Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Ruby Darkness - Kp. 5

24. června 2013 v 18:27 | Brook
Ejf. Jak se máte, bladeři? Sorry za to oslovení, ale znáte mě, závisláka jednoho :). Mám oslňující novinu: Rox se mi svěřila, že její nej postava z BB není Kyoya ale největší grázl celý série Ryuga. Nechápu co na něm vidí. Jasně, hustej pramen ve vlasech (myslíte si, že to má od narození, nebo si ty vlasy barví? o.O) a absolutně šílenej hlas v anglickym překladu (no co... na beybladesvet pár dílů chybí. Teď děkuju Athéně, že mi poskytla toto skvělé vzdělání v oboru jazyku ájiny... Danke sehr!) ale... upřímě, je to magóóóóór.
Teď k RD: Blížíme se k limitové čáře, kde už kapitoly nebudou tak dlouhý a budete na ně čekat dýl. Pardon, ale všechny tyhle kapči jsem už měla předem a, honestly, nejsem ve psaní nijak zvlášť rychlá. Nu což, nemá cenu plakat nad zlomenou lyrou.

Bey Brook (ehm, ehm... Marike Tategami)


Najednou se ozvalo zacvrdlikání a na zábradlý přistál ptáček. Sojka. Její modrá pírka zářila do tmy a její malá inteligentní očka mě poklidně pozorovala. Usmála jsem se a pohladila jí po hlavičce. Pak mi něco došlo. Kolem šupinkovaté nohy měla přivázaný kousek pergamenu s pečetí domu Tigereye. Rychle jsem ptáčka popadla a odnesla ho do ložnice.
Arsione zvedla hlavu a podivila se nad obsahem mých rukou.
"Proč držíš tu sojku?" zeptala se.
"Je poštovní," odpověděla jsem nepřítomně a rychle začala rozvazovat provázek, kterým byla zpráva uchycená. Sojka se nespokojeně zavrtěla, ale držela. Když jsem rozvázala provázek, pustila jsem ptáčka a rozbila pečeť.
Arsione mi zvědavě nakukovala přes rameno.
"Od koho to je?" zeptala se.
"Od mého zástupce..." odpověděla jsem jí, zatímco jsem rychle přejížděla očima po hustě popsaném pergamenu.
Asi jsem musela vypadat hrozně, protože se mě Arsione ustaraně zeptala: "Není ti nic?"
"Tak to je zlý," zamumlala jsem, když jsem se dostala k podpisu. "Zlý, zlý, zlý" A začala jsem přecházet po pokoji, sem tam, sem tam, jako kyvadýlko od hodin.
"Co se stalo?" Arsione teď přímo hořela zvědavostí. "Co byl ten dopis?"
"Zpráva o pohybu jednotek gardy domu Wolffang," řekla jsem a hodila na sebe bundu.
"Ty někam jdeš?" zeptala se Arsione s vykulenýma očima.
"Ano, musím to dořešit se zástupcem a generálem," odpověděla jsem jí a promnula si čelo. Už teď mě bolela hlava při představě, co všechno budeme muset vyřešit.
"Ale... ale vždyť máš tu schůzku!" upozornila mě.
"Sakra... Mohla bys prosímtě Nutmegovi říct že- ne, udělám to sama, mám to cestou," rozhodla jsem se, vzala kabelku, vklouzla do bot a vyšla ven.
"Ahoj!" zavolala za mnou ještě Arsione, než se dveře stačili zavřít.
Pospíchala jsem labyrintem chodeb a přála si abych to nemusela Nutmegovi říct.
Jaké že to měl číslo pokoje? 57?
Když jsem došla k jeho pokoji, chvilku jsem nejistě postávala přede dveřmi, ale nakonec jsem zaklepala.
"Moment!" ozval se tlumený hlas. Po chvilce čekání se dveře otevřeli. Za nimi stál Ian a nejistě se na mě díval.
"Můžu mluvit s Nutmegem?" zeptala jsem se ho.
"Ehm, asi ne, je zrovna ve sprše," odpověděl mi Ian.
"Kdo je to?" ozval se z bytu Nutmegův hlas.
"Rebecca! Chce s tebou mluvit!" odpověděl mu stejně hlasitě Ian.
"Jasně, počkej na mě, hned vylezu..." Ozvalo se vypnutí vody a otevření sprchového koutu. Najednou se ozvala rána a pár nadávek.
"Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě Ian a nakoukl za roh.
"Jo, uklouzl sem," zavrčel teď už zbytečně Nutmeg. Představila jsem si Nutmega rozpláclého jako žábu a zahihňala jsem se. Najednou se zpoza rohu vynořil opravdový Nutmeg s mokrými vlasy a ručníkem kolem pasu.
"Ahoj," pozdravil.
"Ahoj," řekla jsem mu a najednou jsem nevěděla, co říct.
Oh goodie, proč jsem si to nenacvičila nanečisto?
"Ehm, já, Nutmegu..." koktala jsem bezvýsledně, zatímco on čekal, co ze mě vypadne. "No, já jsem ti potřebovala říct, že, no, já na to rande nemůžu jít."
Nedokázala jsem přečíst jeho výraz. Znělo to hodně blbě?
"Proč?" zeptal se normálním hlasem. Aha, takže o milion hůř než megasuperhyperbombastickypitomně blbý. Sakra, já jsem pitomec.
"No, víš, máme teď setsakra velký průšvih s dome Wolffang, takže-"
"Aha." Nutmeg teď vypadal líp, když jsem mu to objasnila.
"Mohli by jsme jít třeba zítra," navrhla jsem a usmála se.
Nutmeg se usmál. "Tak třeba jo."
"Dobře."
"Fajn."
Chviličku jsme tam tak stáli a nevěděli co říct. Pak se Nutmeg usmál.
"Neříkala jsi, že potřebuješ letět do domu?" zeptal se.
Práskla jsem se do čela. "No jo! Tak ahoj zítra!" Zamávala jsem mu a svištěla chodbou do garáže.
Aby jste věděli, všem nám je víc jak patnáct, takže podle Ostrenského zákona jsme byli způsobilí řídit. Každý student měl ovšem jiný vkus (a jiné finanční možnosti), takže jste mohli najít na jednom placu závoďáka, trabanta, skútr a někdy i koně, všechno dohromady. Já a moje společnost jsem tam měli plac deset krát patnáct metrů jenom sami pro sebe. A ani tam nebylo moc narváno.
Ameise tam měla svůj dvojdveřový sporťák, Hiassis skútr a malé auto, Redth džíp, Almenaco svoje milovaná Golden Wings, Fiorella hnědáka (nechali jsme jí si přestavit kousek na stáj), Nutmeg pick-up a já sbírku motorek. Rychle jsem na jednu nasedla, nasadila si helmu a vyrazila jsem.
Venku už jsem nebyla od prázdnin. Ne, že by se mi nechtělo, ale celé letní volno jsem strávila zahrabaná v záležitostech domu Tigereye a neměla jsem chuť to zažít znova, ale musela jsem.
Škola je postavená uprostřed přírody, někde v loji, takže jsem docela dlouho lesem. Po pár kilometrech se začala objevovat světla. Přejela jsem kopec a přímo pode mnou se rozkládal nádherně osvětlený Hawker, hlavní město Tigereye. Něměla jsem ovšem čas obdivovatu nádheru. Sjela jsem dolů z kopce a vjela do města. Jako v každém velkém městě, i tady byla na takřka každém rohu zácpa. Propletla jsem se řadou stojících vozidel (nejde říct aut, protože tam byli i staromódní kočáry, létající talíře, atd. atd.) a zabočila na východ. Párkrát jsem ještě zabočila a jednou jsem si málem rozbila hubu, když jsem řízla zatáčku a málem narazila do zdi. Nakonec jsem se dostala do centra Hawkeru a vjela do privátní části města. Viděla jsem dům Tigereye už z dálky, obrovský palác se spoustou věžiček a ohromnou zlatou kopulí. Mohla jsem ho sice kdykoliv přeměnit na mrakodrap, nebo pevnost, ale... potrpím si na tradici.
Máchla jsem rukou. Obrovská ocelová brána se rozrazila a já vjela dovnitř. Zabočila jsem na štěrkovou cestu, rovnou do garáže. Ta už byla otevřená.
V garáži na mě čekal sluha v černé uniformě s rudou šerpou.
"Zdravím, paní," řekl úslužně.
"Kde je můj zástupce?" zeptala jsem se bez pozdravu.
"Zástupce Morzeon spolu s generálem Solem a stratégem Duncanem právě probírají -"
"Tak řeknete mi sakra kde jsou?" utrhla jsem se na něj. Ó, jak ráda mučím služebnictvo!
Sluha se strachem nahrbil.
"V řídící místnosti, paní," špitl.
Bez jakékoiv reakce jsem se vydala ke schodů, které vedly do prvního patra.
"A, paní?" ozval se za mnou sluhův hlas.
"Co je?" odsekla jsem mu.
"Eee... přijede vaše neteř," pípl.
Pro špatné zprávy si mohl vybrat lepší čas.
"Super. Máte padáka," řekla jsem bez obalu a vyšla po schodech nahoru.
Objevila jsem se v hale. Parkety byli z ryzího stříbra a sloupy z broušeného onixu. Na každém byly louče z tepaného železa, ve kterých hořel prudce rudý oheň. Naproti čtyřmetrovým dubovým dveřím byli široké rubínové schody, které vedly do vyšších pater.
Vyběhla jsem po rubínových stupních do prvního patra. Na odpočívadle jsem se vydala doleva a přede mnou se objevily dveře od knihovny.
Obouma rukama jsem rozrazila dveře. Jakmile mě uviděli sloužící, začali se rychle věnovat práci, utírali prach, rovnali knihy a snažili se splynout s pozadím. Bez povšimnutí jsem kolem nich prošla a rázovala přímo ke knihovně, která se táhla kolem celé zdi.

Chm chmmm.... nezdá se vám to docela dost zamotaný? Mě trochu jo... jdu předělávat první kapču. Nebo ne... nejdřív jdu komentovat.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 annee56 annee56 | 26. června 2013 v 19:37 | Reagovat

Píšeš krásně :O

2 Lea Lea | Web | 1. července 2013 v 12:34 | Reagovat

:D

3 Xanya Xanya | Web | 13. prosince 2013 v 23:25 | Reagovat

Ryuga a magor? No,Brook. :-D To byly časy. XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama