Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Ruby Darkness - Kp. 7

8. října 2013 v 19:51 | Brook Evanger
Aloha, čtenáři! Jak je? U mě pohoda, jenom jsem absolutně mrtvá z německýho úkolů X-X Bože, děkuju, že v němčině jsou jenom čtyři pády a ne sedm O-O To by mě zabilo...
No, už mě stejně tak zabíjej německý úkoly (čtyři cvičení!!! Čtyři!!! A u všech jsme měli napsat minimálně šest řádků do sešitu X-X)
Nu nic, pryč se starostmi a depresí! A sem s novou kapčou ^^ Ten konec sem psala ve škole po testech ^^ Co dělat se zbývající čtvrthodinou? ^^
Jo, špatnější zpráva - tohle je ta konečná čára, o který už jsem mluvila. Teď už to budu muset psát hezky normálně, nejenom to skopírovat a pastnout... takže přestávky mezi kapitolama budou trochu delší, podle času...
Ale psát nepřestanu! ^^ Dala jsem si goal, že napíšu minimálně padesát stránek. Pak to bude sto, potom stopade... Potom udělám další díl (^^)... No, uvidíme...

Brookie Cookie



Už jsem zmýnila, jak svou třináctiletou neteř Astraquee nesnáším? Ne? Tak to řeknu teď: Nesnáším svou třináctiletou neteř Astraquee. Už jen kvůli jejímu otci, který je můj starší bratr.
Feyder-Lupus byl tvláštní patron. Neúčastnil se společně s námi, ostatními sourozenci bitvou o trůn. Už od začátku odmítl své právo a odjel do provincie Thunder, kde se později oženil s dcerou vévody Merope. Spolu měli tři dcery, Astraquee a dvojčata Holly a Heather. Dvojčatům je šestnáct let a obě studují.
To ovšem není jediný důvod proč jí nemám ráda. Dostala do vínku Meropeninu povznášející krásu a Feyovu prohnanou mysl. Plus, po někom zdědila neuvěřitelnou obratnost v oboru politiky (pravděpodobně po mně).
Pro ostatní je to pravděpodobně fajn holka, ale pro mě (jakožto predátora) je to konkurence. Nevím, co se jí všechno honí v hlavě, ale pevně doufám, že bude následovat osud svého otce a trůn nechá na pokoji.
Ono je to totiž tak. Ve všech temných domech (Tigereye, Wolffang, Falconwing a Scorpiopoison) je tradice, že když starý pán nebo paní domu umře, musí být naživu jenom jeden následovník. Není ovšem vyjímka, že zůstanou živi dva a potom je korunován ten starší. To ovšem pro toho mladšího není konec; může se pokusit toho staršího zabít a potom se stát vládcem sám. Pokud ovšem panovník zemře a nemá žádné bratry či sestry nebo děti, může se pánem domu stát jakýkoliv příbuzný, který se práva nevzdal. Jak už jsem řekla, Feyder-Lupus se práva vzdal a Holly a Heather taky. Ne z donucení, prostě je to nezajímá. Astraquee se práva ovšem nevzdala, tak si pořád musím chránit záda. Ovšem, jen z prozíravosti, zatím se ještě o nic nepokusila. (Nutno dodat… naposledy, co u mě byla s rodiči a sestrami a bylo jí devět a půl).
Přesně tohle se mi honilo hlavou, když jsem spolu s uvítacím výborem stála u hlavního vchodu a vyhlížela svou milou malou neteřičku.
Uvítací výbor jsem tvořila já, komorný, Anchellé a pár jejích podřízených, Morzeon a pár dalších sloužících.
Anchellé se na mě culila z konce řady, zatímco já jsem se snažila nevybuchnout a nevrazit jí pár magických facek.
Zafoukal jemný podzimní vánek a rozšustil mi dlouhou sukni. Na uvítání jsem se převlékla do něčeho formálnějšího, tj. hedvábné šaty barvy holubí běloby až na zem, černošedé bolero a vlasy jsem si kouzlem vyčesala nahoru.
Asi jsem vypadala jako operní pěvkyně, ale upřímně řečeno, bylo mi to úplně jedno. Na nohou jsem měla černé kotníkové boty se šňůrkami, které se mi točili kolem lýtek.
"Už je vidím!" ozvalo se ze strážní věže.
Nastalo upravování, měření se v kulatých štítech strážců stojících opodál a podobně.
"Hurá," zamumlala jsem a vrhla vražedný pohled na Anchellé, která se zazubila.
"Máš v zubech tuňáka," zasyčela jsem na ní. Anchellé pobledla, vytasila drápek a snažila se vydolovat ze zubů kousek své večeře.
Se zadostiučiněním jsem se usmála. Moje dobrá nálada ovšem netrvala dlouho. Branou právě projížděl kočár tažený šesticí železných koní s ohnivýma očima.
Šestispřežení se zastavilo přímo před námi. Jeden kůň zafrkal a z nozder mu vyšlehl malý plamínek.
Dvířka kočáru se otevřela a zevnitř vystoupil Feyder-Lupus, kterého jsem vážně nečekala.
"Dobrý večer," zahlaholil šarmantně a usmál se.
Jasně jsem viděla, jak se Anchellé podlamují kolena.
No, řekněme, že vím proč. Můj bratr dostal to nejlepší z genů rodu Vulcano. Snědou pleť, svalnatou vysokou postavu a samozřejmě hřívu rudých vlasů stažených do copu na zádech (nikomu to neříkejte, ale měl u hlavy pár šedinek). Měl hnědé oči, ale tmavší než já; zatímco moje svítili barvou karamelu, jeho byli jako tmavý med. Nos měl stejný jako já: malý a trochu pršák. No, a samozřejmě tu byla síla jeho osobnosti. I když mu už bylo skoro pětatřicet, stále se choval jako by byl dvacetiletý mladík.
"Zdravím, sestřičko," vrátil mě bratr zpátky do reality.
"Feydere-Lupusi," odpověděla jsem chladně. I když se zřekl trůnu, nerada jsem si ho pouštěla blíž než metr k sobě.
"No," řekl Feyder-Lupus a rozhlédl se kolem sebe, "že jsi to tady pěkně předělala."
"Promiň," ozval se z vnitřku kočáru ženský hlas. "Ale mohl by jsi prosím přestat blokovat východ?"
"Ano drahá," odpověděl zvesela Feyder-Lupus a vyskočil ven.
Ve dvířkách se objevila Merope. Měla na sobě bílý klobouk, bílé sako a černé kalhoty. K tomu její přirozená krása (*závist* *závist* *závist*) a vlasy barvy pameliškového chmíří, které jí sahali do pasu... Nechápu, proč si vybrala zrovna mého bratra.
Podívala se kolem a maličko nakrčila svůj dokonalý nos.
"Nevypadá to nic moc, ale co se dá dělat," prohlásila.
Zapomněla jsem na to, že je to totální snob?
"Pokud se ti to tady nelíbí, nemusíš tu být," odsekla jsem jí.
Merope zajiskřilo v očích.
"Taky nemusím," odpověděla ostře. " Taky bych nejradši nebyla, ale musím doprovodit dceru."
"Mami!" ozvala se poprvé Astraquee. Měla jemný hlas, teď trochu nabroušený. "Naposledy: Nejsem malé dítě!"
"Ale samozřejmě že nejsi, srdíčko," zavrkala Merope a slezla ze schůdků.
Konečně se objevila Astraquee. Měla na sobě černo-oranžové tílko, kožené kalhoty s řetězem a na krku sluchátka. Blonďaté nazrzlé vlasy měla učesané do vysokého ohonu a v puse měla žvýkačku. Puberťák jak vyšitej.
Dělala jsem, že jsem si nevšimla dýky, která jí visela od pasu, a kývla jsem na ní.
"Dobré odpoledne, Astraquee," pozdravila jsem zdvořile.
"Nazdar teto," odpověděla nedbale neteřička a vyfoukla ze žvýkačky bublinu.
V duchu jsem si povzdychla. Tohle bude těžká zkouška nervů.
"Ale to jsem to ale hostitelka," zvolala jsem. "Určitě musíte být hladoví. Pojďte za mnou, mám pro vás připravené něco k jídlu."
"Máš pravdu, něco malého bych si dal," řekl Feyder-Lupus a zajiskřilo mu v očích.
Snědl dva pečené bažanty, a když se natahoval pro další porci, pleskla ho Merope po ruce.
"Ty neadrtálče nenažranej," sykla a sama si do pusy dala lístek salátu ze své mikroskopické porce.
Astraquee se zahihňala do hrstičky, zatímco já jsem se nepřítomně dívala z okna a přemýšlela, jestli už ten posel dorazil. Samozřejmě že ne, ale stejně jsem z toho měla nervy nadranc.
"Pohoda, teto?" zeptala se mě neteřička, která mimochodem seděla mezi mnou a mým bratrem.
"Co?" vyhrkla jsem v odpovědi, protože mě vyrušila z mého hloubání nad možnou nadcházející šarvátku.
"No, já jenom že od té doby, co sis sedla jsi nepromluvila ani slovíčka a dokonce ti ušlo, že vám táta pomalu ale jistě vyžírá spíž," odpověděla Astraquee a pohodila hlavou k Feyovi, který hypnotizoval třetího pečeného bažanta s kaštanovou omáčkou.
"To je v pořádku, ať si klidně sní, co chce," odpověděla jsem nepřítomně a přemýšlela, jestli nepotřebujeme vytěžit víc rudy na zbraně.
"Sakra, teto Becky, vnímej!" zvolala Astraquee a zamávala mi rukou před očima.
"A ještě ke všemu nám po dolech lítají všelijaký nestvůry, takže nemáme absolutně žádný zisk meteoritů, což nejspíš povede k…" mumlala jsem si a honila po talíři kousek meruňky.
"Teto! Nechoď za tim světlem!" zavolala mi Astraquee přímo do obličeje.
"Za jakým světlem?" zeptala jsem se jí.
"No, to se říká, když někdo neodpovídá a umírá," vysvětlovala malá blondýnka a snědla z vidličky kousek rajčete.
"To vím, ale proč mám podle tebe umírat?"
"To nevim. Ale i když to tebe pořád hučim, stejně zíráš do blbečkova a mumláš si něco o nestvůrách a meteoritech," odpověděla neteřička s širokým úsměvem.
Povzdychla jsem si a protřela si kořen nosu.
"Promiň, že jsem tě nevnímala," řekla jsem a podívala se, co je za dění u stolu. Merope a Feyder-Lupus se zaujatě bavili s Anchellé a Morzeonem a nevypadalo to, že by si někdo měl na něco stěžovat.
"Promiň, že se ptam, ale co se děje, že jseš celou dobu někde jinde?" zajímala se Astraquee.
Obrátila jsem se na ní a přemýšlela, jestli jí to mám říct. Nakonec jsem se rozhodla, že ano.
"Hm, jak ti to mám vysvětlit…"
"Stručně, rychle, upřímě," poradila mi dívka.
"Jestli to tak chceš," pokrčila jsem rameny. "Půl kilometru od hranice nám táboří nepřátelská armáda, dva doly nemohou těžit a nebezpečně se nám ztenčuje zásoba meteoritů."
"Hm hm hm…" zabroukla Astraquee a naklonila hlavu na stranu.
Pravděpodobně nepochopila ani polovinu toho co jsem jí řekla, pomyslela jsem si a už jsem se chtěla vrátit zpátky k jídlu, když Astraquee najednou promluvila.
"Máš nějaké suroviny nadbytek?" zeptala se mě.
Už jsem věděla, kam tím míří.
"Já vím, že bych mohla s někým směnit, ale nemáme s kým," řekla jsem jí.
"To jsou vážně všechny domy s tebou na kordy?" zeptala se. "Všichni tě přece nemůžou nenávidět."
"Upřímně, máš pravdu," řekla jsem. "S následníkem domu Falconwing mám docela dobré vztahy."
"Jak moc je u tebe dobré?" zeptala Astraquee a mrkla na mě.
"Vlastně jsme jenom známí," zalhala jsem. Ne, já odmítám vysvětlovat tomuhle dítěti vztahy mezi mnou a Nutmegem!
"Jasně," řekla Astraquee tónem a-koho-tím-chceš-oblafnout-?.
Obrátila jsem oči v sloup.
"No dobře, to bylo trochu divný. Soráč, teto. Ale vratíme se k jadernému jádru problémku: když teda randíš s jejich následovníkem, tak si klidně můžeš říct o nějaký meteority, když jim za to něco dáš, no ne?"
"Budu dělat, že to o tom chození jsem přeslechla. Ano, sice bych je mohla požádat o obchod, ale to si nechám spíš jako poslední možnost."
"A proč? Neříkalas předtim náhodou, že ty meteority strašně potřebuješ? A když už jsme u toho, proč vlastně?" dorážela Astraquee.
"Já je nepotřebuji, ale mí kouzelníci ano. A potřebují je k tomu, aby si udrželi magii v těle. To už přece znáš, že? Každý kouzelník, který se se svými schopnostmi nenarodil, potřebuje minimálně kousek meteoritu o průměru pěti centimetrů. Ale, jak snad víš, meteority ti moc dlouho nevydrží, takže každý třetí měsíc potřebuješ nový kousek, aby si z něj čerpala energii. Takže, to byla jedna z tvých otázek, konkrétně ta třetí. K té druhé, ano říkala jsem to. A k té první; nechci, aby si Syria myslela, že jsem slabá."
Podle toho, jak se na mě Astraquee dívala, z toho pochopila jenom to o tom, že jsem to opravdu říkala a to o těch meteoritech. Možná ani to ne.
"A… ehm, proč by si ta Sýra, nebo jak jsi to říkala, myslela, že jsi slabá?" zeptala se zmateně.
"Syria, vládkyně domu Falconwing," poučila jsem jí.
Astraquee se rozšířili oči pochopením. "Jasně, já věděla, že mi to bylo povědomí," přikývla. "Táta mi o ní myslim jednou vyprávěl… neni to ta, jak zabila všechny svoje sourozence ještě předtim, než jí bylo deset?"
"Přesně ta," odpověděla jsem jí. Přestože jsem si to nerada připouštěla, tato konverzace mě velice bavila.
"Jasně… a co je s ní, že by si myslela, že seš lůzr?"
"Protože my v temných domech si zásadně nepomáháme. Naopak, pokud někomu něco nedlužíme, jsme nanejvýš odmítaví někomu pomoct."
"A ona ti nic nedluží?" zeptala se Astraquee přemýšlivě.
"Počkej, zamyslím se… ne, nedluží."
"Tak to je v pytli," oznámila mi neteřička. "Protože jseš tak trochu v koncích: nemůžeš suroviny vytěžit, nemůžeš je vyměnit, nemůžeš je ani koupit…"
Přemýšlivě jsem studovala svůj poloprázdný talíř a pomýšlela, co by se mohlo stát, kdybych ty meteority nedostala.
"A…" ozvala se po chvilce Astraquee. "Proč si ty meteo-coto nekoupíš od nějakýho ze světlejch domů?"
Ozvalo se sborové zalapání po dechu. Neuvědomila jsem si to, ale ostatní u stolu už nás notnou chvíli poslouchali.
"Tak fajn, nic," zamumlala schlíple neteřička, když si uvědomila, že udělala botu.
"Jedno slovo, dvě písmena - NE," řekla jsem a pomalu se dostávala ze šoku.
Ostatní u stolu už se taky otřepávali, kromě Morzeona a Feydera-Lupuse, kteří vypadali, že to hned tak nerozdejchají.
"A proč ne?" zeptala se Astraquee zvědavě.
Chvilku jsem bez řeči jedla a přemýšlela, co řeknu. "Protože," řekla jsem nakonec a odmlčela se, abych se napila červeného vína ze své sklenky, "oni jsou prostě… jiní. Abych to řekla přesněji; nesnášejí hádky, nenávidí noc a temnotu, jsou pořád šťastní a radši by si vyloupli oči a vytrhli jazyk než aby začali válku. Vlastně se k ničemu nehodí, jen pro zábavu a pro to, aby nám dělali služebnictvo."
"A neni to saďourský?"
"Prosím?"
"Jestli to neni hnusný, dělat z nich kašpary a personál," vysvětlila svojí mluvu neteřička.
"Hnusné? Ano, zlé to je, samozřejmě." Dala jsem názor na 's' ve slově samozřejmě, takže to vyznělo vysoce 'saďoursky'. "Ale na světě se dějí zlé věci, ne?"
"No jo no," zamumlala Astraquee a zahleděla se do talíře.
"Což mi připomíná," vložil se do naší debaty můj bratr. "Nedržíš s nimi příměří už nějak moc dlouho?"
"Máš pravdu," řekla jsem a usmála se tak, že se mi zaleskli všechny zuby. "Menší nájezd by neuškodil…"
V tu chvíli se Astraquee projevila jako pravý člen klanu Vulcano.
"A můžu jet s tebou?"











Ten pic se mi hrozně líbí ^^ Budu si to anime muset najít ^^


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | Web | 9. října 2013 v 16:24 | Reagovat

Cha,tak to bych si radši pořádně hlídala záda,kdybych měla takovou neteř :-D Ale Merope ji mi trochu nesympatická. Takovej ten dokonal typ,že jo? :D
Astraquee si dokážu celkem dobře představit-hlavně kvůli té žvýkačce XD
Světlý domy-radši si nepředstavuju co by se stalo kdyby mě někdo donutil jít dovnitř:
*nejdřív vykulí oči,pak vysloví nějakou sadistickou modlitbu k temnýmu domu a s jekotem utíká pryč. :-D
Ale pořád mě udivuje jak někdo dokáže sníst dva bažanty. :D
"Máš v zubech tuňáka," :-D Nemohla jsem.
A když už mluvíme o úkolech-mi jsme měli napsat co považujeme za svůj nejvétší úspěch. A já jsem tam samozdřejmě naplácala něco v tom smyslu,že mě udivuje jaktože jsem jěstě nepropadla z matiky. :-D :-D
A ještě jak jsi mi psala jestli je to video na YT-tak není :-(  Kámoška byla zásadně proti. Ale nevím proč,mě by to nevadilo. :-D
Úžasná kapitola,těším se na další(až bude zdevastován světlej dům) XD

2 Lory Lory | Web | 9. října 2013 v 17:34 | Reagovat

Němčina je strašnej jazyk, to ti potvrdím... proč jsem si ho jen tenkrát vybrala?! :D Jinak povídka je super napsaná, nevím moc co k ní napsat, jelikož Xanya to už všechno napsala za mě :D Taky už se těším na další kapitolu :)

3 Lea Lea | Web | 10. října 2013 v 17:50 | Reagovat

Ha! Mít takovou neteř, tak se vážně picnu!
Bože! Máš to krásný, skvělý, nej nej nej! Všechno máš vážně v tomto příběhu supr.
Další kapča neuškodí!
PS: Ohnivýý klaan! (víš co myslím že jo? xD) Shromáždění!!! :-D (Čekám na teba) :-D

4 Annee56 Annee56 | Web | 11. října 2013 v 7:13 | Reagovat

Ahoj, beru tě do affs :) Jinak podařená kapitola :D

5 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | 13. října 2013 v 15:01 | Reagovat

[1]: Astraquee je zlatíčko, to Beck je trochu paranoidní :-D  :-D Merope - tu jsem moc nerozvíjela. Snad se projeví trochu víc v dalších kapčách :-D  :-D
Světlé domy - vydesignované tak, aby tam žádný vyznavač temnot nevstoupil ani s pistolí v zádech :-D  :-D
Dva bažaňti... no, když má někdo gigantickej žaludek a hlad jako...Doji? Vtip :-D  :-D
Tuňák - oblíbená pochoutka hlavní kouzelnice :-D  :-D
Úkoly = moje smrt X-X Vždyť v tý škole trávim osm hodin denně, tak proč to mám tahat ještě domu X-X Ale slohovky mám ráda, učitelka nám dovolí se pěkně vyřádit *shark smile* Napadlo mě, že bych tam propašovala nějakou kapču RD, ale asi by mi to neprošlo :-D  :-D
Škoda :-( Určitě by to byla hlína :-D

[2]: Ňémina je taky moje smrt, ale když tady žiju, tak asi nemám na vybranou :-D
Děkuju, další part bude brzo (doufám...) :-D  :-D

[3]: Moc děkuju :-D
*po čele jí stéká pot* Ééé, nóóó... Shromáždění bude brzo, přísahám na život své starší sestry! (Rox se chytá za krk a dávíc se padá na zem) Ehm, no... ajaj! Já jdu uklidit mrtvolu a psát Gathering :-D  :-D
Páááá!

[4]: Dík :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama