Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Nebuláci Kempují - Part 2

6. října 2013 v 20:08 | Ms. Flamytail and Ms. Evanger |  Kempování aneb Ztraceni
Takže, s Rox neleníme a přinášíme další part :D I feel so ashamed, protože to většinou psala Roxie (ale zázračnou Ryugovu proměnu jsem psala já! No jo, vymyslela, ale to je skoro stejný, ne?) Ale stejně, letíme psát třetí část (pravděpodobně finální, podle toho jak se rozepíšem...)
Enjoy, readers!

PS: Za pár dní se tu objevim s další RD, podle toho, jak to dopíšu...
PPS: Rox: Není v týhle části malinovej Ryuga naprosto epickej? :)



"Mám hlad!" zasténal Dan a téměř spadl na svého bratra.
"Já taky!" nečekala na odpověď Jamie a opřela se o skálu. Právě jsme šli jakousi pustinou na skalní římse a věřte mi, nebylo to moc příjemné.
"No tak, ještě kousek," pobízel nás stále optimistický Hyoma na začátku skupinky. "Už to vážně není daleko!"
"To jsi říkal už před dvaceti kilometrama!" prskla Natsuki.
"Umírám hlady!" zasténal znovu Dan, tentokrát následovaný svým bratrem.
"Co bych teďka dal za tu šlichtu, co nám vařej u nás v jídelně," zasnil se Reji. Pak se zahleděl na Tenshi. "Ale mufínka by taky bodla, že jo, Tenshi?"
"Tak to prr!" ohradila se. "Už jsem obětovala jednu svoji tajnou zásobu. Na druhou, třetí, čtvrtou a pátou ani nesáhnete!"
Abych to vysvětlila, naše Tenshi má takovou zvláštní úchylku a tím jsou čokoládové minimufínky. Kdykoliv má volnou chvíli, jde si jich nakoupit tři pytle, aby jí vydrželi. V obchoďáku jeden pytel stojí asi dva dolary, takže finance jí na to vystačí.
"Jo a jen tak," křikla Nela, "tu šlichtu, jak to nazýváš, vaříme my!"
"Teď sis to pěkně zavařil," sykl Ryuga Reijimu.
"No já-"
"A vůbec," skočila mu do řeči Natsuki, "už dlouho jsme si neudělali klučičí vaření! Musíme to uspořádat, hned jak dorazíme domů!"
"Né," zasténala Jamie. "Já už nechci jíst ty věci - pokud se to tak dá nazývat - kterou nám vaří klučičí většina! Stejně si nakonec objednáme pizzu!"
"To je ale pravda," přitakala jsem. "Co tentokrát zkusit Čínu?"
Hyoma se trochu zasmál a něco potichu řekl Tenshi. Ta si pobaveně odfrkla a pokrčila rameny.
"Takhle to u nás chodí normálně, víš?" řekla nenápadně na půl pusy.
"Ale já vařit nechci!" zaječel Reiki. "Já nikdy neplánoval bejt kuchařem a taky jím nikdy nebudu!"
"Moje řeč, brácha," zavrčelo jeho dvojče.
"Já to taky neplánuju, a stejně vám každej večer podstrojuju jako králům!" odsekla Natsuki.
"Jenomže vy holky to v životě budete potřebovat!" hádal se Reiji. "Mě je to třeba naprosto na nic."
"Až jednou budeš chtít udělat dojem na nějakou holku, vzpomeneš si na tenhle rozhovor a budeš litovat, že jsi neposlouchal mých dobrých rad!" založila si ruce na hrudníku.
"Lidi, nerad vám to připomínám, ale máme tu diváka," pokynul Ryuga k Hyomovi, který se dusil smíchy. Tenshi se naprosto vyrovnaně opírala o skálu a vypadala, že by si nejradši vyčistila nehty jedním z Danových žeber.
Když se Hyoma konečně vyhrabal na nohy, pokračovali jsme dál. Po pár kilometrech si mě a Tenshi ale Ryuga přitáhl na menší poradu leaderů.
"Něco mi tady nehraje," sykl.
"Tobě nikdy nic nehraje," odsekla stejně tiše Tenshi, ale pak zvážněla. "Ale máš pravdu, na tom Hyomovi je něco divnýho."
"O to mi nejde," máchl rukou Ryuga. "Jenom mám pocit, že nás tu tahá za nos."
"A co tě přivádí k této myšlence, vojíne?" zeptala jsem se sarkasticky.
"Už třikrát jsme prošli kolem jednoho stromu a to vím proto, že si cestu značím," řekl a ukázal na strom, ve kterém byli tři hluboké škrábance. "Mám chuť tomu klukovi pořádně zakroutit krkem," zavrčel a už to byl zase náš starý Ryuga, a ne nějaký polesní skautík.
"Mám taky pocit, že je to blader," řekla Tenshi. "Na kapse má totiž bouličku přesně o velikosti beye-"
"Odkdy se lidem díváš na kapsy Tenshi?" rýpl si Ryuga.
"-a o Beybladeu toho ví opravdu hodně," ignorovala ho Tenshi.
"Páni, tak mi jsme teď tajní agenti FBI, nebo rovnou pracujeme pro Její Veličenstvo?" divil se Ryuga ironicky.
"Ryugo, už k sakru drž hubu!" okřikla jsem ho. "Tak si prostě všímá věcí, kterejch ty ne, tak si laskavě dej pohov! Ale jen tak mimochodem, vtipná poznámka, zlepšuješ se!"
"Co s tím teda budem dělat?" zeptala se netrpělivě Tenshi.
"Já bych navrhoval vymlátit z něj duši, nechat ho tu v bezvědomí a pokusit se najít nějakou jinou cestu," nechal se slyšet Ryuga.
"Vážně, Ryugo?" nadzvedla jsem obočí.
"Ironie, ne? Jenom protože jsem nejdrsnější blader celýho světa, neznamená, že musim bejt jako suchar, ne?"
"A co takhle ho prostě vyzvat na souboj, abychom mu ukázali, že mu za to stojíme?" napadla myšlenka Tenshi.
"To zní celkem dobře," ohodnotila jsem nápad, "ale kdo…?"
"Tak to je snad nepotřebná otázka," zavrčel Ryuga a rval se kupředu. Bleskově jsme ho s Tategamiovou chňaply a stáhly zpátky.
"Co šílíš, podpraporčíku?" zasyčela jsem na něj. "Vytáhneš Draga a on spustí poplach! Ne, musí to bejt někdo silnej, někdo, kdo mu nikoho nepřipomíná…" Odfoukla jsem si z čela svůj žlutý pramínek. Já to bejt nemůžu, mohlo by mu to připomenout tátu… "někdo, kdo ho vážně zvládne ať je sebesilnější…" Pohled mi sjel z naší skupinky a v hlavě mi prolétnul krátký seznam. Jamie? Ne, je moc nezkušená. Natsuki? Dobrá je na to dost, ale co když to bude nad její síly? Nela? Luskla jsem. Přesně, to je ono! Silná, má Temný Útok, houževnatá a taky mi chvilku trvalo, než jsem ji porazila! A to nemluvím o tom, že Wild Cat je beyíček z oceli…
Když jsem svůj plán vysvětlila Tenshi a Ryugovi, Ryuga se tvářil lehce uraženě (u něj naprosto normální výraz, když s něčím souhlasí) a Tenshi se zářivě usmívala.
"Půjdu jí to říct," řekla jsem a poklusem vyrazila za danou bladerkou.
"Hele, všichni víme, že nás tady Hyoma vodí za nos, takže nás napadlo, že mu dáme trochu na frak. Budeš ten, kdo mu dá do nosu?" přišla jsem rovnou k věci.
Nela se ďábelsky usmála. "Počítej se mnou," zakřenila se a vytáhla z kapsy svůj bey. "Hned teď, nebo mu mám dát čas se připravit?"
"Co je naše první pravidlo?" zeptala jsem se.
"Využít momentu překvapení," roztáhla úsměv do ještě větší šířky. Hele, fakt z ní šel strach!
Z opasku vytáhla larcher a nasadila do něj Wild Cat. "Let it rip!" křikla a pustila ho přímo na Hyomu. Ten se během vteřiny otočil a vyslal proti ní jiný bey.
"Vidíte? Já vám to říkala," ksichtila se Tenshi jako měsíček na hnoji.
Dva beye se srazily ve vzduchu a vyslaly kolem menší tlakovou vlnu.
Když se tak mlátili, přemýšlela jsem, jakým způsobem vyhodíme Komu do povětří.
Pak jsem si ale uvědomila jednu absolutní botu.
"Tenshi?"
"Ano?"
"Co se stane, až přijdem do Komy a někdo pozná našeho duševního upíra?" Duševní Upír je neuměle vymyšlená přezdívka pro Ryugu, protože, upřímě, L-Drago vysává duše.
"No jo," uvědomila si praporčík Tategamiová.
"A já taky nejsem tátovy nepodobná," dodala jsem a odfoukla si zlatavý pramínek z čela.
"Počkej… zavolej Natsuki a hlavně Jamie - ta je v kamufláži nejlepší."
Nakonec jsme s holkama přišli s jakmsi takýmsi plánem. Spočíval v tom, že zatímco Nela zaměstnává Hyomu, Ryugu co nejlíp zamaskujem a nám oběma změníme image. Natsuki si neodpustila jedovatou poznámku, že jsem to potřebovala už dávno.
"Takže, co se mnou chcete udělat jako první?" nadzvedl Ryuga obočí.
"Nejdřív: Sundej ze sebe ten kabát," zavrčela Tenshi. Ryuga vyl jako raněné zvíře, ale nakonec ho přece jenom stáhnul.
"Přísaháte, že se mu nic nestane?" kňučel jako nakopané štěně.
"Jo, jasně," mávla rukou Jamie a hodila kabát Tenshi. "Bod B, Ikaru."
"Kluci?" křikla jsem na zbytek naší skupinky.
"Jop?" zeptal se Reiki.
"Navalte dva enerdžiťáky," řekla jsem. Oba dva zbledli.
"C-cože? N-naše poctivě koupený značkový energetický nápoje, kterých se celej život držíme jako klíšťata?"
Neobešlo se to sice bez slz, doprošování, vydírání, ale nakonec jsme je z nich přece jenom vydolovali.
"Ryugo, skloň hlavu," nařídila jsem mu a otevřela jednu plechovku.
"Co to sakra- ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!!" zaječel náš hrdina, když jsem mu do vlasů začala lít ledovou náplň plechovky. Když jsem skončila, prohlédla jsem si své dílo. Levá polovina Ryugových vlasů byla stejně rudá, jako jeho pramínek, ale zbytek byl pořád čistě bílý.
"Zase se skloň," zavrčela jsem a vylila mu tam i druhou plechovku.
Potom jsme mu ještě namalovaly ksicht směsicí prachu a slin (Jamie umí úžasný kruhy pod očima, to se musí uznat) a Ryuga byl změněn k nepoznání. Pak ale přišla nejnebezpečnější část celého plánu. Bod D.
"Ne, ne, ne, ne a ne!" volala Tenshi a objímala se rukama.
"Je to ta nejzásadnější změna," připomněla jsem jí a udělala zoufalý očka. "Tenshíku, jestli nás teď podrazíš, všechno to bude k ničemu a navíc - obětovali se kvůli tomu dva úplně nevinný enerdžiťáky!"
"Budíž jim země lehká," řekl Dan se slzami v očích.
"Takže nepromrhej jejich oběť a koukej navalit tu bundu!"
"Nikdy!" zaječel, jak Ryuga řekl, zelenovlasý debílek a začal zdrhat opačným směrem, než kam jsme šli. Ryugova ruka ale vyletěla rychleji než útočící had (poeticky řečeno) a chňapla jí za bundu.
"Tak to prr, Tategamiová! Kvůli týhletý blbosti mám po ksichtě rozmazaný Jamiiný sliny a vlasy mi smrděj chemickou příchutí malin!"
"Tak si to ocucej, ale tuhle bundu ze mě nedostanete!" ječela Tenshi a házela sebou jako ryba na háčku.
Takovejhle záchvat jsem u ní ještě neviděla. Co jí tak záleží na pitomý bundě?
"Tenshi, no tak, uklidni se," uklidňovala jí Natsuki.
"Nechci!" vztekala se. "Na tuhle bundu nikdo nesáhne!"
"Vyvádíš, jako by to byla druhá kůže," odfrkl si Ryuga.
Mozek mi zatúroval jako motor tryskáče.
"A co kdybychom ti dali něco na výměnu?" zeptala jsem se jí.
"Co tím myslíš?" Pořád zněla naštvaně, ale aspoň sebou přestala házet.
"Mluvím o tomhle," zvedla jsem Ryugův kabát.
Ryuga lapl po dechu. "Tak to ani náhodou! Tenhle kabát bych nepučil nikomu, zvlášť ne!"
Tenshi chvilku zírala na kabát a pak se začala svlékat z bundy. Nikdy jsem jí bez tý bundy neviděla. Najednou byla o hodně menší a no… nejistější. Pod bundou měla černé triko s jakýmsi obrázkem… hmm… hydry? Asi jo, neviděla jsem to pořádně, protože Tenshi hnedka chňapla po kabátu. Zapla si ho přes krk a vypadala nad míru spokojeně. Ryuga se mezitím doslova narval do bundy, protože, upřímně, Tenshi je prcek. Ale rukávy měla naštěstí ohrnutý, takže šlo o to jenom si je srolovat.
"Tak co?" zeptal se a otočila se na nás.
Ukázala jsem na něj amíkovský znak OK, ale uvědomila jsem si ještě něco.
"Ukaž," řekla jsem a strhla mu z čela tu jeho čelenku. Nasadila jsem si ji a vytáhla zrcátko. "Vypadám skvěle," ohodnotila jsem se.
"Já taky," přidala se Tenshi. Ryugův kabát, jako by jí dal něco z jeho temný aury, protože se tvářila jako vraždící maniak a, upřímně, vypadala dost dobře.
"Já vypadám akorát tak jako šupák," žbrblal Ryuga a pořád si protahoval ramena. "Ne, ještě lepší: jako naprostej debil!" Upravil si rukáv. "Stejně se mi to vůbec nelíbí. Já sem vůbec nechtěl jít a taky jsem věděl proč! Nejenom, že mě tady terorizujou, oni mě ještě nechtěj nechat zápasit!"
A sakra. Už zase chytil ztracenou nit.
"Ryugo, nám se to taky nelíbí, ale už jseš s tím vážně trapnej," povzdychla si Tenshi. Pak se jí výraz ale zcela proměnil v jednu ďábelskou masku. "Tak," zamnula si ruce, "stojíme před důležitou volbou: Uděláme z Komy Hirošimu, nebo Nagasaki?"
"Plánuješ zničit kolébku samotného beybladeu?" zeptala jsem se jí zhrozeně. "To se mi líbí. Dostanem prémie!"
"Ale ještě předtím musíme zamaskovat tebe," řekla rozumě Natsuki. "Jamie, doběhni támhle pro ten černej bez. Dvojčata, vy otrhejte támhleten keříček borůvek. Mám nápad."
Nápad spočíval v tom, rozmašírovat kuličky bezu a borůvky na šťávu a potom mi to vmasírovat do hlavy.
"Jau! JAU! Kurde, ty mě skalpuješ!" ječela jsem, když mi Jamie hnětla hlavu.
"Drž zobáček a drž," nařídila mi a kývla na Natsuki, která mi do hlavy vlila další spršku.
Nakonec jsem skončila s hnědo-zrzavými vlasy a pramínek vepředu jsem měla úplně červený.
"Perfecto," řekla hrdě Natsuki a prohlédla si mě od hlavy až k patě. "I když, mohla bych ti ten pramínek ustřihnout, abychom se vyhnuli většímu zájmu-"
"Ne!" vykřikla jsem zhrozeně. "Tenhle pramínek je dědictví rodiny Mecha a já se ho dobrovolně nevzdám!"
"Bla, bla, bla," zabrblala Tenshi a urovnala si kabát. Chtěla jsem jí odpovědět něco jedovatého, když jsem zaslechla něco jako atomový výbuch.
"Co to-" zarazila jsem se, když se lesem rozlehl vítězný řev.
"To je Nela!" uvědomila si Jamie.
"Vypadá to, že máme další zápis do naší kroniky vítězství nad dobráky," zamumlala Natsuki pochmurně.
"Tak pojte," strkla jsem do Ryugy, který se pořád ošíval. "Ať si nevšimne, že jsme se zdechli."
Na mýtince, kde jsme Nelu s Hyomou nechali, se nyní nacházel ohromný kráter, ve kterém ležel nehybný růžovo-bílý bey. Nela si broukala nějakou veselou odrhovačku a hyperaktivně poskakovala kolem.
"Jsi dobrá," usmál se Hyoma a sklouzl do kráteru, aby si vzal svůj bey.
"Tak už nás konečně vezmeš do tý Komy?" zeptal se netrpělivě Dan. "Ještě chvilku budu hladovět a pak se pustím do bráchy!"
"Já myslel, že jseš spojenec!" vykvikl Reiki a hnal se pryč. Ryuga si přitiskl ruku na čelo.
"Můžete se už, prosím, ve jménu šéfova auta uklidnit?"
"Promiň, Ryu-" začal Dan, ale Jamie mu přitiskla ruku na pusu.
"Zavři zobáček!" zazpívala a táhla ho pryč.
"Jste všichni v pohodě? Myslím, mentálně?" zeptal se nejistě Hyoma.
"Jo, většina," mávla jsem rukou. "Kudy že se jde do tý Komy?"



Nakonec jsme tam po dvaceti minutách skutečně dorazili. Ale musím uznat jednu věc, za kterou pravděpodobně nedostanu prémie: Nádherný místečko! Malá roztomilá vesnička plná hrajících si malejch dětí, usměvavých lidiček a hlavně: Beybladeu! Kam jsem se podívala, všude jsem viděla děti, teenagery a někdy dokonce i dospělí jak spolu zápasí. To nás všechny nabilo takovou energií, že jsme navzdory naší temné auře byli veselí jak Dvoukvítek v Ankh-Morporku.
"Tady je to takový…" Tenshi nejistě zašermovala rukama. "Vždyť víte, jak to myslím!"
Všichni jsme kývli.
"A je toho tady ještě mnohem víc," zaksichtil se Hyoma. "Takže, teď vás tady nechám a asi tak za," podíval se na hodinky, "dvě hodiny se tu sejdem, abych vám ukázal zbytek města. Prozatím si tady můžete dělat, co chcete." S tím zmizel v davu.
"Takže… co teď?" zeptala se Tenshi.
"A ty se ještě ptáš," protočil oči Dan. "Jdem zápasit!" Už se chystal zdrhat, když jsem ho čapla za bundu.
"Lidi, dáme si pár pravidel, jop? Za prvý: žádný ničení beyů."
"Jasný," zamručel nespokojeně Reiji. "I když to pak nebude žádná sranda."
"Za druhé: nezmíníme se ani slovem o Temný Nebule, rodu Haganů, L-dragovi, nebo Ryugovi. To by nás přivedlo přímo do hrobu."
"A o šéfovi?" zkoušel mou blbost Reiki.
Obrátila jsem oči v sloup a zavrtěla hlavou. "Proč mi tohle děláš?" zeptala jsem se.
"Tak už můžem jít?" zeptala se netrpělivě Nela. "Potřebuju už jenom pět bladerů a budu mít sto dvacet vítězství v řadě!"
"Boží!" vypískla Jamie.
"Jo, už běžte," kývla jsem. "Jenom mi tady nechte červenou hlavu."
Všichni se rozběhli na všechny strany a já tu zůstala sama s Tenshi a Ryugou.
"Ty máš zápasení naprosto zakázaný," prohlásila jsem ocelovým hlasem.
"Nemůžeš mi bránit," zavrčel Ryuga.
"Ale můžu!" zaksichtila jsem se a vytáhla z batohu stoh papírů. "Podle stránky patnáct, paragrafu 5, odstavce C nemá rekrut Temné Nebuly právo zápasit, pokud mu to vyšší autorita zakáže, ať má hodnost jakoukoliv."
"Ale ty nejsi moje autorita, takže…" Znovu se chystal odejít, ale tentokrát ho čapla Tenshi.
"Je to dcera šéfa, takže asi nějakou autoritu má," pokrčila rameny.
"Ale no tak!" zaúpěl. "Celou dobu se tu s váma tahnu, jenom abych pak zjistil, že zápasit nemůžu?! To je mi kapku nefér, ne?"
"Fér či nefér, zápasit nebudeš a hotovo!" vyštěkla jsem na něj. Už mě vážně začal štvát. "A navíc půjdeš s náma!" Čapla jsem ho za rukáv a táhla ho za sebou.
"Ikaru, chápu, že nechceš, aby nás tady někdo poznal, ale už to vážně trochu přeháníš," řekla Tenshi obviňujícím hlasem.
"Odkdy jseš v klubu Ryugových faninek?" zeptala jsem se. Představila si Tenshi s tričkem na kterym byl Ryugův xicht jak žadoní o autogram, zlomila jsem se v pase a začala se svíjet smíchy.
"Prosím?!" zarazila se Tenshi.
"Ty… checheche!… jako…hahaha… předsedkyně Ryugova fanklubu… chaCHÁÁÁ!!" řehtala jsem se jako magor. Jak už je známo, smích je nakažlivý a za chvilku se začal svíjet i Ryuga. Až na to, že svým ďábelským smíchem.
"Držte zobáky!" zasyčela Tenshi, ale taky se jí cukali koutky. "Prozradíte nás… hihihi."
Takže jsme se nakonec dohodli, že Ryuga bude moct chodit sám a že mu půjčim svůj rezervní bey (mám dva… pro všechny případy). Sice to byla malá kraksnička, ale lepší, než aby si ode mě půjčil Vulpeculu.
"A nezapomeň," připomněla jsem mu, když jsem mu podávala Crux, "že se ani slovíčkem nezmíníš o ničem, co by nás mohlo prozradit."
"Ale co když budu vyvolávat temnej útok?"
"To je snadný, tahle mrška žádnej nemá." Zeširoka jsem se na něj usmála a spolu s Tenshi jsme se ztratily v davu.





Vůbec se to nehodí, ale je to prostě boží :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 6. října 2013 v 20:17 | Reagovat

Přesně BOŽÍ!!!! :-)
Úžasná kapitolka, napsaly jste to nádherně, máte velkej talent :-)

2 Xanya Xanya | Web | 6. října 2013 v 21:16 | Reagovat

Tak tohle je ta nejvtipnější,nejúžasnější a celkově nejskvělejší BB fanfikce jakou jsem kdy četla! :-D Mohla jsem se umlátit smíchy. :D Tenshi v Ryuga fangirl triku(brala bych :-D ),hrdé dědictví rodu Mecha-proč musí mít Ikaru všechno co tak strašně chci? XD,Dan jako kanibal,Ryuga s růžovýma vlasama a šéfovo auto(a to je mimochodem jaká značka? XD) :-D :-D Takže to byl výpis mích oblíbených částí a teď dál.
Nela is winner!!! :-D Jo,já jsem to věděla. Úplně ji vidím jak si prozpěvuje a hyperativně skáče. :-D
Wild Cat-Pegasusova noční můra hned po L-Dragovi :D
Jak znám Nebuláky tak těm se nějak podaří odhalení jejich pravé totožnosti,že jo? XD
Takže mé oblíbené přehrávání scén:
Rozzuření vesničani jdou na Ryugu s vidlema a ten se ze všech sil snaží zachránit svůj kabát... :D :D
White Vulpeculu bych mu teda nepůjčila. XD Ale Ikaru-mám v hlavě ůplně jasně vykreslenou její podobu(žlutý pramínky forever! :-D )
Mám na obličeji Jamiiný sliny... Nemohla jsem :-D
Já bych si nejradši vyčistila nehty žebrama hodně lidí-kdybych je měla všechny vyjmenovat byl by to hodně dlouhej koment :D
Zkrátka je to boží! Koukejte si pohnout s další kapitolou,těším se až Ryuga něco zdevastuje :-D :-D

3 Marille Marille | 14. října 2013 v 18:58 | Reagovat

"Ryuga se tvářil lehce uraženě (u něj naprosto normální výraz, když s něčím souhlasí)" xD "směsicí prachu a slin" :D Tak v tomhle momentě jsem nejspíš umřela a dál pokračovala v četbě jenom jako duch :D :D "Jste všichni v pohodě? Myslím, mentálně?" "Jo, většina," xD LOL :D Ano, myslím, že mě máte holky na svědomí xD Takhle jsem se fakticky nesmála už dlouho :D Mám pocit, že z Komy toho moc nezbyde :D Ale to může být jenom moje tušení xD Chudáci děti, maj jediný štěstí, že Nebuláci dostali zakázáno ničit beye, což? :D Rychle koukejte napsat další díl!
PS: Pardon, že komentuju tak pozdě, ale škola mě nějak zmáhá xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama