Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Nebuláci Kempují - Part 3

30. října 2013 v 20:19 | Roxie and Brookie |  Kempování aneb Ztraceni
Čauky, lidi B) *Vinnie xicht* Další Nebulácká část je tady! A.. řekla bych, že je to předposlední :D Původně jsme si s Rox myslely, že to bude finální, ale chceme dodržet tradici pěti stránek :)
Jo, ke starýmu příteli Otrimu: Potřebovaly jsme zrádce, a kdo by byl lepší zrádce než jeden opravdovej? :D
Už to asi nebudu moc okecávat, jenom jedna připomínka: Kobra Dvanácka je největší z golfovejch holí a její hlavice je velká asi jako dvě pěsti vedle sebe, ne-li větší :D


Asi tak po hodině postupného potupování Komské hrdosti, kdy jsme vyhrávali jeden zápas za druhým, jsme si dali s celou partou spicha u stánku s jídlem a pitím. Všichni se tetelili nadšením a dokonce i Ryuga se přestal tvářit, jako by ho do zadku kousnul pes Dingo.
Tenshi všude hrdě ukazovala svůj counter.
"Šedesát tisíc bodů, viděl to z vás už někdo? Šedesát tisíc!"
"Řekni to ještě jednou, a budeš hledat tuhle čelenku ve své levé nosní dírce," zavrčel Ryuga temně a zvedl inkriminovaný předmět na znamení, že to myslí opravdu vážně.
"Ale no tak, Smithi," klidnila ho Nela, "není nutné hned přecházet k násilí a nepěknému chování!"
Všichni jsme na ni chvilku koukali jako na zeleného mužíčka.
"Nely…" začala opatrně Natsuki, "Přestaň prosím koukat na ty poučný meditační videa, moc tě prosím."
"Jop," přidala se Jamie. "Kazí to všeobecnou pověst zla a temných organizací."
"Přesně," dala jsem jim za pravdu. Najednou jsem se rozhlédla a uvědomila si, že nám někdo schází. "Hele, lidi… Kde jsou dvojčata a Reiji?"
"Neříkej nám dvojčata!" ozvalo se dvojhlasně odněkud z blízka. Zpoza rohu náhle vylezla dříve zmíněná dvojčata, která nechtějí být nazývána dvojčaty. Reiki v ruce svíral papírový tácek se zpola snědenou klobásou a v druhé měl lahev limonády. Dan naproti tomu držel dvě lahve a kolem krku měl omotaný provaz buřtů.
"Co je?" zeptal se Reiki s plnou pusou na naše šokované ksichty. "Snad máme právo na trochu jídla a pití!"
"Jo, a tady maj ty nejlepší domácí klobásy v okruhu patácti kilometrů!" dodal Dan a narval si do pusy další enormní sousto. Už jsem říkala, že oba dva mají stolování prasete?
"Fajn. Dva dementi odškrtnuti," zamručela jsem si sama pro sebe. " A teď, neviděl někdo z vás našeho duchama posedlýho človíčka Reijiho?"
Ti, co chápou (nechtěný!!!!) druhý smysl (Jamie, Natsuki, Nela, Tenshi a částečně i Ryuga) se začali hihňat. Lehce jsem zrudla. "Však víte, jak to myslím," zamručela jsem.
"Ne," zakroutil hlavou Reiki a pak ji naklonil na stranu. "Jaks to myslela?"
"Víš, čemu se ještě říká duch, můj drahý slabomyslný příteli?" zeptal se ho Ryuga jemným ironickým hlasem, který si obvykle šetří na ty největší debílky.
Dan s Reikim chvíli zírali do blba a pak se začali chlámat takovým způsobem, že se svezli na zem a začali se svíjet jako klubko žížal.
"My k nim vůbec nepatříme," ujišťovala Jamie chodce, kteří se na nás (a hlavně na dvojčata) dívali s podivnými výrazy v očích.
"Ale pokud by jsme k nim patřili, tak jsou úplně v pohodě," dodala Nela s zářivým úsměvem.
"Není třeba volat policii ani psychiatrickou léčebnu," řekla Natsuki s významným pohledem na jednu paní, která něco naléhavě šeptala do telefonu.
Když se dvojčata konečně uklidnili (a my jsme odehnali policajty a sanitáře), přihasil si to k nám konečně Reiji.
"Tak jak jde lov duch- bodů, brácho?" zeptal se ho žoviálně Dan a praštil ho do ramene.
Reiji, který vypadal z Danovi přátelskosti trochu zmateně se hned vzpamatoval. "Krásně," pochvaloval si. Pak se ale zamračil. "Ale šlo by to líp, kdybych mohl ničit beye."
"Nech si těch poznámek, pravidla jsou pravidla," poplácala jsem ho po rameni.
"Prosím!!!" zakňučel Reiji a udělal na mě Petshopácký očička.
"Jo."
"Vážně?!"
"Ne."
"No táááák!!!!" Klekl si a začal prosit. "Prosímprosímprosím!!! Mě to jinak vůbec nebavííííííí!!!!! Cítím se jako had, kterej může chytat myši, ale nemůže je sežr- si z nich udělat nízkokalorickou výživnou svačinku!!!"
Tenshi se zatvářila, jako by se jí chtělo zvracet. "Myšičky," sýpla.
"Přesně tak," rozzářil se Reiji. "Spousta vody, trošička srsti, nějaký proteiny, kosti a tak dále. Dáš si jednu?" Začal se přehrabovat v batohu. "Vždycky sebou nějakou mám po ruce, kdybychom třeba narazili na nemocnýho hada, víte?"
Víc jsem slyšet nepotřebovala, tak jsem vyhupsla na zídku a pozorovala okolí. Nevěříte, jaký perly se dají v davu vidět. Tamhle nějakej magor v hnědym plášti asi tak našeho věku (on vážně chodil pozadu?!!), tudle afro blonďák s kukátkem (k čemu to asi má?), tuhle stánek s kalamárama (nesnášim chobotnice… spousta chapadel, dvě oči, zobák, tři srdce, fujtajbl), tamhle za rohem Hagane… počkejte chvilku. Na týhle idilce je něco velice špatně. A smrad rybiny ze stánku s chobotnicotentononushnusus to nebude.
V mžiku jsem se obrátila, oči v průměru třicet cenťáků.
"Dělejte, že se mnou mluvíte," zasyčela jsem.
"Ale my s tebou mluvíme," řekl nechápavě Dan.
"Můj slabomyslný příteli číslo dvě," oslovil ho svým 'jemným' tónem Ryuga. Pak se zarazil a otočil se na mě. "Co to sakra?"
"Nedívejte se za mě," zašeptala jsem. Osm párů očí se zaostřilo na pozadí za mnou.
"To je on!" vypískla Jamie, která Haganeho zmerčila jako první.
"Ale potomek nebo důchodce? Z týhle vzdálenosti poznám jenom zrzavý háro," řekla Natsuki a zastínila si výhled.
"Co to všichni berete tak v pohodě?" zeptala jsem se šokovaně.
"Je nás devět a on je jeden a my navíc ovládáme temné umění všehomožna," objasnil mi to Reiji.
"Ale co s ním uděláme?" zeptala jsem se.
"Unesem ho!"
"Budeme ho mučit!"
"Dáme mu přes držku!"
"Budem dělat, že jsme starý kámoši, opijem ho, nabarvíme sprejem a pak ho necháme nahýho na lavičce v parku!"
Zvedla jsem obočí. "To nezní špatně. Ale většině z nás pravděpodobně nenalejou. Vlastně vůbec nikomu. Nějaké jiné návrhy?"
"Zavoláme starýmu kámošovi Otrimu, ten naučí Ryugu lítat a ten pak sejme Haganeho golfovou holí!" řekla Natsuki.
"Dobrej nápad," uznala jsem jí to. "Když se nedíval, hodila jsem Ryugovi do batohu Kobru dvanáctku, takže by to teoreticky šlo!"
"Ale mám za to," zapochybovala Tenshi, "že jakmile skončil základku, tak se starej kámoš Otri přidal k dobrákům!"
"Černou na bílou nepřebarvíš," řekla jsem temně. "A Otri měl barvu nejtemnější černi. Jamie, dej mi mobil; budu volat starému spolupracovníkovi."
"A můžeš si přitom nechat ty svoje rádoby epický keci," řekla kousavě Tenshi.
"Ale jsou docela slušný," uznala Natsuki. "Barva nejtemnější černi… Počkej, to si musim poznamenat, až budu zase přednášet!"
"Bože," zamumlal Ryuga a protočil oči. "Odpoledne s váma… to bych radši bral další kolo Gladiátorů…"
"Ty se zase přidáš?!" zeptala se nadšeně Nela. "Máme sice natočenejch pár dílů dopředu ale-"
"Metafora, Nelo, metafora," klidnil ji Ryuga naprosto normálním hlasem, ale viděla jsem, jak mu po tváři stéká kapička potu. "Do toho sklepa se nenechám nalákat už ani omylem."
"Tak dobře, epický kecy si necham, ale stejně Otrimu zavoláme," rozhodla jsem, popadla mobil a naklikala číslíčka.
Tůůůůt… tůůůůůt…
Sakra, Subí, zvedni to….
Tůůůt…
Zvedni to…. Prosím prosím zvedni to!!!
Tůůt…
Tsubaso Otri, zapřísahám tě; zvedni to!!!
Tůůů- "Haló? Kdo je tam?"
"Hurá, tys to zvednul!" zařvala jsem nadšením.
Ticho.
"Haló, Tsubaso, jsi tam?"
"Jo, jen sem si musel přehodit mobil; ohluchl jsem díky tvému projevu na pravé ucho."
"Promiň. Jo, proč ti vlastně volám - potřebuju od tebe službičku. Ber to jako pay back za tu vloupačku do Sony."
Odmlka.
"Haló?"
"Počkej, ty jseš Ikaru Mechaová?"
"Protáčím oči v sloup. Jasně že jsem to já! Nepoznáš po hlase svýho starýho parťáka?"
"Ikaru Mechaová z Temné Nebuly?"
"Né, z Grónska! Jo, ta Mechaová z tý Temný Nebuly. BTW, mám ti vyřídit pozdrav od Natsuki a slib rozbité držky od dvojčat!"
"A k čemu mě potřebujete?" zeptala se po kratičkém tichu Mitsubiši.
"No, potřebujem, abys naučil Ryugu lítat," objasnila jsem mu.
"To spíš budou lítat šutry než on… ale dál - proč potřebujete, aby prase- Ryuga lítal?"
"Je tady takovej malej problémek, krycím jménem Hagane kterýho by jsme potřebovali… odstranit."
"On je naživu?!!"
"No, vlastně by jsme ho potřebovali odstranit už podruhý," vysvětlila jsem.
"A kde jste?"
"Kde asi? Malebné místečko uprostřed hnoje, neoplývající mlékem a strdím…"
"Hm… mléčná farma?"
"Koma, demente, Koma!"
"Jasně… jo, a malý dotaz - proč strdíš?"
"Já nestrdim! Jaks na to přišel?"
"No, říkala jsi mlékem a STRDÍM. Tak proč strdíš?"
"Bože, ty máš někdy vážně dlouhý vedení. Strdí je starobylý výraz pro med."
"Aha. Říkalas Koma?" Ozval se zvuk, jako když tužka klouže po papíře. "Tak fajn. Promiň, já si musím teďka jenom něco malýho zařídit. Hlavně zůstaň na drátě, jasný? Hlavně nezavěšuj!"
"Ehmm… jo?" souhlasila jsem. Hned, jak v telefonu nastalo ticho, jsem se obrátila k ostatním. "Já v tom vidím nějakou čertovinu…"
"Co říkal?" zajímala se Natsuki.
"Ptal se na důvod, proč ho potřebujem a pak i na místo, kde jsme. A pak si šel něco zařídit…" Můj hlas se vytratil. Konečně mi to docvaklo.
"Sakra, Ikaru, oni nás zaměřojou!" zvolala Jamie.
"A teď už nás zaměřený mít budou…" dodala Natsuki temně.
"Mládeži, odstupte!" řekla Jamie a prokřupla si prsty. "Tady to bude ještě hodně horký!" Vytrhla mi mobil a začala do něj něco zuřivě klikat.
Na srozuměnou, Nela, Jamie, Natsuki a já jsme vrchní hackeři a záložní pomoc v nouzi. Tj. jsme super dobrý s počítačema (Merci se opravdu nepostavil sám… a za ten francouzkej přízvuk vděčí Nele, která si při zkouškovym období nechala na scanneru otevřenou učebnici frániny). Jamie je z nás nejlepší, nemá ale žádnej bey, takže když nás attackujou dobráci, schovává se do skříně. Další v pořadí na nejlepšího hackera je Natsuki, ale její Poison Spider není žádná sláva (hm… dvakrát lepší než Flame Libra, dalo by se říct) (ale musim jí uznat, že jednou pracovala sedmapadesát hodin na Merciho mladší sestřičce Gracii) takže když nás attackujou dobráci, pomáhá, ale jenom jako rozptýlení. V řadě pod ní je Nela, jejíž Wild Cat nemá v DN konkurenci (kromě White Vulpeculy, Black Cygniy a samozřejmě L-Draga. Ano, jednou jsem jí viděla, jak pěkně nakopala Reijimu dost nepěkným způsobem zadek) ale jako hacker… jde to. Takže když nás attackujou dobráci, je hned v první řadě a vrhá se na nepřítele s ničivou silou. No, a jako poslední jsem tady já: Jako hacker se jakž takž vyrovnám Natsuki (ale když jsme na počítači, většinou jenom hraju Sift Heads World a semtam juknu po holkách, který taky většinou hrajou Assassinovky nebo Sniperky, když není co dělat) a když nás attackujou dobráci, společně s Tenshi, Reijim, Reikim, Danem, Ryugou někdy i Nelou hrdě hájíme pozici Temné Nebuly.
Ale vraťme se do reality. Jamie něco zuřivě ťukala do mobilu s jazýčkem vyplazeným napůl ven.
"Co to děláš?" zeptal se Dan, který rozuměl technice asi tak jako koza náklaďáku.
"Snažim se jim to zavirovat a zakódovat naši pozici," odpověděla mu Jamie nepřítomně. "Ale je to těžký, protože jsem si nevzala USB s virama, takže je musim nejdřív vytvořit a pak je až teprve použít."
"Vir? A není virus náhodou taková ta mrcha, kvůli který jseš nemocná?" Reiki se zase snažil přemýšlet.
"Vlastně jo," odpověděla mu Nela. "Ale tak je taky pojmenován program v počítači, který vlastně dělá to samé co normální vir nám; napadne ho a zneschopní."
"A proč se ho teda Jamie snaží vytvořit?" zeptal se nechápavě Reiji. "Jak ví, že ten vir nenapadne ten mobil?"
"Protože na to je moc dobrá!" odpověděla nepřítomně Jamie, která se právě snažila vymáčknout z mého mobilu duši.
"Opatrně na něj, ještě ho použiju!" varovala jsem jí.
"Neboj, na dvaasedmdesát procent zůstane v celku," odpověděla mi Jamie.
"A těch osmadvacet?" zeptala jsem se starostlivě.
"Ty jsou nevypočitatelné," odpověděla. Po chvilce usilovného mačkání mi mobil konečně podala. "Tak, Teď nás nenajdou, ani kdyby měli ten nejnovější lokalizátor."
"Ale jak víme, že nás už nenašli?" zeptala se nepřesvědčeně Tenshi.
"To nevím, ale na to by museli mít ty nejlepší počítače a alespoň trochu ucházející hackery z CERNu, aby nás zlokalizovali, protože na to měli takových dvacet vteřin" odpověděla Jamie s úsměvem, který byl trochu velký pro její obličej, takže připomínala Haloweenskou dýni.
Ryuga naklonil hlavu na stranu. "Já to nechápu."
"Taky se to od tebe neočekává," zamumlala Natsuki a protočila oči v sloup.
"Od něj se nikdy nic neočekává, kromě toho, že ovládne svět," pokývala hlavou Nela.
"Ale taky se od něj očekává, že bude mít nějaký vzdělání," zamručela Tenshi. "Což je kapku problém, když mu při všech testech musím napovídat. Vážně, pokud nechceš mít úroveň inteligence ještě menší než Hagane, musíš se začít učit!"
"Musíme se bavit o škole?" zaúpěl otráveně Reiki.
"Tenhle už má inteligenci i pod Gingku," sykla jsem nenápadně směrem k Nele.
"Řekla bych, že dokonce i pod Rya," odpověděla mi.
"Já bych neřekla, že už klesnul tak hluboko," zavrtěla hlavou Jamie.
"Lidi, já na to kašlu," ozval se znenadání Ryuga a začal se štrachat v batohu. "Já mu jdu rozbít hubu a je to."
"Tak běž. Uvidíme, jestli zvládneš pěstní souboj s někym, kdo je o šedesát let starší než ty," řekla jsem pochybovačně a založila si ruce na prsou.
"Kdo říkal, že to bude pěstní souboj?" zeptal se Nadávající Náčelník a vytáhl z tašky golfovou hůl. Přesněji řečeno Kobru Dvanáct.
"Počkej… kam to jdeš… co chceš- co chceš dělat?!" vyjekla Jamie, když si Ryuga přehodil hůl rozmáchlým pohybem přes rameno a široce vykročil směrem k Ryovi.
"On to vážně udělá!" zděsila se Natsuki.
Všichni jsme se jako jeden muž zvedli ale než jsme stačili cokoli udělat (zavolat, vyslat bey, hodit dýku…) Ryuga došel k Ryovi a zezadu mu ubalil takovou perdu, že se okamžitě svalil k zemi. To by nás tolik netrápilo, kdyby na náměstíčku nebylo přes dvě stě lidí a všichni zrovna šokovaně nesledovali, jak Ryuga do Rya ještě pro jistotu kopnul.
"Ten debil to fakt udělal," řekl polohlasně Dan.
"RYUGO, TY DEMENTE!!!" zaječel Reiji a vzápětí si zděšeně přitisknul ruce na pusu. Bylo ovšem pozdě.
Davu lidí pomalu ale jistě docházelo, kdo je ten vrahoun stojící nad Ryovou mrtvolou (né, dělám si srandu, mrtvej nebyl… snad). Ti rychlejší jednotlivci už začali sbírat srpy, vidle a kladiva.
"Houstne Mechaová, máme tu problém," řekl Reiki a po čele mu stekla slzička potu. Bohužel mu ale nervozitou přeskočil hlas a moje jméno se rozlehlo snad po celém městě.
Na náměstí by mohl spadnout špendlík a všichni by to slyšeli.
"Tak jo," řekla jsem potichu, "žádný prudký pohyby, pomalu se přesuneme k Smithovi," úmyslně jsem nepoužila jeho jméno, "a potom budeme zdrhat, jako by o život východní uličkou, jasný?"
"Tady pravděpodobně o život půjde," sykla Nela.
Centimetr po centimetru jsme se přišoupali až k Ryugovi, který stál mírně rozkročený a přikrčený. I on poznal, že tohle přehnal.
"Jakej je plán, drahá školko?" neodpustil si jedovatou poznámku.
"Až se spustí řetězová reakce, pobežíme tou uličkou, kterou máme přímo za sebou do lesa," špitla jsem.
"A co pak?"
"Rozběhnem se, jako kdyby za náma běželo stádo rozzuřenejch morčat. Snad jim zdrhnem a potom najdem nějakou silnici."
"Rozzuřený morčata…?"
"Viděls někdy křečka, kterýho chytil amok? Tak morče je stejný, až na to, že větší," vysvětlila jsem mu.
"Rozzuřený morčata…?"
"Neřeš," odsekla jsem mu. "Jo, bando, hlavně se nesmíme rozdělit, jasný?"
"A co když-"
V tom Reiki upustil plechovku, kterou až doteď svíral v ruce. Plechovka jako ve zpomaleném filmu padala dolů, dolů, až se konečně setkala se zemí dlážděnou kočičími hlavami a vydala jasný řinčivý zvuk.
To vyvolalo přesně takovou řetězovou reakci, jak jsem tušila. Obyvatelé vesnice zařvali jako jeden vidlák a začali se k nám hrnout.
"TEĎ!!!!" zaječela jsem a bezhlavě se hnala uličkou. Netušila jsem, jestli mě ostatní následovali. V některých chvílích musí člověk prostě myslet na sebe. Najednou mě předběhla Nela, jejíž oči měli v průměru minimálně třicet cenťáků. Po chvilce se k ní přidala Natsuki a dvojčata.
"Zatracený krátký nohy!" zanadávala jsem a rozeběhla se ještě rychleji. To, že nás doháněli mi dali za pravdu vidle, které se zapíchli přesně na tom místě, kde jsem byla půl vteřiny předtím.
Na pár vteřin jsem zariskovala rychlý pohled kolem sebe. Všichni vypadali, že jsou celkem v pořádku, jenomže…
"Ty demente, co si jako myslíš, že děláš?" ječela Tenshi, kterou Ryuga doslova táhnul po zemi, jak se z ní snažil strhnout svůj kabát.
"Dej sem ten kabát!" ječel pro změnu Ryuga. Kdybychom nebyli v tak prekérní situaci, musela bych se smát, až bych se za bránici popadala.
"Já spadnu a pak si to vypiješ!" řvala Tenshi a snažila se vykroutit. Spona konečně povolila a oni od sebe odletěli. Pak se teprve skutečně rozeběhli. Oba dva mají na tý svý škole z tělocviku jedničky, takže mě nepřekvapilo, když se mnou během pěti vteřin srovnali rychlost. Ryuga zamilovaně hladil svůj kabát Tenshi byla rudá vzteky.
"Jak to jde, kolegáčci?" zeptala jsem se amíkovským tónem.
"Zeptej se pana Dej-sem-ten-kabát!" prskla Tenshi a strčila do Ryugy.
"Nestrkej do mě," zasyčel a taky do ní strčil. To, aby se přestali chovat jako děti, jim připomněl až srp, který mezi ně vletěl a pak se jako bumerang vrátil ke svému majiteli.
Šokovaně jsem zalapala po dechu. "Jak dlouho to bude trvat, než nás dostanou?"
"Zeptej se Ledový Královny," urazil se pro změnu Ryuga.
"Zavři zobák, máme za patama rozzuřený morčata!"
"Co máš furt sakra s těma morčatama?!"
"Lidi, já už tohle moc dlouho nevydržím!" ozvalo ze za námi. Obrátila jsem se Jamie začala zpomalovat. "Já jsem teoretik, ne praktik!"
"Bože, tohle je vážně retardovaný," zamručel si Reiji pro sebe, popadnul Jamie za ruku a vyhodil si ji na záda.
"Gracias!" vypískla Jamie a dala mu pusu na tvář.
Reiji se na nás zašklebil. "Jestli si ze mě opovážíte dělat srandu, tak přísahám, že vám zabiju!" Pako kolem něj proletěl další srp. Reiji sprostě zaklel a srovnal s námi tempo.
"Lidi, musíme se z tohohle přímýho útoku nějak dostat!"
"Fajn!" odpověděla jsem, dala si palec a ukazováček do pusy a hvízdla tak mocně, až se všichni co běželi před náma otočili.
"Směr jedna hodina!" zaječela jsem. Holky se okamžitě stočily směrem, který jsem zavelela, jenom Dan s Reikim na mě nechápavě hleděli. "Co?"
"Prostě následujte holky a neztraťte se, nebo vám rozbiju tlamy!" zařval Ryuga vysoce naštvaným hlasem a vypadalo to, že to myslí vážně.
"To udělaj spíš oni!" křikl Dan a ukázal na řvoucí dav.
"A rádi!" přidal se jeho bratr.
A mě nezbylo nic jiného, než s ním souhlasit.


A tahle písnička se k tomu... hodí! :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lea (ze školy!!) Lea (ze školy!!) | 31. října 2013 v 12:33 | Reagovat

yay! Máš to bezva! dokonalý.. obě dvě jsem nej!!!
PS: Ta Jamie se podobá hodně mě! Jenom já neumím tak dobře s počítači.. :-D

2 Lea Lea | 31. října 2013 v 18:53 | Reagovat

Jinak, Brookie, nominovala jsem tě do Liebster Blog Award (Pomsta!! :-D) Doufám, že se zúčastníš :P

3 Xanya Xanya | Web | 31. října 2013 v 19:13 | Reagovat

Jamie a Reiji... Láska je láska! :-D
Nela nakopala zadek Reijimu? Dost dobrý,to bych chtěla vidět. Ten musel zuřit... A co Dark Wolf? Nějak jsem ho v tom seznamu neporažených nezaznamenala. :-D Na druhou stranu Ikařin tatíček by už potřeboval snížit seběvědomí. *super ďábelský úsměv*
Á,rozzuření vesničané-to není dobrý. "Dej sem ten kabát!" Nemůžu z toho... :-D Chudák Tenshi,já už bych se dávno svalila na zem. Ale zas má štěstí s tou jedničkou z těláku. Mě osud taky obdařil krátkýma nohama. :D
Tsubaso,ty zrádče! Tak to nebylo hezký... ^^ Ale stejně nejlepší byl Ryuga,skvěle Rya mlásknul po hlavě tou golfovou holí. :-D Ať je mrtvej,ať je mrvej,ať je mrtvej... "Potřebujeme ho odstranit už podruhý." Myslím,že ten titul nesmrtelný si nevysloužil jen tak pro nic za nic. -.-
No,Ryuga by mohl lítat na L Dragovi,ale to by asi vzbudilo trochu víc pozornosti.
Já jsem si říkala,že je poznají. Takže ti maskování bylo zbytečný. :D To by mě zajmalo či bude říkat Hyoma až se dozví koho to doprovázel. :-D
Ikaru Mechaová z Grónska. XD
Ještě zmlátíme golfovou holí Gingku a bude vystaráno. :-D

4 Lory Lory | Web | 31. října 2013 v 21:11 | Reagovat

Holka ty mi dáváš!!! Ty bláho taková dálka, to je snad kylák!!! Jsem se pěkně zapotila, než jsem to dočetla :D Je to pěkný, jako vždycky... vymakaný :D :D
A k té písničce... neprovokujte mě... já to slyším každou přstávku, hrůza, když jsem to slyšela poprvé, tak si říkám v pohodě, to je klídek normálka pohodička pohoda... přijde 00:40 - ježiš marja!!! To je děs!! :-D  :-D  :-D  :D  :D A co je ještě lepší, já přijdu domů a brácha si to tam zpívá :-D No comment, já z toho nemůžu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama