Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Nebuláci Kempují - part 4 (FINÁLNÍ!!!)

15. listopadu 2013 v 19:10 | Roxanne a Brook |  Kempování aneb Ztraceni
Ahoj lidi! Jsme tady s poslední částí Nebuláků! Napsanou v rekordním čase ehm... dvou týdnů! Hurayyy!!! Fajn, čekání bylo celkem dlouhý, ale mě se do toho vůbec nechtělo... A navíc jsem neměla žádný nápady. Ale je to na světě a to je to hlavní! Jo, až dopíšeme epilog (ježiš, to zní až nějak moc důležitě - co takhle to nazvat dokec?) tak se vrhnem na další 'FanFikci'. Upřímně, na to jsme se připravovaly už dlouho, a myslím, že nám to celkem půjde :D. No nic, přečtěte si, jak to dopadlo s našimi 'hrdiny' a prosím, neukamenujte nás za to, že je to tak krátký!
PS: K zamilované Tenshi: Měla jsem napsanou krátkou pasáž, ve který se to všechno vysvětlilo, ale někdo (temný pohled na Brook) mi to vypípnul a řekl, ž je to jako v HIMYM: Tam se vztahy 'vyvíjí'. Snad se k tomu dostenu příště -.-
PPS: K Jamienině historce o grizzliích: Všechno jsme si to vymyslely, nic z toho není pravda! Jenom mě to tak napadlo...



Zapadla jsem za strom a snažil se popadnout dech. Ostatní byli schovaný podobnými způsoby; Natsuki dokonce využila svých lezeckých schopností a teď nám sloužila jako hlídací věž.
"Vzduch čistej!" křikla na mě a dál skenovala okolí.
"Bože," sípnul Ryuga, "ty vidláci maj ale výdrž!"
Celá vesnice Koma nás honila po lese jako štvanou zvěř. Jednou už nás málem dostali, ale to nám přála štěstěna a nezahlídli nás. No, kdo by si taky všimnul pár slámek vyčuhující z rybníku…
"Myslím," zauvažovala Tenshi, "že už to vzdali a šli domů."
"Já doufám, že už to vzdali," odpověděl sípavě Reiki. "Další kolečko kolem lesa by mě zabilo."
"Já bych bohužel řekla, že mají jiný plán," ozvala se Nela. Vzadu na hlavě se jí formovala menší boule od toho, jak jí zezadu praštila někým hozená plechovka. Oblečení měla potrhané a celkově nevypadala moc dobře. Já samo sebou taky ne. Levou ruku a předloktí jsem měla celý rudý od toho, jak jsem sebou praštila do mraveniště a kolem kotníku jsem měla omotaný trs ostružin.
Ostatní na tom taky nevypadali dobře. Dan měl sedřenou polovinu xichtu, když se otočil a nějak při tom narazil do stromu, Jamie měla ve vlasech větvičky, listí, vinou révu a myslím, že i veverku Zrzečku s liškou Bystrouškou. Tenshi si něco udělala s kotníkem když se jí zasekla v králičí díře (ještě dlouho trvalo, než jsme se tomu dokázali zasmát… byli to fakt příšerný nervy, když jsme se pro ní museli vracet, přímo vstříc rozzuřenému davu) a Ryuga, i když skoro zdařile předstíral že je v pohodě, kulhal na levou nohu a z kolena mu crčela krev. A samozřejmě nesmím zapomenout na Reijiho, Reikiho a Natsuki, kteří se v jednom chumlu zřítili do kupy… no, doufejme, že to bylo bahno, a když se z tý hmoty pokusili vylízt, spadli po držce do jezírka.
"Co takhle jít domů?" navrhla Jamie.
"Jo, jenom najdi mapu, zorientuj se na ní a potom nás vyveď ven," odsekla jí Natsuki a seskočila z koruny.
"Lidi, brzy se začne stmívat a my vůbec nevíme, kde jsme," vložila se do toho Tenshi. "Já teda navrhuju zůstat tady přes noc a ráno zjistit, co a jak."
Všichni jsme s tím nápadem šťastně souhlasili. Jak jsme tak posupně vybalovali, špatná nálada z nás jakýmsi zázrakem spadla a vypadalo to, jako předtím.
K čemuž samoskou přičtěte Ryugovo nadávání.
"…takže jako obvykle končím někde v háji, kde není signál a nemůžu se odsud dorozumět ani vysílačkou," lamentoval dál a vytáhl z batohu spacák.
Rozbalila jsem si spacák a zkoumavě hleděla na zem pod sebou. Najednou mě napadl Ďábelský Plán. Nenápadně jsem se připlížila k Ryugovi, který zrovna vytahoval z batohu nějaký to sušený tentonoc a čmajzla mu spacák. Rozeběhla jsem se s ním přes celou mýtinu a nabrala do něj jako do pytle skoro polovinu mraveniště, které bylo pod stromem. Potom jsem s ním ještě pořádně zatřásla, aby to mravenečky pořádně naštvalo.
To tě naučí, Gladiátore jeden podělanej, pomyslela jsem si slastně. Nenápadně jsem přistepovala k Ryugovi, který nevypadal, že by si něčeho všimnul a vrátila spacák na své místo. Pak jsem se obrátila ke zbytku skupinky, kteří se snažili rozdělat oheň.
"Ukažte, pusťte mě k tomu," hlaholil Dan a tlačil se mezi ostatníma.
"Bacha na ten oheň, kámo," klidnila ho Nela, když vytáhl svůj bey.
"Neboj, jsem profesionál," řekl nabubřele Dan a nasadil bey do larcheru.
"Já se nebojím, já mám jenom strach," zamumlala Nela a odtáhla se kousek dál od ohniště.
"Let it rip!" zařval Dan a roztočil svůj bey směrem k ohništi. Naštěstí překonal má očekávání a nezapálil celý les, jenom Jamie trochu přičmoudl vlasy.
Za chvilku jsme si už šťastně opékali buřty a marshmallowny. Po chvilce si k nám s výrazem šíleného vědce přisedla Tenshi s minimuffínkem na klacku a s hlavou vtaženou mezi rameny sledovala, co se bude dít. Neuvěříte tomu, ale ten muffínek nabobtnal do trojnásobku své velikosti a získal jakýsi… zlatavý nádech.
"Jůůůů!!!" vydechla naprosto omráčená Tenshi. Já jsem nadzvedla jedno obočí a protáhla ksicht.
"To je vážně díra do světa, Tenshi. Muffínková bomba."
"Buď zticha," křikla na mě nepřítomně a zkoumala muffínek ze všech stran. Pak k němu opatrně přičichla. Pravděpodobně ji to přesvědčilo, protože ukousla polovinu muffínku a znalecky žvýkala.
Po chvilce znalecky zamručela a polkla.
"Moc dobrý," pochvalovala si a dala si do pusy i druhou polovinu obrmuffínku. Pak si na klacek napíchla další.
"Chce někdo?" zeptala se a zamávala muffínkem.
"Jo, chce!" řekl Reiki s plnou pusou marshmallownu.
"Ne, nechce," klidnil ho jeho bratr. "Bude tě bolet břicho, jestli se budeš takhle přežírat."
"Ale prosím tě, nemůže to bejt horší, než na oslavě našich třináctin, jak mi někdo přidal do pití petrolej," mávl rukou Reiki.
"Co?!" zeptala se vyjukaně Natsuki.
"Jo, to byli časy…" zasnil se Dan a v očích se mu odrážely hvězdičky. "Ještě jsme nebyli u Nebuly a všechno bylo táááák jednoduchý…"
"Jo, to ještě stromy rostli od kořenů a věděli jsme, že pod nohama máme zem," utrousil Ryuga.
"Co tím myslíš?" zeptal se ho Dan jedovatě.
"Každej z vás," postupně na nás ukázal prstem, "jste Temnou Nebulu obrátili vzhůru nohama. Samozřejmě, všichni kromě mě," dodal jen tak mimochodem.
"Nekecej," sjela ho Tenshi ohledem. "Ty seš ze všech tady ten největší magor, tak se zase uklidni."
"Všichni jsme tady jaksi psychicky nevyrovnaný," zamyslela se Nela.
"Počínajíc šéfem," dodala Jamie, což vyvolalo vlnu smíchu.
"Ale vážně," zamyslela se Natsuki, "je to kapku magor."
"Kapku?" zeptala jsem se ironicky. Poklepala jsem si na zápěstí. "Tyhle geny v sobě vždycky měli zabudovanej magorismus. Jenom čekaj na příležitost se projevit."
Ryuga se ode mě kousek odtáhl.
"Ne hned, pitomečku," protočila jsem oči.
Ryuga dál zíral na něco za mým ramenem a pomalu couval.
"Co to sakra blbneš?" zeptala jsem se ho.
Pomalu si přiložil prst na pusu a ukázal někam za mě.
Pomalu jsem se obrátila. Asi deset metrů ode mě stál medvěd, který očuchával jakýsi keř. V kohoutku měl asi metr padesát pět a to nestál na zadních.
"Žádný prudký pohyby," zašeptala Jamie a začala se také pomalu odtahovat. "Pomaloučku se přesuneme k támhletomu hájku a pak začneme zdrhat, jo?"
"Stihnem si ještě vzít spacáky?" zeptala se potichu Tenshi, která už byla v polodřepu.
"Asi jo, ještě si nás nevšim," šeptla Nela.
Pomalu jsem se doplazila-doškobrtala ke svému spacáku a nacpala tam všechny svoje věci.
A pak začal ten malér.
Reiki, který se snažil nepropadnout panice, šlápnul na větvičku. Medvěd se okamžitě otočil a zavrčel. Nikdo z nás nečekal, všichni jsme popadli svoje věci a s řevem se řítili z mýtinky.
"Do hajzlůůůůůůůůůů!!!!" ječela Tenshi a se spacákem přes rameno mě předběhla.
"Tomuhle neutečem!" zařvala jsem na ni.
"Mně stačí, když uteču vám!" vykřikl Ryuga, který se držel vpředu a jako jediný neměl spacák, jenom batoh přehozený přes jedno rameno. Doprčic, a ten trik s mraveništěm byla tak dobrá investice…
Z myšlenek mě vytrhla Nela, která zaječela "Na strom!" a začala se sápat na vysoký dub.
Všichni jsme následovali jejího příkladu. Rychle jsem vylezla za ní a snažila se rozdýchat ten šok. Ostatní se k nám brzy připojili.
"Bože, tenhle po-" CENZURA " výlet je snad prokletej!" zařval Ryuga a začal nadávat takovým způsobem, že by se i dlaždič červenal.
"Uklidni se, ty pitomče!" zasyčel na něj Reiji. "Ještě si nás všimne!"
Pohlédla jsem dolů. Medvěd zmateně pobíhal kolem, jako by hledal svoji uprchlou svačinu. Najednou jsem si něco uvědomila.
"Lidi, odkdy v Japonsku žijou grizzlyové?" zeptala jsem se.
"Přivezli je sem evropští kolonizátoři kolem roku 1750," odpověděla mi Jamie. Už jsem říkala, že kromě výbornýho hackera je to taky děsnej prťáček? "Zdejší lidé je kupovali ve stovkách do cirkusů a-" Její přednášku přerušil medvěd, který si nás konečně všiml a začal mlátit předníma nohama do stromu.
"Nenávidím evropany!" zavrčel Ryuga a ještě pevněji objal větev.
"Vítej v mým světě!" odpověděla mu naštvaně Tenshi a snažila se nespadnout.
"Lidi," začala nejistě Natsuki, "myslím, že za chvíli spadnu!"
Zděšeně jsem na ni pohlédla. Větev, na které se krčila, nebezpečně zapraskala.
"No skvělý," odfrknul si Ryuga. Tenshi se mezitím přikrčila a začala pomalu ručkovat směrem k Natsuki.
"Už s váma v životě nikam nejdu, maximálně do nějakýho normálního kempu!" mumlala si sama pro sebe. "Podej mi ruku!" křikla na Natsuki a natáhla k ní ruku. Najednou pod nimi větev totálně praskla a obě dvě letěly dolů.
"Sakra," řekla jsem potichu.
Obě holky se vyhrabaly z hromady dřeva a listí a nehybně zíraly na medvěda. Chvilku na sebe všichni hleděli a nad mýtinkou zavládlo napjaté ticho. Najednou medvěd zařval a rozeběhl se směrem k holkám. Obě dvě vzaly s řevem nohy na ramena.
"Panebože," zamumlal Ryuga a zabořil hlavu do dlaně. Najednou se začal smát. "Vy jste vážně neuvěřitelný," řekl a vytáhl larcher.
"Co chceš dělat?" řekla jsem nepřítomně, protože jsem sledovala, jak se holky, šplhajíc na menší skalku a snaží se, aby jim medvěd neuhryznul nohu.
"Ukázat, kdo je tady sakra pánem," zavrčel a vyndal z náručníku (nebo jak se tomu sakra říká) L-draga.
"V tomto případě se použití povoluje!" Zaskřípala jsem zuby, když se Tenshi ohnala po medvědovi větví a přelomila mu ji přes ksicht, což jen vyvolalo další agresivitu ze strany medvěda.
"Nenávidím evropu!" zaječela a odhodila zbytek větve.
Obrátila jsem se na Reijiho a zarazila se. Reiji držel v ruce iPhone a vypadalo to, že to celé natáčí.
"Co to sakra děláš?!!!" zařvala jsem na něj. Reiji vzhlédnul od mobilu. "Ále, to nic, jen potřebuju další video na YouTube," mávnul rukou. Začalo mi cukat levé oko.
"Klídek, Ikaru," klidnil mě Ryuga (počkat… Ryuga??!!!) a nasadil L-draga do larcheru.
"Měl bys máknout," naklonila hlavu ke straně Nela a zaskřípala zuby. "Ten medvěd právě ukousnul Natsuki kus nohavice."
"A Tenshi vypadá, že každou chvíli propadne panice," dodala Jamie.
"Já to slyšela!" zařvala Tategamiová a ohnala se po medvědovi nohou. Na té druhé jí chyběla bota. Radši jsem nepřemýšlela o tom, co se s ní stalo.
Ryuga se na to zamyšleně díval. "Hele, co kdybychom ještě chvilku počkali?" zeptal se. "Začíná mě to celkem bavit."
"Dělej!" zaječela Natsuki.
"Ještě chvíli nás v tomhle necháš a přísahám ti, že řeknu šéfovi, kam se poděly ty tisícovky z jeho sejfu!" zařvala Tenshi.
"Tak fajn, fajn," zamumlal Smith a konečně roztočil L-draga, který okamžitě zaplál temnou energií a letěl na medvěda. Medvěd samozřejmě s řevem utekl do podrostu a nechal nás na pokoji.
"Díky Bohu, díky Bohu," mumlal Reiki, když lezl dolů a vypadal, že je vážně v šoku. Když seskočil dolů, málem sebou seknul, nebýt jeho bratra, který ho podržel ve vzpřímené pozici. Abych byla upřímná, chápala jsem ho. Sama jsem se ještě teď klepala.
"Lidi, co to takhle zabalit a jít domů?" zeptala jsem se rozechvěle.
"Hlasuju pro," souhlasil hned Ryuga. "Tyhlety lesy jsou prokletý."
"Já bych taky šla domů," přiznala se Nela. "Dneska jsem toho adrenalinu měla nějak moc."
"Náhodou to byla celkem hlína," pokrčil rameny Reiji a zakřenil se. "Zvlášť v tý chvíli, kdy řveš jako malá holčička, Dane," řekl a ukázal mu video.
"Ježiši Kriste," zamumlal Dan.
"Tohle bylo to nejhorší setkání s přírodou v celým mým životě," zavrčela Natsuki, která právě seskočila ze skalky.
"Souhlas, kolego," souhlasila Tenshi a začala hledat svou botu.
"Takže jsme všichni dohodnutý, že teď zavoláme vysílačkou šéfovi, aby pro nás poslal vrtulník, jo?" zeptal se Ryuga všech kolem.
"Až najdu tu botu!" ozvala se ze křoví Tenshi.
"Já jí pomůžu," povzdechla jsem si a vyrazila směrem k ní.
"A kde je ta vysílačka?" zeptala se Jamie.
"V Ryugově batohu, hned vedle těch dvou cihel!" ozvala se znovu ze křoví Tenshi.
"Co?!" zeptal se šokovaně Ryuga a začal prohrabávat svůj batoh.
Protočila jsem oči a začala se klestit roštím směrem k Tenshi.
"Haló, haló, tady Čiči, tady Čiči, přepínám," ozval se za mnou Nelin hlas, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost.
"Chceš pomoct?" zeptala jsem se Tenshi, zatímco šmejdila pod kamenem.
"Jo, pomoc by se hodila," odpověděla a zabořila ruku do díry ve kmenu jednoho stromu. Když ji vytáhla, držela v ruce veverku, takže ji tam zase pohodlně vrátila.
Po pár minutách a jedním nepříjemným dostavením s jistým mývalem jsme její baganče našli okovanou špičkou zapíchnuté v zemi, celé od medvědích slin, hlenu a něco, co vypadalo jako lososí kaviár.
"To je hnus," ulevila jsem si.
"To je ještě v pohodě," odpověděla mi s úsměvem Tenshi. "Můj bratr mi jí jednou z pomsty hodil do hromady hove- hnoje. Jo, tyhle botičky toho už zažili hodně." Zamilovaně svou křusku pohladila a věnovala jí vzdušný polibek.
Obrátila jsem oči v sloup a chtěla začít mrmlat něco o směšnym sentimentu, když se najednou ozval vítězný výkřik.
S neblahým tušením, že nás Komané konečně dostali, jsem vystřelila zpátky na mýtinku. Průser se naštěstí ale naštěstí nekonal. Když jsem rozrazila křoví, poskytl se mi náhled na Nelu, jak něco šťastně drmolí do vysílačky a zbytek kolem ní tančil něco jako Mayiský vítězný tanec.
"Jasně, srozuměno, opakuji; zůstanem tady, dokud nepřiletíte, přepínám," řekla Nela a ukázala mi palec nahoru.
"Domluveno, hned se pro vás stavím," ozval se z vysílačky oteckův hlas. "A Greyová?"
"Ano, šéfe? Přepínám."
"Přestaňte s těma rádoby vojenskýma kecama, srozuměno?"
Nela trošku schlípla, ale stejně optimisticky odpověděla a zdařile ukončila spojení.
"Nezemřeme krutou smrtí!" zvolal Reki a vystřelil do vzduchu pěstí.
"A ani smrtí z otravy/vyhladovění/sežaní ostatími!" přidal se jeho bratr.
"To je materiál," zamumlala Jamie, ale stejně se usmívala jako měsíček na hnoji. Zato Natsuki se tvářila zděšeně.
"Vy jste vážně přemýšleli o kanibalismu?" zeptala se dvojčat zaraženě.
"Jestli kanibalismus znamená sníst vás ostatní, tak jo," oznámil jí zvesela Dan.
"Máááá-goři!" zazpívala Nela a podívala se na lokalizátor, také připojený k vysílačce. "Hurá, už nás hledaj!"
"Zatím nás jenom lokalizujou," poučila ji Jamie a vzala ji z rukou lokalizátor. "Počkej, jenom jim předám přesný souřadnice…" Začala zuřivě ťukat do klávesnice a přitom si mumlala jakési složité postupy, které bych stejně nepochopila.
"No není úžasná?" syknul Reiji směrem ke klukům.
Ryuga jen protočil oči. "Ne."
Reiji se na něj podíval svým stylem 'děláš si ze mě….', ale nijak to nekomentoval.
O půl hodinky posedávání a nenadálých výbuších hysterického smíchu (o to se postaral hlavně Reiki s Danem), se nad námi konečně ozval zvuk letící helikoptéry. Ti, kdo na to měli ještě svaly a sílu, vyskočili na nohy a začali křepčit vítězný tanec (nechci jmenovat, ale…) a ostatní akorát nadšeně ječeli. Dokud jsme si nevšimli, kdo se to ve vrtulníku tyčí jako samotná Smrt.
"Do prčic…" zakňučela jsem a sledovala otcův vražedný ksicht.
"Máme průšvih," přidala se pesimisticky Tenshi. "To bude zase peklo husí řiti."
Pomalu jsem se k ní obrátila a o pár kroku ustoupila.
"Stejně to je jen vaše vina," pohvizdoval si Ryuga, "já s tím nemám nic společného…"
Všichni jsme napjatě čekali, až helikoptéra přistane. V tom momentu, kdy dosedla, z ní vyskočil můj otec a tvář měl naprosto klidnou.
"Dovnitř!" zavelel nám takovým způsobem, že netrvalo ani deset vteřin a my jsme byli nasáčkovaní na lavicích uvnitř jako sardinky v krabičce.
"Takže," začal táta a procházel helikoptéru sem a tam. "Řekněte mi, kdo je za tohle celé-" na chvilku se odmlčel, jako by hledal správný výraz-"nedorozumění zodpovědný?"
Všichni jsme okamžitě ukázali na Ryugu, který se snažil vsáknout do stěny.
Táta přikývl. "To se dalo čekat." Z vnitřní kapsy u saka vyndal jakýsi složený kus papíru. "Tohle jsou veškerá policejní ohlášení které jsem dostal za celou dobu, co jste byli venku." Odkašlal si a začal předčítat. "'Nepovolený vnik do lesoparku Koma devíti teenagerů se středními zraněními strážných-"
"Nechtěli nás tam pustit! Co jsem měl k sakru dělat?!" Všichni jsme se po Ryugovi zhrozeně podívali. Co si do prčic myslí, že dělá? Otec ovšem pokračoval naprosto nerušeně.
"- plašení ohrožené zvěře-"
"Tak jsem si trochu kecal sám pro sebe! No a co?"
"- fyzický útok na Rya Haganeho - za to budou prémie-"
"Já ho praštil! Já!"
"-stanování a rozdělávání ohně v oblastích, kde je stanování zakázané-"
"Byla nám zima a měli jsme hlad!" Tentokrát to byla Tenshi, kdo se ozval.
" - a napadnutí ohroženého medvěda grizzli."
"To spíš on napadl nás!" bránila se Natsuki. "Ukousnul mi kus nohavice! Koukejte!"
"Takže z toho vyplívá…" otec se na chvilku odmlčel. "Že jsem na vás nehorázně pyšný a pravděpodobně vám zdvojnásobím plat."
Všichni jsme na něj šokovaně zírali.
"Haha, vtip. Tři týdny budete uklízet celý hlavní štáb a dva měsíce nedostanete výplatu. Já vám dám, mlátit nevinný medvědy…" S tím zašel do pilotní kabiny a prásknul za sebou dveřmi.
Rozhlédla jsem se kolem. Ztrhaní, uštvaní, špinaví, hladoví a hlavně… nasraný jako starej brigadýr.
"Lidi," pípla jsem, "já už s váma nikdy nikam nejedu."


Tak jo, drahé publikum, my se jde vrhnout na - jak jsme to nazvaly - 'linking part'. Jde o to, že mezi dvěma "hlavníma" částma, který budou mít čtyři až pět částí bude něco mrňavýho, na dvě až tři části. A tuto jsme pojmenovaly... Ameri-chcánci. Ano, do Temné Nebuly zavítá náš milovaný Jack a náš nenáviděný Damien! A ještě zrádce Ziggurat, ale toho se tam moc nedočkáte, pracovní konzultace s Dojim, znáte to :D
No, my jdem předhazovat Zigguratovu myš Reijiho hadům a přichystat si pro Jackieho pár pláten (či bílou zeď :D)
Byeee!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | Web | 16. listopadu 2013 v 10:41 | Reagovat

Škoda,že si Ryuga negecnul do toho mraveniště,to by bylo něco. Asi bych se přiučila pár nových sprostých slov. :-D Chudinky holky,nechtěla bych zdrhat před grizzlym.
Ehm,nechci být u toho až se u Ikaru začne projevovat magorismus. Už to vidím: "Tenshi,víš proč tolik nesnáším kaktusy?" :-D
Kyoya hází Tategamiové boty do ho... Hnoje. :D Zajímavá představa.
"Tady čiči." Grayová přestaňte s těma vojenskýma kecama." Muhehe! Hele,nechápu co Dojiho tak štve,útok na Rya byl přece dobrej nápad. Aspoň nebude nějakou chvíli oxidovat. Výborně,Ryugo. XD
Takže nová fanfikce s americkými kolegáčky? Těším se,moc moc.
Takže žádná zamilovaná část? No,toto. :D Ale Reiji a Jamie se k sobě fakt hodí. XD
Jo,a ještě k tý povídce jak se objevíme v BB světě a zmlátíme každýho kdo nám přijde do cesty-jenom aby jste si nemyslely,že jsem zapoměla. Už mám půlku fakt! :-D Ale moje tempo psaní znáte,takže tak. Ale slibuju,že si pohnu. 8-)

2 Lory Lory | Web | 16. listopadu 2013 v 10:48 | Reagovat

No, teď už se ani nedivím, že si to psala dva týdny :D Mno a taky bych teda nechtěla potkat grizzlyho :) To by muselo být teda pěkný zážitek tam být :D Povedlo se ti to, jako vždycky ;)

3 Lea Lea | 17. listopadu 2013 v 10:15 | Reagovat

Wow, to je skvělý! Že je to krátký? Chceš mě zabít? :D Je to vážně dokonalé! Říkáš že ne? Lžeš! :-D Doufám, že se někdy půjdou koupat, jak jsme předtím vyplňovali tu formulku.. :-D Jinak Reiji a Jamie.. hm hodí se k sobě... :-D Nej,nej,nej,nej,nej! Chudák holky! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama