Tak jo, pokud jste se přihlásily na srázek, domluva se bude konat ve středu 17.12. v 16:00 jako obvykle na Krystiině chatu :D.
Adié, zlatíčka! ^w^

Ruby Darkness - Kp. 4

14. června 2013 v 17:59 | Brookie Cookie
Ave, Caesarioni! Jak je? Já jsem v poho, mírně v depresivní náladě.
Main problem: Rox zrovna teďka dočetla Fire and Fury a asi se zbláznila. Stojí uprostřed pokoje, zpívá znělku Angry Birds, tančí Slepičí Tanec a vždycky, když se jí zeptám co se stalo mi odpoví: Ono to žije!
Mno. Nejvišší čas odejít do internátu.
Respectfuly,
Brookie Cookie


Když už jsem byla skoro dole, skočila jsem a nechala led rozpustit. Dopadla jsem na molo jako kočka a hned se kolem mě sesypala hromada lidí.
"Jste v pořádku?"
"To bylo hustý!"
"Jak se tam ten had dostal?"
"A ten sešup po ledu, wow!"
"Naučíš mě to?"
"Mohla by jste to zopakovat? Natočila bych si to!"
"Jseš bombová!"
Nakonec je profesorka Serenoid rozehnala. "No tak, rozejděte se! Slečno Bazillisková, mohla by jste se prosím přestat na mě mačkat? Slečně Vulcano se nic nestalo!"
Přejela mě pohledem a spokojeně kývla.
"Dobrá práce, slečno Vulcano. A teď, když už jsme tady všichni- nechybí někdo? Ne? Dobře, spočítejte si svoje žáby!"
Zatímco si všichni přpečítávali žabky, protlačili se ke mně Nutmeg, Ian, Ameise a Arsione.
"U Morganinýho kulicha, já o tebe měla takovej strach!" vypískla Arsione a objala mě. Vyvedená z míry z toho výlevu emocí jsem se zapoměla vykroutit.
"Super," ohodnotil to Nutmeg, blýskl po mě svým úsměvem a plácli jsme si.
Ameise uznale pokynula hlavou a stiskla mi ruku. Ian na mě jenom kulil oči.
"Jak ses tam vlastně dostala?" zajímala se Arsione.
"No... bylo tam něco, co jsem tam nemohla nechat," řekla jsem rozvážně, sedla jsem si a dala si na klín tašku s žabkami.
Ostatní následovali mého příkladu.
Ian měl žabek dvacet čtyři, Ameise pětatřicet, Nutmeg třiasedmdesát a Arsione pět ubohých žabiček.
S triumfálním pocitem jsem zalovila v tašce a vytáhla svoji drahou óbržábu. Polovina přítomných (tj. Ian a Arsione) vykulili oči a postřehla jsem také záblesk údivu v Ameisiných očích. S ještě větší pýchou jsem obrátila tašku vzhůru nohama.
Když jsme to přepočítali, měla jsem rovných sto padesát žabek, plus ta velká.
Profesorka mě prohlásila za vítěze a dala mi veškeré žabičky (které o polední přestávce putovali do pokladnice domu Tigereye).
Potom jsme se šli převléknout. Já jsem si ani nemusela foukat vlasy, pád to udělal za mě. Hodila jsem na sebe oblečení, popadla kabelu, počkala na Arsione a společně jsme vyšly ven.
Zbytek dne uplynul v pořádku. Po plavání jsme měli přestávku, potom Šerm, pak Bylinkářství, potom Přeměňování, oběd, Ovládání počasí a nakonec Transformaci, můj prakticky nejoblíbenější předmět. Prakticky celé vyučování mě někdo pořád otravoval, abych mu řekla tu historku s hadem. Nakonec toho nechali, když viděli můj obličej a já jsem v klidu šla na Transformaci.
"Není to těžký?" zeptala se mě Arsione nervózně, když jsme šly spolu s Hiassis do učebny na poslední hodinu.
"Ano, je to velice obtížné, a když to uděláš špatně, tak i hodně bolestivé, ale i tak je to můj nejoblíbenější předmět," zněla moje odpověď.
Arsione se otřásla, ale statečně zvedla bradu.
Se zadostiučiněním jsem otevřela dveře do učebny a šla si sednout na svoje obvyklé místo, dozadu. Hiassis si sedla vedle mě a Arsione z druhé strany. Do učebny nakráčel profesor O´ Rue, náš vždycky dochvilný pedagog.
"Dobrý den, třído," poznamenal svým jemným, až skoro uspávajícím hlasem. Rozhlédl se po třídě a zastavil se pohledem na Ianovi a Arsione (Thrimas se z marodky nevrátil a povídá se, že odjel domů.). "Předstvte se mi, prosím," požádal je.
Oba dva se postavili, představili se a zase si sedli.
"Takže, třído," pokračoval profesor, "dnes budeme probírat přeměnu v kočkovité šelmy."
Z lavic se ozvalo pár zavýsknutí. Já sama jsem byla velmi potěšena.
"Ticho, žáci," okřikl je profesor. Přestože mluví jak nějakej šedesátiletej páprda, je docela mladý, maximálně jednatřicet. Škola dokáže někoho úplně zblbnout.
"Přeměna, neboli transformace, do takto velkého zvířete, jako je většina šelem, je velmi obtížná. Jak už víte, kosti a svaly musí srůst jinak a šelmy mají velmi odlišnou stavbu těla, než my. Proto se musíte soustředit jen na jednu věc - proměnu - a pak doufat ve štěstí. Jak víte, soustředění je jako skleněný most - velice, velice křehký a proto vás nic nesmí vyrušit."
Arsione se sklonila a bedlivě si zapsala poznámku.
"A teď," prohlásil O´ Rue, "mi pomozte odtáhnout ty lavice a pak se postavte do řady."
Pár kluků se hned chopilo stolů a s hlasitými třísknutími a vrzáním je začali odsunovat dozadu. Potom se celá třída seřadila, ale tak nějak šišatě, aby měli všichni dobrý výhled. Byla jsem zhruba někde uprostřed vzadu, Hiassis přede mnou a Arsione za mnou.
Jako první stál Marvolo Joyrill. Suveréně popošel dopředu a trochu si protáhl krk. Na chvilku bylo ticho, pak se Marvolo prohnul v zádech a kůže mu začala bublat, jak se pod ní seskupovali svaly a kosti. Oblečení se mu vsáklo do husté zlaté srsti, která mu začala růst z tělého těla a za chvíly tam nestál Marvolo, nýbrž lev řvoucí nadšením. Ozval se potlesk a Marvoloy se zase proměnil do své normální podoby. Další byla Annabeth Lee Pieterová. Nesměle popošla do otevřeného prostoru, zavřela oči a nasadila výraz bolestného soustředění. Najednou rozhodila ruce a prudce zaklonila hlavu. Na obličeji jí začala rašit rišavá srst a najednou tam seděla zrzavá puma. Další potlesk. Po Annabeth Lee byla Laurabell Hoffmanová. I ta úspěšně dokončila proměnu v geparda obláčkovitého. Potom však přišlo pozdvižení, když přišel na řadu Rewly Mayson. Jako všichni zavřel oči, začal se soustředit a už se začal proměňovat, když najednou někdo hlasitě pčiknul. To narušilo jeho soustředění a on se v křečích a s bolestnými výkřiky svalil na zem. Profesor O´ Rue k němu rychle přispěchal, praštil ho mezi lopatky a Rewly se zase proměnil zpátky.
"Když někoho něco vyruší, dejte mu herdu do zad," pronesl O´ Rue prostě a znovu se posadil na židly.
Pár proměn proběhlo bez významných událostí, až na to, že Anneliza Usemová se nedokázala proměnit zpátky (taky dostala herdu do zad a taky se potom proměnila zpátky). Pak bylo pár lidí, vystřídalo se plno koček různých barev a tvarů a pak už byla řada na Hiassis. Čistě suveréně nakráčela doprostřed volného místa. Všichni okamžitě zaostřili na ni. Chtěly vidět, jak si povede jeden ze smetánky. Hiassis zavřela oči a na tváři se jí objevil výraz naprostého míru. Najednou prudce otevřela oči a začala se proměňovat. Z tváří jí začala rašit šedobílá srst, nos se zvětšoval, zuby se prodloužili... a dívka před námi se proměnila v levharta sněžného. Jeho ledové oči zamrkalia Hiassis se zase proměnila zpátky.
Teď jsem byla na řadě já. Znuděně jsem vešla do ohrádky vytvořené z lavic a soustředěně jsem zavřela oči. To jediné, na co jsem myslela byla má přeměna. Cítila jsem, jak se mi kosti a svaly přesouvájí, bublají a tvarují se. Otevřela jsem oči a viděla všechno do všech detailů. Každé bílé vlákno na Arsioniných šatech, každou maličkou spáru v lavicích, každý chloupek na svěm černo-zlatavo-oranžovém kožichu, slyšela mouchu, poletující na chodbě, cítila Hiassin liliový parfém. Kývla jsem, mrkla a zase jsem stála na dvou nohách. Potom jsem si šla stoupnout za ostatními. Teď přišla třešnička na dortu. Arsione. Zaslechla jsem, jak někdo za mnou něco šeptá a nastražila jsem uši.
"... to vůbec neudělal, ale místo toho mu narostli kočičí fousky a musel s tím jít na marodku," vykládal zrovna Georgin Samuel, zvaný G.G.
Á... drby.
Pochopila jsem, že mluví o Ianu Malcolmovi.
"A odjel?" vmísila jsem se do Georginova výkladu.
G.G. na mě ustrašeně pohlédl.
"Ehm, no, mno, ehe, chpff, ne paní."
Pokývala jsem hlavou, bez jediného slova ho rukou propustila a zaměřila jsem svůj pohled na Arsione, která právě přišla na řadu. Nejspíš se snažila působit jako ostatní, takže vešla do ohrádky , zavřela oči a nasadila výraz hlubokého soustředění. Naklonila jsem hlavu na stranu a posorně jí pozorovala. Zdálo se mi to, nebo jí na okamžik začala růst na obličeji srst?
Arsione prudce vydechla a otočila se na profesora.
"Já to nedokážu," zakňourala.
Za sebou jsem slyšela, jak si lidé vyplácejí sázky. Škoda, že jsem si taky nevsadila, mohla bych teď mít o pár stříbrňáčků navíc...
Po Arsione přišlo na řadu ještě pár lidí a pak zazvonil zvonek. Kluci odsunuly lavice zpátky na normální místa a O´Rue jetště zadal domácí úkol těm, kteří s transformací měli problémy - Rewly, Anneliza a Arsione. Vzala jsem si tašku, vyzvedla Arsione, která si zapisovala úkol, kývla na Hiassis a odešla zpátky na pokoj. Hiassis byla něco jako moje nejlepší kamarádka.
"Ach jo," kvílela Arsione, zatímco jsme šly zpátky na pokoj. "Mě to vůbec nešlo."
"Nezvládla jsi to," konstatovala jsem a zahla doleva.
V tichosti jsme došly ke dveřím našeho - mého - pokoje a já otevřela dveře.
Miluju konce vyučování.
V chodbičce jsem skopla boty a dala je do botníku, Arsione následovala mého příkladu a taky si zula své prťavé kačenky (jak je nazývala ona).
"Co budeme dělat?" zeptala se mě, když jsme vešli do ložnice a sedla si na postel.
"Já nevím, jak ty, ale já jsem pozvaná v devět do Ice Fox and Hellhounds," odpověděla jsem jí, otevřela skříň a začala se probýrat tunami šatů.
"Ale vždyť do devíti zbývá ještě pět hodin."
"Jsem ráda připravená," odsekla jsem jí a vytáhla černé krátké šaty s flitry.
Hm, v tomhle bych vypadala směšně.
Znovu jsem zalovila ve skříni.
"A proč si nevezmeš třeba něco barevného?" navrhla Arsione.
S vykulenýma zhrozenýma očima jsem se na ní otočila.
"To měl být vtip?" prohlásila jsem šokovaně.
Arsione se začervenala.
"Eee... ne. Trochu by ti prospělo, nosit trochu barev, ne pořád jen černou a rudou. Taková bleděmodrá, nebo žlutá by ti šla krásně ke tvaru obličeje."
Zdá se mi to, nebo se mi to pokouší radit ve výběru oblečení?!
Arsione asi bylo trapně, dívat se na můj obličej, totálně vyvedený z míry, tak se jenom začervenala a špitla: "Promiň, to byl jen takový nápad."
Ulehčeně jsem vydechla a stále ještě trochu otřesená jsem znovu zahrabala v té černé díře, která si říkala skříň.
Oh goodie, co si mám vzít?
Normálně by mi to bylo jedno, prakticky ve všem jsem vypadala fantasticky, ale...
Zahrabala jsem znova a hledala něco, co by odpovídalo typu schůzky.
Dobře... jdeme do nočního klubu, bude tam vedro, takže nic s dlouhými rukávy.
Skoro jsem to té skříně vlezla, jak jsem se tím prodírala dál a dál.
Když si nedám bacha, vylezu na druhý straně v nějaký jiný dimenzi.
Nakonec jsem vyfasovala černé legíny, na to džínové šortky, které měly třepící se nohavice, tričko s velkým výstřihem a na to kratší džínovou bundičku.
Předvedla jsem se v tom před Arsione a sklidila hromadu ovací.
Ještě jsem šla do koupelny namalovat se a taky jsem se jinak učesala: zapletla jsem si dlouhý cop, který se mi houpal na zádech.
"Fajn, co teď?" zeptala se.
"Teď si ještě vyberu boty," odpověděla jsem jí a hrnula se do chodbičky.
Páskovky, nebo lodičky?
Začala jsem se prohrabávat botníkem a nakonec jsem si vybrala černé páskové střevíce na dvanácticentimetrovém podpatku.
Spokojeně jsem vešla zpátky do ložnice a sledovala Arsione, jak si vybaluje.
Povzdechla jsem si a vyšla na balkon. Opřela jsem si ruce o šedé mramorové zábradlí a nadechla se čerstvého vzduchu, který sebou nesl mírný závan zimy a sněhu. Přestože bylo teprve půl šesté, už se stmívalo a na východě vyšly první hvězdy.
Všude bylo nádherné ticho, v pozadí byl slyšet jen hukot menšího vodopádu a šumot lesa.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♥Verča♥TVD♥ ♥Verča♥TVD♥ | Web | 14. června 2013 v 18:09 | Reagovat

jak dlouho už píšeš povídky? :-)

2 Brook Brook | 14. června 2013 v 18:21 | Reagovat

[1]: Asi tak rok, začla jsem v březnu 2012... proč?

3 Lea Lea | 15. června 2013 v 19:58 | Reagovat

Je to .... skvělé!
Jediné, co mě překvapilo bylo toto: Po Annabeth Lee byla Laurabell Hoffmanová.
Hoffmanová.
Hoffmanová.
Néé!
Můj kluk se jmenuje Lukáš Hofman.
To příjmení té holky mě deprimuje.. :D
A taky to Lee. Něco jako: POdám to Lee. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama