůžu," zašeptala jsem. "Bojím se."
"A čeho?" zeptal se měkce Light.
"Smrti. Zklamání. Bolesti. Paniky. Bezradnosti. Všeho, i samotného strachu."
"Mysli na hru. Na vítězství. Všechno je hra. A já jsem domluvil ta nejlepší pravidla. Nikdo tě nemůže porazit ve tvé vlastní hře."
"Může. Tebe porazili," odpověděla jsem.
"Já jsem byl hlupák. Ty nejsi. Ty nejsi."
Chvilku jsem o tom přemýšlela. Neřekla jsem Lightovi všechno. Ta hra mě příšerně lákala. Taky jsem se nudila, chtěla jsem dobrodružství, vzrušení, chtěla jsem zabíjet.
Když jsem si tohle uvědomila, něco se ve mně probudilo. Tenkrát jsem to nevěděla, co to bylo, ale teď už to vím. Šílenství.
No a co, tak zemřu. Proč bych se měla bát smrti? Pokud Light mluví pravdu, stala bych se bohyní smrti. Ale moje smrt bude až za hodně dlouhou dobu, o to se postarám. Ale proč čekat na konec? Proč nemůžu být bohyní už teď? Proč bych se musela podřídit pravidlům tohohle neférového shnilého světa? Půjdu si svojí vlastní cestou, stanu se paní všeho a všichni se mi pokloní, i když ta cesta bude lemována stovkami mrtvých. A jak nejlépe postavíte nový svět? Tím, že srovnáte se zemí ten starý. U mě bude potřeba ten svět jen trochu pročistit. Můj svět nebude nádherné místo, bez bolesti a strachu, plný inteligentních vzdělaných lidí. Nechám vysadit nové lesy a založit nové vodní plochy. Bude to úžasný svět, a já nad ním budu bdít jako královna, která se bude s láskou starat o svůj lid.
"Jdu do toho," řekla jsem a znovu uchopila mikrotužku. "Bude to buď lepší svět, nebo moje smrt."
"Správně," zavrněl Light a naklonil se mi přes rameno.
"Asi mi taky budou přezdívat Kira, že ano?"
"To si nemyslím. Moji smrt rozmázli ve všech plátcích po celém světě." Light se neradostně usmál a odhalil tak své dva tesáky. "Už piš."
"Správně. Nesmíme ztrácet čas," souhlasila jsem a přiložila hrot tužky k papíru. Královna nemůže být stará. "První jméno je…"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Krystý Krystý | Web | 29. ledna 2014 v 20:13 | Reagovat

Krása!

2 Lea Lea | 3. února 2014 v 19:16 | Reagovat

Tak to si děláš srandu! :-D Ukončit to v takto napínavé chvilce! Ne.. mě se nechce čekat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama