Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Nebuláci Kempují - Part 1

25. září 2013 v 19:47 | Roxanne I. Flamytail |  Kempování aneb Ztraceni
Ehmm... ahoj. To jsem zase já, Roxie. S Brook jsme napsali další FF na BB, ale většinou jsem na tom pracovala já, ale na mém blogu by si to nikdo nepřečetl (-.-), takže to dáváme sem. Je to z pohledu našeho starého ostříleného generála Ikaru (je jí čtrnáct, nenechte se splést) a jde o to, že si vyšli na kemp. Teda, Doji je vykopnul, aby přestali oxidovat (teda aspoň jeden) a nechali ho relaxovat. A takhle to dopadá, když je Ryuga moc dlouho na čerstvém vzduchu.
Pěkné počteníčko!



Řeknu vám jedno - už v nikdy v životě nepůjdu kempovat. Už jenom kvůli těm kecům.
"Takže jsem byl přinucen jít na tramp do nějaký pr*ele světa a mám dávat pozor na partičku nezletilejch malejch smradů," pokračoval Ryuga ve své triádě, která se táhla už mnoho hodin. "Přičemž jistý nezletililý malý smrádě ztratilo mapu-"
"Nezletilý malý smrádě se ti už po čtyřicáté omlouvá," procedila jsem skrz zuby a pohodila těžkou tornou na zádech. Ten batoh byl snad každým krokem těžší.
Ryuga se na mě ani nepodíval a nerušeně pokrčoval.
"Nehledě na to, že všichni stejně máte orientaci slepýho krtka-"
"Krtek je slepej, blbečku," setřela ho Natsuki.
"- takže jsme měli souzeno se ztratit. Takže tady trčím s dvěma klonama, jedním vúdú, malym dítětem a partou kancelářskejch pipin! A nesmím zapomenout na toho zelenovlasýho debílka, kterej pravděpodobně za tři minuty vybouchne z mě zatím neznámých důvodů!"
"Takže zaprvý, neříkej nám kloni. Je to urážlivý," ozval se podrážděně Reiki.
"Za druhý," navázal Reiji, "nejsem vúdú! Vedlejší účinky velký moci."
"Za třetí," pokračovala jsem, "s tebou může malý dítě vytřít podlahu kdykoliv se mu zachce, a dokonce k tomu má výslovný povolení."
"A konečně za čtvrté," řekla nebezpečně potichu Nela. "Nejsme kancelářský pipiny, ale parta vysoce dobře vyškolených hackerů!"
Ryuga něco zamručel a pohodil batohem. Moc dlouho mu ale malomluvnost nevydržela.
"Stejně to nemění nic na faktu, že jsme se ztratili! Kdyby nebylo toho, že vás musím táhnout, tak bych tam byl před třema hodinama! Ale né, vy pořád potřebujete přestávky. 'Mě bolej nohy!' 'Počkejte lidi, potřebuju se napít!'" pitvořil se pisklavými hlásky.
"Protože se ženeš rychlostí asi padesát za hodinu a přestávky děláš, jenom když to chceš ty!" vyprskla Jamie.
"Chceme tam být ještě dneska, nebo ne? Tak koukněte pohnout, pokud se nechcete potulovat lesem v noci!" odpověděl jí náš samozvaný vůdce a ještě přidal do kroku.
Popoběhla jsem, abych stačila jeho dlouhým krokům.
I když zrychlil, stále pokračoval v nadávání.
"Kdo měl vůbec ten debilní nápad jít kempovat?! To už bych radši vypomáhal v pracovním táboře, než se táhnout padesát kilometrů divočinou s partou slabejch pitomečků! Ale to nééééé, já musím hlídat mateřskou školku! Stejně už se za chvilku setmí, takže budem muset zastavit, jelikož alespoň jeden z vás se bojí tmy-"
"A kdo jí má rád?" vypískla Jamie.
"Já," odpověděl kápo. "Stejně nás tady všechny sežerou vlci-" z lesa se ozvalo táhlé hladové zavytí "-skončíme v nějakym močálu-" Čvacht žbuňk žbluňk "-a připoštím, že by nás mohla napadnout i armáda zombíků!" Z okolního porostu se ozval dupot a jakýsi chropot.
"Ryugo, drž hubu," nařídila jsem mu. "A to myslíš vážně? Armáda zombíků? Vždyť jsme jenom v lese poblíž hory Hagane!"
"Přesně tak… nepřáteské území," pokývala hlavou Nela. "Budeme mít štěstí, když se odsud dostaneme se zdravou kůží."
"A co by nám tak mohli udělat?" zeptala se Natsuki. "Možná by nás jenom vyhnali a dosti nevybíravým způsobem řekli, ať vypadnem!"
"To by nám řekli, kdyby tady nebyl on," řekla jsem a pokynula hlavou k Ryugovi. "Takhle nás obklíčej a z Ryugy vymlátěj Draga… kterej pak poputuje zpátky do krystalu."
"Uklidněte se laskavě!" zařvala najednou Tenshi. "Můj pohárek tolerance se nebezpečně rychle plní a hrozí, že každou chvíli přeteče! Tak se k sakru přestaňte chovat jako malý děti a začněte už sakra spolupracovat! Do prd*le!" Ruce sevřela v pěsti a zabořila je do kapes. Na krku jí nebezpečně pulzovala žíla.
Chvilku jsme šli mlčky, když se zase ozval Ryuga. "Stejně jsem sem nechtěl jít… To se šéfovi řekne: Jděte kempovat! A kde je teď von? Vegetuje někde na pláži, vedle sebe na stolečku má nějakej vychlazenej koktejlek a směje se při představě nás, jak se tu plahočíme! Ale já to takhle nenecham! Hned , jak se dostanem domu mu do kanceláře půjdu ztropit pěknou scénu! Jo, to přesně udělám!"
Naklonila jsem se k Tenshi. "Tu už tropí tady."
Tenshi jenom něco zahučela. Vypadala už pěkně vyhecovaně; na rozdíl od nás ale nevypadalo, že by jí pochod něco udělal, a to z nás měla největší tornu.
"Já ho asi uškrtim," ozvalo se za námi. Reiki vypadal, že každou chvíli vybouchne vztekem.
"Podržím ti ho," odpověděl Daniel a ďábelsky se usmál.
"Ale já už to nehodlám trpit! Hned jak dorazíme domů, sbalim si svý věci a jdu!" zaječel Ryuga.
"To nemůžeš," oponovala jsem mu s úsměvem. "Podepsal jsi jistý papíry, takže za tebe veškerou zodpovědnost přebírá táta a ten ti to nedovolí!"
"CO?!" vyjekl Ryuga a vlasy se mu zježili. Teda, zježené je má i normálně, ale teď se m zježili ještě víc. Pak nabral další ráž. "Jen počkejte až budu plnoletej! Už jenom jeden pitomej rok! A pak vám všem ukážu, to teprv něco uvidíte!"
Tenshi se najednou narovnala a strčila do Ryugi tak, že sebou překvapeně praštil do křoví.
"A jestli okamžitě nezmlkneš," zavrčela Tenshi rozzuřeně, "tak uvidíš něco ty! Už mě štve to tvoje věčný stěžování! Tak se laskavě obrať na podpatku a padej! Nikdo ti tady bránit nebude!" Sáhla do batohu a vytáhla složený kus papíru. "My se mezitím můžeme orientovat podle týhle rezervní mapy, kterou jsem štípla v šéfově pracovně."
Všichni na ni vykulili oči. Ona má mapu?!
Tenshi z kapsy vytáhla kompas a podržela ho u mapy. Srovnala ho a pak se zase podívala na mapu. Tý jo, nevěděla jsem, že je to takovej skautík!
Chvilku sledovala papír a pak se obrátila nalevo. "Nejkratší trasa je teoreticky tudy," ukázala rukou, "ale není tam žádná cesta, takže bychom se snadno mohli odchýlit od správného směru, ale od toho tu mám ten kompas, abychom se neztratili. Takže bych byla ráda, kdyby jste mě pokojně a bezhlesně," významě se podívala na Ryugu, "následovali. Podle mapy bychom tam měli být tak do patnácti minut."
"Jseš si jistá?" zeptala se nejistě Natsuki.
"Minimálně třikrát jsem si celou trasu překontrolovala na Googlu, takže vím přesně, kam jdem a jak dlouho to bude trvat," pokrčila rameny.
Ryuga se konečně vzpamatoval z počátního šoku, že do něj opravdu někdo strčil. Postavil se a obrátil se na Tenshi. Když promluvil, zněl naprosto vyrovnaně. "Takže… tím chceš říct, že tu už tři hodiny chodíme v kruzích, mě tady můžou sežrat komáři, Reiji tu pomalu kolabuje-" "Héééj!" "-dvojčata tu plánujou jak mě zabít, holky každou minutu potřebujou zastavit a ty máš celou dobu v kapse mapu a kompas?"
"Vypadá to tak, vojíne," řekla jsem mu zvesela a poskočila si.
Ryuga se najednou nahrbil, do tváří se mu nahrnula krev a obličej se mu zkroutil hněvem.
"TAKŽE TY MI TADY ŘIKÁŠ, ŽE UŽ JSME TAM ČTYŘI HODINY MOHLI BEJT A MÍSTO TOHO SE TADY PLAHOČÍME JAKO BANDA KRETÉNŮ NĚJAKOU ZASR*NOU PUSTINOU A TY MÁŠ CELOU DOBU NĚJAKOU-" tohle vynechám. Slabší povahy by mohli zkolabovat -"MAPU?!!!!!!!!!!!"
"Vypadá to tak, vojíne," opakovala jsem a znovu si poskočila. Ó, jak já miluju když takhle vybouchne! Je úplně vidět, jak ho jeho temná energie opouští a vsakuje se do všech, kteří stojí kolem. Teď už jenom stačí přikládat do ohně a pozorovat, jak se do- štvává čím dál víc.
Tenshi se lehce přikrčila. "No… já… já…" Bylo vidět, jak je jí trapné, když jí tu přede všema seřvává její úhlavní nepřítel a ona nemá jak se bránit.
Ryuga se zhluboka nadechl, jako by chtěl říct něco dalšího, ale pak zase vydechl. "Jdem," řekl jen a začal si to dusat přes lesní podrost. Sákryš, doufala jsem že mu L-drago zase začne hořet v kapse… no nic, snad možná příště…
"A odtěď už žádný přestávky!" zavolal. "A žádný zpomalování! Dojdeme tam do pěti minut a nechci slyšet žádný odmlouvání! Já na tohle vážně nemám za potřebí! Prostě tam ještě dneska dojdeme! Kašlu na přestávky a bezpečnost, tohle půjde jako hodinky, jasný?!"
Nela se ke mně nenápadně naklonila. "Vypadá to, že má nervy v ty-víš-čem."
"Ty už tam má asi tak tři hodiny, ale tohle ho muselo fakt hodně zdeptat," přidala se Jamie.
"Však ono mu jen prospěje, když se trochu vyvzteká na čerstvým vzduchu," zavrtěla hlavou Natsuki.
"Ale aby se zase neotrávil kyslíkem," zapochyboval Reiji.
Daniel překvapeně zamrkal. "Jak to myslíš?"
"Nikam nechodí, furt je zavřenej buď v tělocvičně nebo u sebe v pokoji a když ho jednou za měsíc přinutíme se alespoň trochu projít je nafouknutej jako ropucha," vysvětlil.
"Ahááá!"
Tenshi se k nám připojila, stále ještě se svěšenými rameny. "Myslíte, že je na mě naštvanej?" kývla hlavou k Ryugovi.
"Neboj, ten je permanentně naštvanej na každýho," uklidnila jsem jí.
"No jo, jenomže…" Nasadila výraz zpráskaného štěňátka.
"Tenshi, seš v pohodě?" zeptal se jí Reiki starostlivě.
"Ale jo," povzdechla si a srovnala vzdálenost tří metrů za NN (Nadávajícím Náčelníkem).
"Taky vám připadá v posledních dnech zatraceně divná?" zeptala se Jamie.
"Jo," řekla Nela. "Furt zírá do blba, chodí jako náměsíčník, ve xichtě furt takovej nepřítomnej výraz a celou dobu je taková citlivá na všechno, co se kolem ní děje…"
"Připomíná mi tebe, když nás přijeli navštívit kolegáčci z Ameriky," rýpla si do mě Natsuki. "Teda, nesedí jenom ta citlivost, ty jsi si spíš psala do deníčku zamilovaný básničky."
Zrudla jsem. "No jo, jenomže ten Jackie je tak roztomilej a-" Zarazila jsem se a zhrozeně se podívala na ostatní. "Myslíte na to samý na co já?" sýpla jsem.
"Nemyslíš snad, že by Tenshi-" zasekla se Natsuki. Pak ztišila hlas. "Že by byla do někoho zabouchlá, že ne?"
"Bohužel jo," kývla jsem.
"To je nesmysl," máchl rukou Reiki. "Říkáte, že naše ledová královna mohla k někomu zahořet tajnou láskou?"
"Správně vojíne," přikývla jsem.
"Ale kdo to je?" zeptala se Jamie.
Obrátila jsem oči v sloup.
"Jamie, já vím, že jseš o něco mladší než my ostatní, takže ti to povím takhle: kdybychom to věděli, tak by jsme nad tím asi nehloubali, ne?"
"To byla řečnická otázka, abys věděla," vyštěkla Jamie a zarazila ruce do kapes. "A pokud to ještě nevíš, jsi druhá nejmladší, hned po mě."
"Co si to tam špitáte?" ozval se zepředu naštvaný Ryugův hlas.
"Nic co bys potřeboval vědět!" zavolala jsem nazpátek.
"Nemluvte a poběžte! Teď si dáme tři kilometry klusem!"
Takhle jsme se plahočili ještě dalších deset minut, než stromy kolem nás začali konečně řídnout.
"No hurá!" zařval Ryuga otráveně a vytrhl Tenshi mapu z rukou. "Konečně jsme tady, i když jsme tu mohli být už před třema hodinama, kdyby se jeden blbeček vyžvejknul dřív!"
"No tak se omlouvám, že jsem chtěla otestovat tvoje orientační schopnosti!" vyprskla Tenshi. "Kdybych tu mapu neměla, doved bys nás někam do háje zelenýho a pak nás tam nechal umřít hlady!"
"Ale to k sakru není pravda!" zařval Ryuga na oplátku.
"Ale to k sakru pravda je!" zaječela Tenshi.
"O tomhle se s tebou bavit nehodlám!"
"Já taky ne!"
"Tak dobře!" Ryuga se odvrátil.
"Klidně!" vyštěkla Tenshi a taky se odvrátila.
Zaskřípala jsem zubama. No nazdar. Dva ze tří největších charakterů tohohle gangu se pohádali a co s tím teď my?
"Taky si teď můžeš prostě odkráčet a nechat nás na pokoji!" křikla Tenshi.
"To můžeš udělat i ty!" odpověděl Ryuga.
"Stejně tě tady nikdo nechce!" odsekla Tenshi.
"Tebe taky ne!"
"Zavřete zobáky!" zvolala jsem a odfrkla si. "A to je rozkaz!"
Ryuga si nás obě přeměřil, odfrknul si, obrátil se, vykročil - a v další vteřině už letět dolů a řval jako tur.
Aha. Kopec.
"Blbec," poznamenala Nela a chladnokrevně přihlížela, jak se Ryuga kutálí dolů ze svahu a nadává přitom jako dlaždič.
"To si toho svahu vážně nevšim?" přisadila si Natsuki. Ryuga se mezitím dokutálel až dolů a teď bez hýbání ležel na úpatí.
"Nezlomil si vaz?" zeptal se Reiji nejistě.
"Pohoda?" zavolala na něj úzkostlivě Tenshi.
Odpovědí jí bylo jedno velice sprosté slovo. Radši to sem nenapíšu, za a) mohlo by to propálit monitor a za b) nejsem si jistá jak se to píše.
"Co blbneš?" zeptal se Dan Tenshi, která si opatrně si sedla na místo, kde se lomil svah.
"No, na tý mapě, kterou mimochodem cestou upustil, bylo napsaný, že máme jít kolem jezera, takže bude asi nejlepší, když půjdeme rovnou tudy, ne?"
"Promiň," zamumlal Dan a skočil za ní.
Když se Ryuga vzchopil a všichni naskákali dolů, vydali jsme se kolem jezera směrem k zelenému hájku. Velení nečekaně přebrali dvojčata s Tenshi v závěsu, takže jsme aspoň měli jistotu, že se neztratíme. Když jsme se konečně dostali do hájku a teď jsme procházrli zelenou pustinou, Tenshi se nečekaně zastavila tak, že do ní Jamie málem narazila.
"Co se děje?" zeptala se Nela.
"Nevím, jestli jdeme správně," zamumlala a obrátila se na Ryugu. "Naval tu mapu."
Ryuga vykulil oči. "Ty jí nemáš?"
"Když jsme se dole u jezera vykecávali, jaksi jsi mi jí vytrh z ruky, takže bys jí teoreticky měl mít ty," odpověděla. Najednou jí spadla čelist. "Neříkej mi, že jí nemáš!"
"No nemám!" rozhodil Ryuga rukama.
"Ty jsi vážně blbec, víš o tom?" zavrčela na něj. Chvilku se navzájem propalovali pohledy, ale pak to Ryuga vzdal.
"Tak fajn, ale snad to až tak nevadí, ne?"
"No to si snad vážně děláš p*del!" rozkřikla se Tenshi. "Takhle to nenajdeme ani za dva roky!" Rozhlédla se kolem po nás ostatních. "Víte alespoň někdo, z jakýho směru jsme sem přišli?"
"Jo!" řekli jsme všichni naráz a ukázali každý jiným směrem.
"No nazdar," zavrtěla jsem hlavou. "Co teďka uděláme? Nebo, lepší otázka - koho sníme jako prvního?"
"Nikoho tu jíst nebudeme," vložil se do toho Reiki. "Jídla sebou máme dost na pár dnů, takže o to, z čeho budeme žít se starat nemusíme."
"Horší otázka je," automaticky se na něj napojil Dan, "jak se odsud dostaneme."
"Já bych teda navrhoval, abychom si odteďka značili cestu a případně se snažili-"
"Máte problém?" ozvalo se za námi.
Všichni jsme se bleskově otočili (polovina z nás s ječením). Za námi stál kluk asi tak v našem věku s bílými vlasy a ocelově modrýma očima.
"No, ehm, jo," přiznala Tenshi.
"Co se stalo?" zeptal se ten kluk naprosto ležérně.
"Tenhle debil ztratil mapu," řekli jsme zase všichni naráz a ukázali na Ryugu, který ukazoval na Tenshi.
Kluk kývl na souhlas. "Můžu vás odsud do tří minut dostat, jestli chcete."
"To by bylo naprosto skvělý," usmála jsem se. "A jak se vlastně jmenuješ?"
"Hyoma. A vy?"
"Já jsem Ikaru, tohle je Tenshi, Natsuki, Nela, Jamie, Reiki, Daniel, Reiji a Ryu-"
"Karo," skočila mi do řeči Tenshi a hodila po mě pohled co-to-sakra-vyvádíš?
Odpověděla jsem jí pohledem když-se-něco-pokazí-tak-nás-z-toho-ten-tvůj-Karo-dostane-,-no-né-?
"Tak jak se odsud dostaneme?" zeptal se netrpělivě Reiji.
"Pojďte za mnou," vyzval nás Hyoma a vyrazil pryč. Tenshi okamžitě vyrazila za ním, i když si neodpustila podezřívavý pohled.
"Nějakej moc ochotnej, ne?" zeptala se mě tiše Nela.
"Mě přijde celkem sympatickej," sykla Jamie.
"Podle mě je celkem divnej," neodpustila si komentář Natsuki.
"To je jedno, hlavně že se odsud dostanem!" odsekl Dan a spolu se svým dvojníkem vyrazili za Tenshi.
"Do čeho nás ta Tategamiová ještě dostala," zamumlal Ryuga a následoval dvojčata. "Pojďte, nebo se tu ještě ztratíme!"
"To se už stalo!" křikla jsem na něj a rozběhla se za Tenshi. S tou se právě Hyoma snažil navázat rozhovor. Chudáček. Z naší Ledové Královny nic nevypáčí.
"Kam vlastně jdete?"
"Kempovat."
"Kam přesně?"
"Jihovýchodně od hory Hagane."
"Kde bydlíte?"
"..."
"Aha, chápu. Jsi blader?"
"Jo."
"A ostatní taky?"
"Jo."
"Proto jdete do vesnice Koma?"
"A kdo řek, že chcem do Komy?"
Hyoma překvapeně zamrkal. "No, já… většina lidí, co sem chodí chce do Komy a-"
"Neposlouchal jsi snad, co jsem před čtvrt minutou řekla? Jdeme kempovat, ne trénovat na to, abychom byli silnější! Tohle má být rekreace, né trénink."
"Moc rekreace jsme ale ještě nezažili," neodpustila jsem si a propálila Ryugu pohledem, který mi to oplatil. Ošklivě jsem se na něj zašklebila a nenápadně na něj udělala rukou sprosté gesto. On se na mě podivně zaxichtil a vytáhnul L-Draga. Navzdory své vůli jsem přimrzla strachem k půdě. Majitel zakázaného beye se zeširoka usmál, pohodil tornou a přidal do kroku.
Sakra, nemůžu ho nechat vyhrát!
"Ale když už o tom mluvíte," prohodila jsem k Hyomovi, "tak by jsme se do tý Komy mohli mrknout."
Ryuga na malý okamžik, pro toho, kdo se díval, nepozorovatelně ztuhl, ale pak zase rozrmrz.
Hyoma se zazubil.
"Tak jo! Znám zkratku!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | Web | 25. září 2013 v 20:10 | Reagovat

Muhaha! Tak dost šíleného záchvatu temnoty a teď můj velice vážený názor. :D
Je to boží! Bude pokračování,že jo? Ryuga... :-D Takovej cholerik. A jak spadnul z toho srázu. LOL :-D A asi vím do koho je Tenshi zabouchlá XD
Ty hlášky jsou naprosto super. :D A díky za Nelu. Dokonale jsi ji vystihla :-D
A Doji je pěknej hajzlík(to už stejně všichni víme) :-D A kdyby Ryuga fakt dal výpověď O_O Hrůza. XD
Jak znám Nebuláky-ti z Komy udělají "město po výbuchu" :-D

2 Lea Lea | 26. září 2013 v 16:11 | Reagovat

Jsem Lovátor! Na tohle jsem se těšila tak dlouho..!
Je to vážně super! Jamie tam dáváte do skvělé pozice, to se mi líbí :D
Palec nahoru! :D
Teď ještě článek na Brookin blog - http://warriors-of-stormclan.blog.cz/ a bude šťastná jako andělíček :D

3 Marille Marille | 30. září 2013 v 15:12 | Reagovat

Já nemůžu :D Aha. Kopec. :D Natsuki se ti vážně povedla :D Trollka :D "v nějakym močálu-" Čvacht žbuňk žbluňk" :D A ty Ryugovy výbuchy xD A LOL Zabouchnutá Tenshi :D To by mohlo udělat věci ještě hodně zajímavýma :D Další! Další! *Představte si stohlavý skandující dav :D* Další, prosííím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama